Horký mesiac

To by nebyl Polanski, kdyby neprovokoval. Tentokrát se ale nebudete bát. Hořký měsíc se vyznačuje velkou sexuální otevřeností a dokáže zaujmout detailní analýzou destruktivního vztahu. Mě rozesmála scéna na konci, kdy při silvestrovské oslavě jakýsi mamlas v plyšovém kostýmu bezdůvodně zkope ulíznutého buzíčka. Emmanuelle Seigner dokonale vystihuje pojem femme fatale a Hugh Grant je správnej vocas. (23.04.2016)

Upozornění: Komentář může obsahovat bojler! Syrové vyprávění o tom, jak se může vše takříkajíc posrat, když se dva, co k sobě měli blíž než nejblíž, již nemilují. Barvy duhy rázem vyblednou a kam se jen hrabe padesát odstínů šedi. Tohle by měly zhlédnout ty připitomělé otylé fanynky, toužící po bláznivé lásce a vášnivém vztahu, kdy se vám partner vymočí do xichtu a vy z toho máte intenzivní orgasmus. Při sledování si jistě každý z nás vybaví, jaké to je, když něco končí a jak mizerně si pak člověk připadá. Já si sáhl na své dno, když Emmanuelle Brežněv s jistým snědým imigrantem odcupital za oponu, hlavní hrdina, manžel, zůstal v místnosti sám a jen poslouchal, jak se vedle za pootevřenými dveřmi šuká. Ne snad, že bych to kdy zažil na vlastní kůži, ale doslova mi bylo blivno, když jsem se do toho bezmocného člověka vžil. Netušil jsem, jak bych se ve skutečnosti zachoval. Asi by bylo druhý den nalezeno pár mrtvol v dost choulostivé situaci a jeden rozmašírovaný kripl dole na chodníku. Zkrátka a jednoduše je tato romantika skutečně jen pro silnější povahy, které se dokáží smířit s toporným Grantem, nevytrhaným obočím a slátaným příběhem, který sám o sobě vlastně ani zábavný není. Nicméně je to mistrovský kus a výtečný příklad toho, jak to ve skutečnosti většinou bývá, když láska vyhasne a vztah přeroste v otevřenou nenávist. Tedy až na ten konec. 75% (05.09.2017)

Musím se k něčemu přiznat. Po zhlédnutí tohoto filmu jsem se zamiloval do Emmanuelle Seigner. Škoda, že mě předběhl režisér tohoto snímku Roman Polanski. To, co předváděla Emmanuelle, se nedá nazvat jinak, než erotickou explozí. Už jenom kvůli jejímu skvělému výkonu stojí za to si toto výborné drama zasazené do krásné Paříže pustit. (13.05.2011)

To byla tedy sarkastická podívaná! Umění, které si na nic nehraje, pouze vypráví o soužití jednoho páru, který prochází osudovým vývojem vztahu od fáze zamilovanosti, přes zábavné experimentování až k erotické posedlosti, která se však postupně vymyká kontrole, nevšední zážitky vystřídá pocit hnusu, následuje odmítání a ponižování, které dospěje až k poslednímu stádiu rozkladu vztahu, jenž se stane masochistickou agónií, nevyhnutelně spějící k tragickému konci. Famózní herecké výkony a úžasná scéna tančících žen na silvestrovském večírku mně dlouho nevymizí z paměti, jistou výhradu mám pouze k vnější proměně Mimi, její přerod z ženy - vampa do pozice domácí puťky je za daných okolností reálný, jenže změna byla hlavně psychického rázu a bylo to znát - nebylo třeba, aby se navlékala do neforemných tepláků a záměrně se hyzdila účesem hodným Cosetty z "Bídníků" , tomu prostě jako ženská neuvěřím a musím tak jít o 20% níž s hodnocením. Škoda. (08.02.2009)

Už od prvního záběru. Ďábelsky sofistikované klamání tělem a grandiózně vyobrazená čistokrevná dehonestace vztahu mezi dvěma lidmi. To celé v depresivních kulisách lodi, či potemnělých uličkách Paříže. Typické neo-noir Polanskiho na přelomu osm/devadesátých let. Fascinující jak emocionálně komplexní freska to je a přitom plyne s lehkostí a mrštností dravého erotického thrilleru. Jeden z nejlepších filmů režiséra, kterému se přichází na chuť postupně, časem, přes tvrdou slupku. (18.11.2016)