Šarlatán

Na Šarlatána jsem se těšil možná až příliš, vezmu-li v potaz silný námět a tvůrce, kteří se na filmu podíleli, a proto jsem byl ve výsledku trošičku zklamán. Z technického hlediska je Šarlatán zvládnut vesměs na výbornou - jistá práce s kamerou a nepřeslechnutelná hudební stránka jsou toho důkazem. Herecké výkony byly podle očekávaní vskutku přesvědčivé, bez zbytečné teatrálnosti - vedle takřka konstatně výborného Ivana Trojana nesmím opomenout zmínit mladého Trojana, který skvěle sekundoval svému otci, dále pak civilní výkon Jaroslavy Pokorné a v neposlední řadě solidní part pro mě doposud neznámého Juraje Loje. Co mi však na filmu vadilo, byla jeho příběhová nedořečenost a osekanost v několika místech - ať už se jednalo o již mnohými zmiňovaná koťátka či zejména poslední minuty filmu. Na jednu stranu se jedná o odvážný a na naše poměry nadprůměrný film s několika opravdu sugestivními momenty (smrt Zápotockého, zatčení gestapem), který vedle "šarlatánství" problematizuje i stejnopohlavní vztah v poválečné době, na druhou stranu ale obsahuje několik míst, u nichž jsem měl prostě pocit, že tomu něco chybělo, a cítil jsem se být do jisté míry ochuzen o kýžený zážitek. Slabší čtyři hvězdičky! (21.08.2020)

Zdlouhavý a zcela mrtvolný příběh bez špetky pozitivních emocí či nějakých výrazných dramatických scén. Snad ještě nikdy se mi nestalo, aby mě Ivan Trojan v nějaké roli nebavil, či vyloženě sral. Neznám Mikoláška, nikdy jsem o něm neslyšel. Takže co všechno si Agnieszka cucá z prstu a Mikolášek z pytlíku svého kolegy netuším. Jen vím, že jako postava tady je naprosto hysterický, arogantní idiot a mě opravdu nebavilo sledovat osud takového kreténa.40%. (21.02.2022)

Konečně zase jeden vydařený domácí životopisný film. Celý stojí na velmi přesvědčivém výkonu Ivana Trojana, protože vedlejších postav je tu až překvapivě málo (ostatně ani o postavě ztvárněné Jurajem Lojem se toho moc nedozvíme). Snad jen flashbacky nabízejí hereckou dvojici Josef Trojan a Jaroslava Pokorná. Scénář je slušně vystavěný, i když nějaké mouchy by se v příběhu našly. Agnieszka Hollandová se s citem přenesla přes jeho ošidné stránky, protože stačilo málo a ledaco z toho by se stalo karikaturou či parodií. V tom ostatně pomáhala i citlivá práce Martina Štrby za kamerou. Výsledkem je životopisné drama sice ne světových, ale aspoň evropských parametrů. (23.08.2020)

To, co neumíme, nebo co nechceme, točit my, Češi, musí za nás natočit Polka. Škoda místy trochu slabšího scénáře (docela mi chybělo osvětlení motivace režimu iniciovat vykonstruovaný monstrproces právě s léčitelem, trochu moc plochá postava asistenta-milence atd.), za to kamera pana Štrby byla malebná a podařená...Trojan excelentní... Komunismus byl peklem na Zemi, je dobře to stále dokola znova a znova opakovat! (24.08.2020)

„Nikdy nechtěj dělat zázraky, chlapče, to lidi neodpouští.“ - „Ale vy děláte zázraky.“ - „Starou belu! Věř a bude líp, to je moje zaklínadlo.“ Jenže někdy zázraky už nemusí stačit, třeba tehdy, když už nad vámi přestanou mocní držet ochrannou ruku…Škoda jen, že mnoho neinformovaných diváků bude považovat Šarlatána za věrohodnou filmovou biografii a ne za „drama inspirované skutečnými osudy“, kterým opravdu je. Trochu mě zklamalo, jak se v některých ohledech tvůrci odklonili od reálií (speciálně od Agnieszky Holland bych tohle úplně nečekal). Ale nic to nemění na tom, že se pořád jedná o povedenou filmařinu. Scény s učením se (Josef Trojan velmi mile překvapil!) a posléze diagnózami od stolu mě moc bavily a těšil jsem se na ně, ty ostatní už mě zajímaly o něco méně (a z občasné šedi je vytahuje hlavně nedostižný Ivan Trojan). Celkově slušné 4*. „Ako to, že máš stále také teplé ruky?“ - „Někdy věřím, že kdybych zmáčknul, zabil bych všechno to hnusný, co v sobě mám.“ - „Tak to urob. Já ti to odpustím.“ - „Možná příště.“ (20.12.2020)