Chytač krys

Podobný štýl som zažil začiatkom 90.rokov v jednom slovenskom meste. Okrajovú časť tvorila skupina bytoviek. Z nich vybiehali von deti vo veku hrdinov filmu. Radostne sa čvachtali v absolútnej stoke - ževraj potoku. Do neho vtedy každý vypúšťal, čo sa mu chcelo. Okolo potoka húfy potkanov. Farba vody mala podobu šedivo mliečnej, odporne páchnucej brečky. Deťom nevadilo tráviť všetok svoj voľný čas v bezprostrednom okolí malebnej vodnej plochy. Hrali sa s voľne pohodenými odpadkami (často nafukovali použité šprcky; na železnici si nechávali lisovať menšie kovové pliešky a skrutky). Prírodovedným predmetom záujmu bolo mučenie chytených, voľne žijúcich mačiek a potkanov. Sexuálne začínali žiť okolo 13-14. Aktívne, nie jednorazovky. Všetko toto sa nejako odráža aj v Chytačovi potkanov.Na rozdiel od porovnateľnej sociálnej situácie, tá slovenská nevyznievala tak fatálne a tragicky. (04.11.2020)

Moc hezky zpracovaná beznaděj a nuda. Jakmile se člověk smíří s tím že se v tomhle filmu vlastně nic nestane, může na sebe nechat tenhle záběr na všechny ty chyby o skrývaný omyly současnýho systemu klidnou, mírumilovně depresivní formou působit a unášet se v jemných náznacích až k další smrti na konci. Jsem rád že tuhle pravdu někdo ukazuje. (04.04.2012)

Pouliční snímek z prostředí sychravého skotského předměstí, kde si z nudy místní děti zahrávají se svým životem. Spontánní poflakování mezi špinavými ulicemi odhaluje existenciální drama v nevšední sociální bublině. Příběh naivních dětí zobrazuje chaotické, někdy až zkažené vztahy v chudinském sousedství. Ponurou atmosféru tvoří převážně chladné barvy a pusté ulice, které jsou zamořené odpadky. Velký vliv má i skvělý skotský akcent, který nějakým způsobem dodává špetku autenticity. Ovšem nejvíce vnímáme velmi hořký děj z pohledu pragmatického Jamese, který se hledá ve společnosti a poznává první dětskou lásku (i když trochu nevšední). Děti poznávají dosud neznámé emoce a city, které jsou ovšem přirozené. I přes všechnu melancholii a syrovost dokáže snímek zachytit i malé radosti ze života a zobrazuje snahu o splnění snu, která slouží jako útěk před tvrdou realitou. Film se snaží dodržovat úzkostlivou, ale přesto krásnou kompozici, která je plná zajímavých úhlů. Dohromady toto tvoří depresivní podívanou, která je velmi kvalitní prvotinou úspěšné anglické režisérky. (02.07.2022)

Po Andree Arnold opět hledám další zničující dramata, ale Ramsay asi nebude ta pravá. Ani Musíme si promluvit o Kevinovi, ani Chytač krys mě nijak zvlášť neoslnily. Kamerově to je pěkné, ale bohužel z filmu necítím moc žal a postavy nejsou takovými tahouny, aby mě provedly filmem až do konce bez toho, abych se začal nudit. Chyběl mi celkem soundtrack. Vyhodnocení: Správné depresivní drama je těžké najít (15.09.2023)

Prvotina Lynne Ramsay (We Need to Talk About Kevin, You Were Never Really Here) je na to, aby se to dalo nazvat socíální drama, asi moc observační a temně poetická. Chudá dělnická čtvrť v Glasgowě 70tých let plná odpadků, protože popeláři stávkovali. A mezi nimi se motají děcka, který se většinu času nudí nebo se navzájem šikanují, zatímco jejich rodiče se uchlastávají. Hezky to pracuje s kontrastem zmaru a příležitostných světlých chvil naděje (první dětská láska, sen o stěhování do lepšího), který o to víc vyniknou. (31.12.2021)