Zmluva s diablom

Nápad vůbec není špatný, styl humoru mi také poměrně vyhovoval, co je však špatné, je hlavní představitel. Nemůžu si pomoci, ale Brendan Fraser je jeden z nejhorších herců, které znám. A tak se mi dělalo permanentně lehce nevolno, když byl na obrazovce... takže 90% stopáže. Kdyby se film přetočil s někým normálním, určitě bych neměl problém jít na čtyři, možná klidně i na pět hvězd... 60% (28.06.2015)

Příjemná komedie z přelomu století, kterému jednoznačně vévodí hlavní herecká dvojka. Brendan Fraser mě překvapil svým hereckým talentem (jeho budu asi mít zafixovaného jako herce z Mumie, ale je fajn vidět, že zvládne i jiný žánr), zde hrál docela dost typologicky odlišných postav, ale vždy jsem mu to jak se říká sežral i s navijákem (nejvíc mě rozsekal asi basketbalista a jeho 110 % :D). No a Elizabeth Hurley coby svůdný ďábel rozhodně filmu přidala těch pár bodíků navíc. Samotný námět se asi už objevil v moha jiných snímcích, ale to Ramisovo zpracování mi velice sedlo, rozdělení snímku na jednotlivé epizody. Většina vtipů se vydařila, sem tam padla hláška na úrodnou půdu a má bránice to vždy ztěžka zvládla ustát. Zamrzel mě jediný fakt, a to docela uspěchaný závěr. Skoro jako kdyby tento epilog patřil do jiného filmu, protože scénáristicky to považuji za menší fiasko. Ale kvůli slušné kadenci vtipů ty slabší čtyři hvězdy dám. Za mě dávám 71 % (11.03.2020)

Zaprodal bych nejen svou duši, ale cokoliv a kohokoliv, kdyby mě sváděl ďábel v tak neuvěřitelně sladkém balení, jakým je (hlavně v některých scénách, jako v té ve škole) nadpozemsky svůdná, božská Elizabeth Hurleyové... Ach jo.... Jinak film spíš průměrný až lehce podprůměrný, ale z Elizabeth, která si svou roli viditělně užívá se prostě nedají spustit oči... (24.03.2010)

„Nemôžem ti dať svoju dušu.“ – Čo si pneumatika?“ Harold Ramis (CADDYSHACK, ANALYZUJ) diabolsky režíruje a Brendan „Rohožka“ Fraser je obrovský komediálny talent (a obrovsky nedocenený), ale je tu ešte niečo, čo dodáva ZMLUVE S DIABLOM (okrem krásnej Elizabeth Hurleyovej v netradičnej úlohe) tú skutočnú nadpriemernú príchuť a tým je prekrásne svižný scenár, ktorý je neustále „iný“ a teda vzniká (i vďaka Fraserovmu talentu pre improvizáciu) strhujúci dojem „prehustenosti“ (viď. VEĽKÉ PROBLÉMY Barryho Sonnenfelda). Najzábavnejšie je tešiť sa a zakaždým zostať prekvapený zo šialene nepravdepodobného dôvodu, pre ktorý to hrdinovi ani tentokrát nevyjde. „Každý muž sa pokladá za Boha. Tento má náhodou pravdu.“ (07.12.2004)

Neviem koho to bol prozaický nápad, ale tento film mám púšťali v originálnom znení na hodinách angličtiny na gympli asi päťkrát a ja som z neho (okrem dementných, domyslených situácií a Elizabeth Hurley) nemal prakticky nič. Po opätovnom zhliadnutí s dabingom, keď som vlastne scény s Elliotovými nevydarenými želaniami poznal naspamäť, som z neho už taký zážitok nemal, čo je škoda. A to som pritom predtým nevidel ani originál. 65%. (06.03.2006)