Všude dobře, doma nejlíp

Já tenhle film mám zapsaný v paměti z dětství. Byl pro mě krásný, zajímavý (každý z nás někdy chtěl mít kamarádovi rodiče, kteří byli prostě super), ale hlavně POUČNÝ! Protože každá mince má dvě strany a nikdo není bez chyb. Ani naši rodiče a proto je máme brát takové, jací jsou. To stejné oni dělají s námi :) (14.08.2011)

V té sebrance dětských filmů, co se jich v devadesátkách natočilo, se North malinko ztratil a je to docela škoda. Ono ne, že by snad šlo o bůhví co, ale na jedno podmračené pozdí odpoledne je to film jak dělanej. Malej Wood tu už o sobě dává vědět, že z něj v dospělosti něco bude, ale hlavní hvězdou je tu samozřejmě Bruce Willis, jehož vidět v růžovém kostýmu velikonočního zajíčka s mrkví v hubě je docela zážitek :) (18.03.2013)

(Pozor! spoiler!)No, teda jak to začlo pěkně (titulky), tak bylo celý moc špatný. Možná to režii přišlo jako dobrý nápad zfilmovat sen, ale když člověk sen prožívá, tak to je úplně něco jiného než když se kouká na sen někoho jiného. U snění se všechno prožívá naplno, všechny city jsou v pozoru, ale když se člověk kouká na sen někoho jiného, tak neprožívá to, co člověk, který sní. Takže možná to bylo tímhle, že mi tento snímek přišel nudný a hloupý. A nebo možná je nudný a hloupý.... (31.05.2009)

Film, jehož debilita začíná naprosto otřesnou zápletkou, pokračuje přes vtipy a situace tak špatný, že jen zíráte s otevřenou pusou na to, jak mohl tohle kdokoliv považovat za vtipný, a konče naprosto extrémně debilní pointou, za kterou by měl někdo dostat přes držku. Film, co budete nesnášet, když se na něho budete dívat, a budete taky nesnášet sebe, že s ním ztrácíte hodinu a půl života. (25.03.2016)

(SPOILER) Nebýt tam Bruce Willis, tak celý film jde do kytek. Z historického hlediska za to stojí kouknout kvůli třináctiletému E. Woodovi v hlavní roli a kvůli první filmové roli tehdy devítileté Scarlett Johanssonové coby Laury Nelsonové. Poselství vyjádřené trefně českým názvem je poněkud degradováno závěrečným odhalením, že se se vlastně většina filmu odehrávala ve snu. K pousmání pak byly některé narážky na americké reálie a stereotypy (Chicago a déšť, velké horko v Miami, nedostatečné sebevědomí obyvatelů státu Havaj atd.) a vyloženě k smíchu asi nic. Naštěstí stopáž to ještě zachraňuje, být to delší, byl by to ještě větší trapas než jste doufali. Abych nezapomněl, hudba stojí za zmínku. (09.10.2011)