Karhanova parta

Budovatelská veselohra, natočená podle populární divadelní hry Vaška Káni na námět socialistického soutěžení a zlepšovatelství. Je zde líčen pracovní souboj dvou dělnických kolektivů pražské továrny, z nichž partu starých vede brusič Karhan a mládežnickou partu jeho syn. Jejich zápolení na závodě vede k socialistickému soutěžení a ke spolupráci, v níž dají staří k dispozici své zkušenosti a mladí nové nápady a jejich společným úsilím se podaří snížit úkolové časy při broušení pístních čepů z dvanácti minut na pět. Zápletka jako víno, musim říct, že jsem v posledních minutách ani nedejchal. Stihnou to?! Jindřich Plachta ovšem hraje poctivě a skoro se zdá, že upřímně. (04.01.2006)

Nelze si nepovšimnout, že ve snímků tradičně září Rudolf Deyl ml., tentokrát však pouze v okrajové roli. Znovu z jeho strany dochází k narušení socialistického úsilí o vybudování lepší, beztřídní společnosti. Tentokráte však jeho obětí není vysokokapacitní velkobagr jako v jeho předchozí roli (DS-70 nevyjíždí), ale fréza soudruha Karhana ml. Žel bohu jeho postava vytlemeného blba v rádiovce je jediným příjemným zpestřením jinak velmi řídkého a překvapivě nevtipného děje. Čekal jsem, že Karhanova parta v sobě bude mít více "kouzla nechtěného". Doporučuji pouze sběratelům bolševického škváru. (29.11.2010)

Z tohohle filmu jsem slyšel víc citací než z jakýchkoliv jiných budovatelských skvostů a tak jsem si řekl, že je nejvyžší čas na to kouknou. Vlastně mne na něj navedl i pan Suchý v Semaforu na Divotvorném hrnci. Koneckonců tohle období mám už dost pokryté a tenhle film mi čistě chybí už jen jako další zářez na pažbě budovatelských brutek. Filmaři začli ideově hned od první minuty, odkazů na vítězný únor je tam habaděj byť tohle se odehrává rok po něm. Plní se pětiletka, překračují plány, úderky mezi sebou soutěží kdo překročí normu výroby. Nic tak nerozbuší srdce mladých žen, když chlapi od nich z frézovny jdou za mistrem, že bude brigáda a budou se dělat šestnáctky! To hned létají hubičky hlava nehlava vždyť to je to o čem mladé soudružky sní. A stejně orgastické obličeje mají soustružníci když je jejich závazek přijat. Tenkráte holt k extázi stačilo lidem málo. Bohužel ve fabrice jsou i soudruzi, kteří bráci nemají v lásce. nejsou to přímo západní agenti sabotéři, spíše nemehla a nemakačenkové. I těm je ale třeba dát po rozmluvě ještě jednu šanci. A komu ani to nepomůže jsou tu Termály Piešťany, kde pod rukama statného maséra každý pochopí, kde je jeho místo. A tak děj vygraduje do souboje party brusiče Krhana s partou mladých soudruhů o čas za který obrobí jakýsi píst do lokomotivy aniž by byl zmetkem. Dojde ke skutečnému boji, soudruzi málem zapomenou, že to vlastně dělají pro republiku a soudruha Gottwalda. Nakonec si to naštěstí uvědomí, staří nabídnou mladým zkušenosti a mladí právě vymyšlený zlepšovák. A tak závod splní plán, překročí normy a všichni v závěru mohou jásat před vyjetou lokomotývou v níž jsou vyrobené písty v oné soutěži. Dal bych odpad, ale bavilo mně herectví Smolíka a hlavně Plachty. To hnadrkování v zívěru otce se synem bylo docela vtipné. Jinak propaganda až napůdu, taková komedie s poučením... Dávám tedy taky za jeden zlepšovák. * (28.06.2020)

Film po kterém mě bolely ruce, jakobych tři dny v kuse kopal latrínu. Přičemž latrína je zde i vyjádření kvalit tohoto filmu. V něm nejde o postavy, protože příběh nemá žádný dobře dramaturgicky vystavěný děj. Celé je to jen o tom, jak si dělníci uvědomí, že si už nemohou na nic stěžovat, protože fabrika je přece jejich (respektive byla zestátněna) a všichni tedy rázem pochopí, že ta hnusná práce není hnusná, ale je skvělá a je potřeba začít soutěžit, protože tu máme první pětiletku. Co vám mám povídat, propaganda jak prase. Realita zde zůstala někde rozložená na molekuly a místo ní sledujeme slet WTF momentů, jeden za druhým. Vlastně se to nemůže ani odehrávat v Čechách, Evropě, ba na planetě zemi. Ale v nějaké Utopii, kde všichni chodí do práce na 16 hodin denně a doma jsou jen od toho, aby se bavili o tom, co zítra v práci budou dělat a jak šťastně budovat lepší zítřky, protože.... hurá (s nedostatkem spánku) do práce! Au, bolí už mě ruce, jen si na to vzpomenu. Jednu hvězdu za skvělé herce v odporných rolích (až to bolí). 40% (13.11.2020)

Emblematická ukázka socialistického realismu v praxi. Dnes z toho zbyl jen směšný příběh o zápolení továrního kolektivu mladých a starých, doprovázený strhující Burianovou melodií. Schematicky nahozené postavy s univerzálně nasazeným usměvavým výrazem ve tváři pak film posouvají ad absurdum. František Smolík si tu patrně odpykává své předúnorové buržoazní inteligenty a hraběcí milosti, u Jindřicha Plachty není předstírané naopak nic. Tragicky směšný bolševický paskvil. (15.08.2009)