Vrah skrýva tvár

Hrušínského major Kalaš je mojí oblíbenou filmovou postavou. Škoda, že se objevuje jen ve třech filmech. Na filmu se mi moc líbí syrovost a realističnost, která se v dnešních barevných filmech nevidí. Jinak mi ale přijde lepší třeba Po stopách krve, tady mi vadí závěr, kdy se vrah prostě nevypátrá logicky, jen se na konci na někoho ukáže a je to - trochu odbyté řešení. Ale co, ten film je hlavně založen na ponuré atmosféře venkova, kde věci nejsou tím, čím se zdají být. K realismu přispívají i dobře vybraní herci ve vedlejších rolích a jejich úsporné herectví. (04.04.2004)

Slušné krimi s charizmatickým Hrušinským. Ono vo väčšine kriminálok skrýva vrah svoju tvár, čiže názov je veľmi neoriginálny. Atmosféra je dobrá, príbeh je celkom slušný, chválim hlavne spracovanie. Film však vyzerá o 10 rokov staršie, ako to má v 'občianskom'. Každopádne, je to čosi lepšie ako jeho priamy predchodca - Strach. (06.11.2015)

Mimo herců, kteří byli excelentní už v prvním díle, je ten druhý lepší ve všech kategoriích. Především atmosféra je o parník temnější a zápletka napínavější. Major Kalaš se tentokrát nemusí crcat s politikou a řeší starosvětskou vraždu ze žárlivosti. A nebo taky ne, protože pátrání se postupně pořádně zamotalo. Vrah dopředu odhadnout nejde a film z toho patřičně těží. Paranoia by se dala krájet. Bohužel scenárista z toho nevybruslil zrovna elegantně a napsal jen lacinou pointu. Od policejního esa Kalašova formátu jsem čekal že případ vyřeší skvělou dedukcí a nebude takhle spoléhat na náhodu. (10.03.2014)

Detektivní filmy 60.let mají v sobě neuvěřitelnou syrovost, která je dána jednak černobílou kamerou ( Jiří Vojta), dále zlověstnou a místy hodně temnou hudbou ( Pavel Blatný) a v neposlední řadě prostředím ( les, chátrající státní statek a zámeček) i výkony herců. Mezi herci mě překvapila Lola Skrbková v roli babičky Michala, která mi nadlouho utkvěla v paměti jako žebračka z Kladiva na čarodějnice, kde stála na počátku hrůzné mašinérie soudních procesů s čarodějnicemi. Tvůrci vedou diváka záměrně po cestičkách k různým pachatelům. Přiznám se bez mučení, že ať jsem napínal závity sebevíc, vraha jsem do klíčové chvíle neodhalil...Chvílemi opravdu strašidelná detektivka. (22.03.2011)

Trojica detektívok, ktorú s trojročným odstupom nakrútil Petr Schulhoff v šesťdesiatych rokoch je závanom sviežeho vzduchu do tohto žánru. Realisticky a civilne ladená dvojica detektívov nepredstavuje verziu Holmesa s Watsonom, ani iných z klasických predchodcov. Šedivé a ponuré reálie nahradzujú obvykle kašírovaný socialistický štandard, atmosféra nepostráda napätie a hudba trochu hlučne a násilne dotvára to, čo sa scenáristovi nepodarilo. Zmienené klady trochu znižuje obvyklý nešvár, ktorým je preľudnenosť postáv, postupné odpadávanie podozrivých, ako pri šúpaní cibule, aby sa v úlohe vraha krátko pred záverečnými titulkami ukázal ten najnenápadnejší. Tri hviezdičky sú za ten závan, pretože súčasného diváka už film nemá čím zaujať. (27.08.2011)