Hra snov

Kevin Costner a role ve sportovní dramatu, je už zajeté spojení. Možná Hra snů je tím lepším, co tento žánr nabízí, přesto příběh je čitelný, romantická linie naivní a místy šlape vatu. Celé to drží nad vodou baseball a Costner, žádná sláva, pane Raimi, nevím jestli tento žánr je tím pravým ořechovým - 60 % (18.04.2016)

Myslím, že se jedná o velmi dobrý snímek. Není sice založen na nijak brilantním scénáři, ale jeho stavba a některé režijní nápady z něho dělají velmi napínavý (baseball) i romantický (flashbacky) film. Možná je to tím, že baseball se mi moc líbí (přestože nejsem opravdový znalec), ale kdyby nebylo tak zbytečně tlačeno na pilu v závěru (poslední pálkař a poslední míček vyklouznutý z rukavice) možná bych přemíšlel i o té poslední hvězdičce. (09.10.2003)

Upřímně moc nerozumím dvěma věcem: jménu režiséra a rozpočtu. Ano, baseballové zápolení místy dokáže vtáhnout a řemeslně je to solidní práce, ovšem kam směřoval osmdesátimilionový rozpočet...? Režisér Sam Raimi se stal pro mnohé kultovním díky svým hororovým kouskům jako je Smrtelné zlo nebo Darkman, ze kterých přesedlal na dospělejší témata. Kupříkladu jeho mrazivě a staromódně pojatý Jednoduchý plán ukázal, jak výtečným vypravěčem je. Tady přestřelil příběhově i stopáží. Kevin Costner (který rozhodně nehraje tak, aby z toho byla nominace na hereckou anticenu) odhází (zřejmě) svůj poslední soutěžní zápas, při kterém rekapituluje svůj nadhazovačský život a vzpomíná na svůj vztah s Kelly Preston. Costner baseball může, o tom žádná. Není to poprvé, co o téhle hře vypráví na stříbrném plátně. Teď byl dlouhá léta oporou svého týmu, ovšem věk nezastavíš a po dlouhé pauze způsobené vážným zraněním ruky (fajn scéna) se dozvídá, že klub kupují noví majitelé, kteří s ním zrovna nepočítají. Navíc má jeho láska odjet pracovně do Londýna. Holt samé mizerné zprávy. Raimi nejde nikdy na dřeň, pouze klouže po melodramatickém povrchu a jen odškrtává jedno tupé hollywoodské klišé za druhým. Sice jsou Costner a (bohužel zesnulá) Preston sympatičtí, ale nějaká pořádná chemie nebo zajímavá romance se nekoná. Největší potíž je pak se samotnou hrou: prostě baseball je u nás tak okrajovým sportem, navíc pokud to všechno na nás tvůrci perou ve více než 130 minutách, nemůže to dopadnout úplně nejlíp. (27.08.2021)

Basseball jsem nikdy nehrál, pochopení jeho pravidel mne stálo několik let dřiny i odříkání a na zápas MLB bych neletěl ani na osobní pozvání některého z amerických vládců světa. Přesto mne filmy o tomto podivném sportu většinou baví, ale tohle je poměrně slabota. Dělá mi totiž problémy litovat prošedivělého nadhazovače Billy Chapela, kterého bolí ručička po letech pohazování míčkem do catcherovy rukavičky. Sice se snažím, ale multimilionáře prostě litovat neumím. Celý stadion nadšeně kouká na Chapelovu ČISTOU HRU, což paradoxně znamená to, že se vlastně žádná hra nehraje, pouze Chapel dělá pápá všem palkářům. Určitě je to z hlediska baseballu úžasná událost, ale sledovat míček, jak se prakticky neustále pohybuje po stejné trajektorii mezi dvěma sportovními dědečky, je poměrně nezáživné. (21.01.2012)

Oni sportovní film ani milostné drama. Film neustále osciluje mezi těmi dvěmi krajními variantami a člověk si neužije ani jednouho. Kostner tu má nezvykle vážnou, zamyšlenou, sebezpytnou roli. Jako vrcholový sportovec je soustředěný na provozování sportu a zanedbává svoje blízké. Přítelkyni s její dcerou. Přesto prostě není ten egecentrickej přítel, co by na ni vysloveně kašlal. Proto když po nehodě propadne depresím a prodělává náročnou rekonvalescenci, působí jeho postava schizofrenicky a nedůvěryhodně. Příběh směřuje k soucítění s postavou, ale to se u mě rozhodně nepovedlo. V podstatě film o ničem pro nic. Sportovní scény jsou poměrně napínavé, zázrak to ale není, pač nejde v cele o sport. Je tam zadní proud odcházející lásky. (15.10.2003)