Hrana zlomu

Tohle byl muj jeden z nejočekávanějších, ne-li nejočekávanější českej film posledních deseti let.. realita bohužel nesplnila to, jak jsem si tenhle film vysnil, ale i tak se jedná na český poměry o film, jakej tu asi ještě nebyl a Emil Křižka mě začal fakt zajímat.. Kozubovo hereckej výkon jako vždy super.. (29.04.2023)

Novodobým českým filmům zrovna neholduju. Většinou jde o rádoby vtipný komedie a romantický srance. Tenhle film jsem měl ale v merku už delší dobu.  Po shlédnutí Křižkova krátkometrážního filmu Ruchoth Raoth (2017) jsem měl jasno v tom, že po delší době půjde o film o kterým můžu říct, že i češi umí. Očekávání jsem měl opravdu veliký. Ale hned od úvodních minut minut mi bylo jasný, že mě film nezklame. Hned začátek mě přikoval do sedačky a nepustil až dokonce. Tohle je opravdu film na špičkové úrovni. Co se týče českých filmů 100%. Film má parádní kameru i  zvukvej doprovod, kterej jen přidával na tísnivé atmosféře. Mínusem je možná samotný ozvučení filmu v němž dialogy trošku zanikají. Ikdyž na druhou stranu Hrana zlomu si vystačí s minimem dialogů. Snímek samozřejmě povyšují i přesvědčivý a uvěřitelný herecký výkony a nepředvídatelnost toho co se bude dít dál. Příběh není vyprávěn chronologicky a tak si divák musí skládat střípky skládanky postupně. Pocitově to má za silný 4hvězdy. Nějakej hlásek ve mě mi ale říká ať se nebojím a dám i pátou hvězdu jelikož v rámci českých filmových vod je to jako blesk z čistýho nebe nebo jako najít jehlu v kupce sena. A já ten hlásek poslechnu a tu pátou byť né plnohodnotnou hvězdu dám. Na závěr jen dodám, že snad nejde o poslední spolupráci dua Křižka/Kozub......CHCEŠ MI UBLÍŽIT? NECHCI ALE MUSÍM...... (28.04.2023)

Hodně to respektuju za snahu vystavět nebanální horor i bez existujících základů v podobě plně živé lokální scény, ale v důsledku toho to nevyhnutelně dře. Protože ten film vystupuje do zcela nekultivovaného prostoru, neexistuje žádný zřejmý rámec, v jakém ho číst, a film to divákovi moc neusnadňuje. Z toho jde samozřejmě vytěžit i nějaká pozitiva nejistoty a určité žánrové agorafobie, v celkovém součtu to má ale v tomhle případě víc negativ než pozitiv. Místy je to pak překombinované. Nepřijde mi třeba, že nelineárnost vyprávění měla nějaký smys - jako že tvůrci fakt chtěli nelineární vyprávění, tak ho aplikovali, i když z toho nic nevyplývá, ničemu to neslouží a brání to rozvinutí organičtějších aspektů díla. Číselné hodnocení je irelevantní - dávám tři, ale přesto je to film, kterému stojí za to věnovat pozornost. (07.11.2021)

Jsem nadšený, že takovýto film u nás vznikl, a velmi doufám, že jeho tvůrci budou pokračovat tímto směrem dál. A právě proto ho nechci urážet tím, že jej pocitově nadhodnotím ("protože český film"). Radši plnotučná trojka, než neupřímná čtyřka. Hrana zlomu je po většinu stopáže velmi působivá, občas to ale trochu zadrhne. Pro mne nejvíc v momentech, kdy by snímku, vzhledem k tomu, co se na plátně odehrává, slušela hysterická dynamika, ale tvůrci jedou spíš v takovém artověji laděném odtažitém tónu s delšími, často statickými scénami a málomluvností. Na mne to bohužel nepůsobilo jako volba kreativní, ale jako racionální volba začínajícího týmu, který se nechtce pouštět do nějaké střihově dynamické divočiny, protože by to pravděpodobně dopadlo blbě. V několika dalších momentech pak pro mne byla rušivým elementem hudba, respektive zvukové řešení scény. Třeba v nemocnici. A od takhle puzzlově poskládaného filmu by člověk v závěru čekal nějaký zvrat, který vyjeví dosud netušené souvislosti ... a ono prd, obrázek je složenej zhruba půlhodinky před koncem a pak už žádná velká pointa nepřijde. Každopádně těch 86 minut jsem si užil a jsem rád, že jsem si v Praze odchytl projekci, moc jich není. (11.11.2021)

Velmi sympatický počin, který pochopitelně kiny prošuměl a ani poté nikoho moc nezajímá. Emil Křižka se v tuzemských podmínkách pustil do žánrové kinematografie, kterou tu skoro nikdo nedělá a relativně uspěl. Od začátku nastoluje hutnou a v dobrém slova smyslu nepříjemnou atmosféru, v níž není úplně jasné, co se bude dít a do konce z ní neuhne. A je navíc extrémně důležitá, protože dialogů je tu naprosté minimum, což je také dost unikátní. Příběh samotný má obrovský potenciál a dá se říct, že pravděpodobně nikdy nevznikl v Česku film, v němž jsou všechny postavy extrémně zajímavé a zasloužily by vlastní spin-off. A paradoxně možná toto je tím, na co tvůrce trochu doplácí, protože většinu motivů absolutně neřeší (proč týraný syn s matkou nosí v určitých chvílích masky?, proč je syn nucen unášet a týrat dívky?, jakou chorobou trpí manžel hlavní hrdinky?), což působí pak trochu moc samoúčelně a rádoby artově, stejně tak šťastné není ani nechronologické vyprávění, které není nikterak zdůvodněno a postrádá smysl. Štěpán Kozub tu jen potvrzuje, že patří k největším talentům své generace a bez problémů zahraje ryze nekomediální roli, podobně je na tom Pavla Gajdošíková, která je v rámci možností výborná, jen škoda, že postsynchrony tradičně nejsou moc dobré, protože někdy je velmi špatně slyšet. Hrana zlomu je hodně nenápadný snímek, který by ale přes všechny chyby zasloužil mnohem větší pozornost, protože ukazuje, že i v našich podmínkách se dá natočit komorní, avšak velice solidní žánrovka, která má co nabídnout. 60 % (10.06.2023)