Ripley

Freddie Miles: „Jeho Rolexky. Jeho oblečenie. Jeho Ferragamos. Čo ešte máš, Tom? Jeho peniaze? Jeho Picassa?“ Dlho ma filmové dielo nenadchlo tak, ako tento Ripley. Starú verziu s Mattom Damonom si pamätám len pocitovo, môj ďalší krok bude, že si „Talentovaného pána Ripleyho“ zopakujem. Atmosféra 60-tych rokov je dokonalá. Film je natočený tak, až sa pristihnete, že ste jeho súčasťou. Upútajú vás viaceré podporné prvky – mačka, ktoré neustále sleduje Ripleyho pohľadom, vŕzgajúci starý výťah, ťažký sklenený popolník a novinové stánky, ktoré dotvárajú  atmosféru Talianska. Vyniká práca kameramana (Robert Elswit si zaslúži Oscara!). Zmysel pre nasvietenie je geniálny – snímok je čierno-biely, aj keď nie celkom. Čierna je hlboká a biela na plátne žiari a odráža sa od povrchov. A veľa, veľa odtieňov sivej. V mnohých scénach svietia stolné lampy, dodávajú scénam atmosféru renesančného šerosvitu. Spojitosť s Caravaggiom, z ktorej mrazí. Výsledný pocit bol, že sa pozeráte na výtvarné dielo. Andrew Scott je bravúrny, často kontroluje svoj výzor v zrkadle, s výrazom spokojného psychopata, ktorý má svoju šachovú partiu dopredu premyslenú. Tom Ripley (pozerajúc na svoj obraz v zrkadle): „Áno. Presne tak. Dickie Greenleaf. Rád vás poznávam." Skvele načasované napätie, intrigy a psychológia postáv. (09.05.2024)

Andrew Scott je naprostý šílenec! Občas nemusí polovinu dílu ani nic říct, a i tak dokáže skvěle uhranout svým herectvím a bez jakéhokoliv komentáře rozumíte, co se mu asi honí hlavou. Skvěle si v roli Toma Ripleyho osvojuje osobnost a chování obětí ve svůj prospěch a důkladně promýšlí všechny malé detaily svého plánu, ovšem ne vždy mu to jde tak hladce. Pro mě jako někoho, kdo nezná knihu nebo film, bylo sledování příběhu, který je ze začátku trochu neurčitý, naprosto napínavé a vzrušující. Zároveň je tady jedno z nejlepších opodstatnění černobílého filtru - prosluněná Itálie by jinak svými barvami narušovala tuto mysteriózní až noirovou krimi zápletku. Polovinu celýho zážitku pro mě tvořila právě i ta italská letní atmosféra, kterou jsem naposledy chytal třeba u Call Me By Your Name nebo u Luca. Nemluvě ani o té kameře, snad nejlépe natočený seriál za poslední dobu. Co záběr, to obraz. Poslední díl a závěr samotný mě sice tolik neuhranul, čekal jsem ještě nějaký větší zvrat, ale to nemění nic na tom, že jde o jeden z nejvydařenějších projektů Netflixu. Grazie signore Zaillian. 🤌 9/10 (19.04.2024)

Vizualne a zvukove paradni, tam neni o cem. Co to ale srazi dolu je scenar a obsazeni, ktere kvalitou hodne pokulhavaji. Tvurci chteli posunout postavy jak vekove, tak i typove, ten posun uz ale neodrazili dal ve scenari. Zatimco u devadesatkoveho Ripleyho v podani Damona naprosto rozumite, proc by si ho nekdo nastehoval domu, Scottovi byste uz od pohledu nedali pohlidat ani krecka. Takze to na me pusobilo asi jako “postavu Julie bude hrat 40leta eskymacka, proste proto, jinak se ale budeme drzet klasickeho vykladu Romea & Julie.” Scott je ale aspon dobry herec. Kdo me v Ripleym opravdu vysostne prudil, byl/a Eliot Sumner, ktera/y tam zjevne byl/a jen kvuli tomu, ze je non binary, ne proto, ze by umel/a hrat nebo to nedejboze davalo smysl pro jeji postavu. (16.04.2024)

I přes pomalý rozjezd mě tahle minisérie dokázala naprosto dostat, vtáhnout a rozložit na tisíce kousků. Andrew Scott zas a znovu dokazuje, že je jedním z nejtalentovanějších herců současnosti a je opravdu radost vidět ho v čím dál více projektech. Napínavé, plíživé, černobílost jen dodává na tísnivé atmosféře a k tomu všemu nádherné prostředí Itálie. Co víc si přát. (25.04.2024)

Mistrovské dílo režiséra, kameramana i producenta. Filmová orgie, která s každým opakovaným shlédnutím bude způsobovat erekci. Každý frame si klidně můžete pověsit na zeď. To že je to herecky dokonalé je jedna věc, ale ono to herectví je absolutní špička snad i v té nejmenší roli, od pošty, recepčních v hotelech, banky, policistů i doktorů. Pro mě dokonalý zážitek, jaký už tu dlouho nebyl. (22.04.2024)