Pán přílivů (S01E08)

Nikdo netvrdí, že v tomto díle není Paddy Considine hlavní hvězdou a je to v podstatě jeho one man show, ale co jinak se tu stalo? Děj se vlastně v ničem neposunul dál. Poprava Vaemonda Velaryona byla zkratovitá a trapná, neměla vlastně žádný dopad na děj, kromě toho, že vyšlo najevo, že Daemon si zřejmě může v královstvích beztrestně zabíjet koho chce (tu posla od krále, tu vlastní manželku, tu Velaryony.). A bastardi od Rhaenyry se nespravedlivě dostávají k moci. Rodinná večeře se spoustou přípitků od různých postav a s očekávatelným závěrečným urážením, byla až příliš dlouhá... Tak se tady na ČSFD vzpamatujte a nepředstírejte, že je tenhle veskrze průměrný seriálový počin stejně dobrý, jako Hra o trůny. 91%? To chcete říct, že tenhle díl HotD je skoro stejně dobrý jako Bitva bastardů z GoT? (12.10.2022)

Nemohl chybět další časový skok, tentokrát 6 let. Se skoky by nebyl problém, kdyby nový díl nevycházel jeden týdně. Za tu dobu toho člověk dost pozapomíná a vždy chvíli trvá, než dokáže spolehlivě přiřazovat jménům tváře. Jakmile jsem se však dostal do provozní teploty, tak jsem si díl nesmírně užil a nebál bych se jej označit za doposud nejlepší. Aegon i jednoočko jsou dokonalí psychopati a neskutečně mě baví. V rámci tohoto dílu však strhl drtivou většinu pozornosti Paddy Considine, na kterého jsem doposud pohlížel tak nějak bez zájmu. Tady mi ovšem vytřel zrak, když ukázal, jak brilantní je herec. Kule rvoucí výkon. Luxusní epizoda, která dává zavzpomínat na nejlepší časy původního seriálu. I když to zpočátku vůbec nevypadalo, tak jsem se konečně dostal do bodu, kdy se nesmírně těším na následující díl. [94 %] (14.10.2022)

Filmařka Geeta Vasant Patel se chopila režie 8. epizody seriálu Rod Draka, která se opět neobešla bez časového skoku. Jak to dle všeho vypadá, 1. série vyvrcholí počátkem události známou jako Tanec draků a i proto je nutné do finále stihnout připravit pro tuto událost půdu. Opět tak dochází k přeobsazení některých rolí, kdy především Tom Glynn-Carney v roli Aegona II. a Ewan Mitchell jako jeho bratr Aemond působí jako ideální castingové trefy. U postav je mezitím opět vidět nějaký ten vývoj, z Daemona v podání Matta Smitha se například stal lovec dračích vajec. Prim ovšem stejně nakonec hraje politické pletichaření, boj o moc a otázka toho, kdo na trůn usedne dál. Maskéři odvedli vynikající práci ohledně vizáže krále Viseryse v podání Paddyho Considina na prahu smrti. S Viserysem to bylo již od 1. epizody obtížné a častokrát se o jeho královských ideálech dalo polemizovat, Paddy Considine ovšem v součtu přeci jen doposud předvádí jeden z nejsilnějších hereckých výkonů v rámci celého seriálu a sledovat Viseryse na dně fyzických sil je ideálně nepříjemné. Celá osmá epizoda ostatně stojí na emocích, kterým přispívá i emotivní soundtrack Ramina Djawadiho. Síla Rodu Draka navíc pořád tkví v tom, že na rozdíl od ostatních fantasy pořád svět vytvořený George R. R. Martinem odráží skutečný svět. Epizoda 8 v sobě ostatně skrývá i zjevnou inspiraci kauzou MeToo, konkrétně spíše událostmi, které celému hnutí předcházeli a které celou existenci hnutí zapříčinili. Předchozí dvě epizody jednoduše nelhali a princ Aegon je pořád pěkný ptáček. Je přitom vlastně zajímavé sledovat kritiku některých fanoušků knižní předlohy, kteří jsou nařčení z toho, že seriál zatím nadržuje straně Rhaenyry v podání Emmy D´Arcy (Milly Alcock začíná díky síle výkonu D´Arcy chybět méně a méně) a naopak se snaží příliš negativně vykreslit druhou stranu. Je to celé krapet úsměvné, protože minimálně v rámci seriálu princ Aegon pomalu spěje k tomu, aby se stal stejně nenáviděným parchantem jako byl svého času všemi milovaný Joffrey Baratheon. I když se o toho očividně bude moci podělit se svým bratrem. Takový Daemon Targaryen poté svou divokou povahu v jeden moment nezapře, jeho bratr Viserys ovšem naopak i přes brzké setkání se smrti nepřestává být naivní a pořád se snaží nevyhnutelně rozkmotřenou rodinu nějakým způsobem stmelit. Olivia Cooke poté jakožto Alicent zůstává ve vysoké herecké formě, samotný závěr epizody poté v sobě jednoduše zanechává nádech tragédie. Epizoda s velmi chytrými dialogy ostatně skutečně vyvolá dojem nějaké chytře napsané hry od Williama Shakespeara, kdy se sice opět skáče v čase, vůbec to ovšem nepodráží nohy vykreslení postav a napětí. Jestli má tahle epizoda připravit půdu pro nevyhnutelnou občanskou válku, líp to snad udělat nešlo.... (10.10.2022)

Asi pôjdem tentokrát proti prúdu, ale táto epizóda ma rozhodne nestrhla. Ďalší veľký dejový skok a napriek tomu stále dookola to isté. Všetci sa tu rozplývajú nad výkonom Paddy Considine-a, ale ak si niekto skutočne zaslúži pochvalu, tak sú to maskéri... Inak zdĺhavé a v tomto okamihu sa nebojím povedať už aj nudné. V porovnaní s úvodnou sezónou GoT, kde nielen hlavné, ale aj vedľajšie postavy (či už kladné, neutrálne alebo záporné) mali svoje miesto a osobité čaro, tu pôsobia všetci akosi tuctovito. A nie, nie je to len tými bielymi parochňami... (17.10.2022)

Ak by takto vyzerala prvá séria GoT, zrejme by sa tej ďalšej nedožila. Netvrdím, že to bolo zlé. Niektoré scénky boli aj pekne vyhrotené. Ale tvorcovia to zbytočne naťahujú a postave, ktorá si to ani nezaslúži doprajú emotívnu a zdĺhavú smrť. Pričom každý divák vie, že práve to odštartuje poriadne "hádky" o železný trón. A že v tej akože rodinke sú poriadne vypäté vzťahy. Posledné slová nudného Viserysa ma však potešili. Zdá sa, že sa konečne pozrieme aj na Zimohrad. (13.10.2022)