Brubaker

Sám proti všem. Možná hned v začátku vytušíte obrat, možná ne, ale rozhodně vám RR a jeho snaha o absolutní spravedlnost bude sympatická. Kolegové tu píší o nejtvrdším vězeňském filmu, ale tak zlé se mi to nezdálo. V několika momentech docela zamrazí, když si představíte celou tu zrůdnost a sebe bezmocného uvnitř mašinerie, kterou nelze zastavit. Skvělý předrevoluční dabing ČST (Zahajský, Oliva, Postránecký, Mrkvička, Maciuchová, Rösner...). (06.10.2013)

Drama z vězenského prostředí, od režiséra který vytvořil můj osobní kult jménem Frajer Luke, v hlavní roli s opravdovým profesionálem stříbrného plátna... z toho nemůže vzejít nic jiného, než další učebnice filmového řemesla. Jenom nevím, jestli mohu uplný závěr, označit za ono pověstné znaménko krásy:) (19.08.2007)

Režisér vězeňského dramatu s Butchem Cassidym se pustil do vězeňského dramatu se Sundance Kidem a výsledkem je celkem fajn film o právech i těch nejnebezpečnějších vyvrhelů na slušný život. Asi vám „nedá křídla“ jako (ne)zmíněný Frajer Luke nebo Vykoupení z věznice Shawshank (kde si mimochodem rovněž zahrál Morgan Freeman), ale to ani není jeho hlavním cílem. Film je nebývale drastický, navenek jaksi „ušmudlaný“, tím pádem i oproštěný od jakýchkoliv alegorických prvků typických pro Shawshank. Brubaker je pojat mnohem realističtěji, zaměřuje se více na korupci a politikaření vězeňské správy, nechce o problémech poutavě vyprávět, chce je řešit, což mu sice ubírá na dojemnosti, ale přidává na důraznosti. Redfordův zoufalý boj proti nepráví ve filmu reflektoval (a stále reflektuje) jeho boj i v osobním životě. Signifikantní je závěrečná scéna, kdy se stává vítězem i poraženým současně – je to jedna z těch scén, kdy jsem cítil zvláštní chvění po celém těle. Právě ona nese hlavní poselství filmu – že dobrým člověkem máme být hlavně kvůli jiným, ne kvůli sobě. 80% Zajímavé komentáře: monolog, Jack.Pott (11.12.2006)

Prvních asi čtyřicet minut, než se Brubaker odhalí, je to to nejdrsnější vězeňský prostředí, jaký snad kdo kdy ve filmu zobrazil. Tak tvrdý a nepřátelský podmínky myslím nepanovaly ani na bojišti. Po seznámení se s okolnostmi a hlavními postavami se začne odvíjet samotný příběh. Brubaker je dost naivní a nekompromisní idealista, člověk, který si stojí za svým slovem, sny i zásadami a nehodlá se jim kvůli nikomu a ničemu zpronevěřit a to ani kdyby tím dosáhl svého původního cíle. Neubráním se srovnání s pozdějším Redfordovým snímkem Poslední pevnost, která vlastně pojednává o něčem dost podobným. Z pohledu člověka již znalého Brubakera mi přijde Pevnost jako trapná parodie, výsměch a možná až drzá snaha o rejžování z minulého úspěchu. Pravda, konečné zatleskání mi přišlo stejně dojímavé, jako i happyendové, ale to nic nemění na tom, že je Brubaker jedním z nejlepších, nejsyrovějších a nejreálnějších vězeňských dramat. Žádní hodní dozorci, žádní vězni, kteří se chtějí vzdělávat, skoro žádní vězni, kteří by nebyli křiví jako kosodřevina a o tom to je. O bláhových lidech a jejich snaze změnit svět a zlepšit ho. O Brubakerovi. (11.12.2006)

Robert Redford jako Brubaker zvolí skvělý způsob, jak si zjistit, co je ve věznici špatně, aby se pak mohl přihlásit, že je ve skutečnosti novým ředitelem a začne reformovat skomírající věznici, která víc než bachařům patří vězňům. Cesta člověka, který se snaží něco změnit k lepšímu, jeho tvrdé metody, přímočarost a další vlastnosti jsou úžasné, ale chvílemi působí jako velká pohádka. Film je napsán trochu nešikovně a tak v půlce začne nudit. Nezabrání tmu ani kvalitní Redford. Prostě tu chybí potenciál a hlubší význam, kromě ukázky silného muže, který přišel něco změnit. Je škoda i trochu povrchního vidění vězňů jako spíše chudáčků, než lidí, kteří si zaslouží být ve vězení. (18.02.2007)