Corpus Christi

Hlavní kluk sice káže jak pán, ale jen těžko může udělit rozhřešení té omšelé příběhové kostře o protagonistovi, co dorazí do uzavřené komunity, aby ji proměnil, a na konci ji zase dramaticky opustil. Tohle léto s gentlemanem z nenávistně bohabojné vesničky má navíc dost zaměnitelnou, těžkopádnou tvář, které nepomáhá úplně mrtvá kamera, která se prostě někam postaví a pak tam je. (15.03.2020)

Problémy, se kterými se tam "kněz" potýká jsou hodně vesnické a asi Polské. U nás by nejspíš každému bylo šumák, kde je kdo pohřbený. Jako příležitost ke konfliktu to ale slouží dobře. Hlavní hrdina je docela cool a fandil jsem mu. Bavilo mě jak všem dával hlavičky. Konec mi, pánbů promine, přišel hodně nedoslovný. (07.11.2020)

Chcete se stát praktikujícím knězem snadno a rychle? Tak se inspirujte třeba Danielem, ale jen pokud stačíte utéct vlastnímu stínu…Základem k tomu, abyste si mohli užít tento film, je přijmutí faktu, že to hlavní postavě všichni sežerou i s navijákem. Pokud na to přistoupíte, čeká vás poutavá a přemýšlivá podívaná. Danielova nervozita se stává i divákovou. Ten mu postupně začne přát, aby ve své nové (a vytoužené) roli uspěl, byl přesvědčivý a našel si i cestu k místním, ačkoliv si je publikum zároveň velmi dobře vědomo, že se to časem musí nutně provalit. Corpus Christi je působivý od začátku do konce, nabízí nemálo silných scén, excelentní herecký výkon hlavního představitele a v neposlední řadě různá témata k zamyšlení (ať už jde o bolest, nenávist, ztrátu, zármutek, odpuštění, trest či svědomí). Na druhou stranu, ač jde o drama, poměrně dlouho jsem se musel usmívat (a u scény, kdy si Daniel googluje „jak zpovídat“, mě chytil upřímný záchvat smíchu). Po Kléru je tu tedy další polská pecka dotýkající se náboženství a já jdu znovu na 5*. (08.11.2020)

No toto!! Po Kleru další polský film o tom, jak to asi chodí v církvi. Opět vidíme za oponu těch všech náboženských frází, prázdných liturgických úkonů, vyžehlených talárů. Film však v tomto případě zatoulá nejen do života duchovních, ale i do života obyčejných lidí. Spousta z nás to zná z vlastní zkušenosti. Nedělní zbožnost, prázdné fráze o lásce a Kristu, a jen co člověk sundá talár či vyjde z kostela a hned ta láska se mění v nenávist a neodpuštění. Zpracování na jedničku, příběh mně vtáhl neskutečně, ty obrazy a paralely, které až moc dobře znám. Jedinou kladnou postavou zde zůstává ten Kristus. Ale tak jako u Kleru ubírám hvězdu, páč je to film drsný a občas sprostý. Některým bude totiž na obtíž se skrze to přenést a zaměřit na ten přesah, odpuštění a kým mají křesťané skutečně být - tělem Kristovým. Takové dramata by měli točit křesťané. Příběhů za oponou máme určitě dost. (04.01.2021)

Film dobrý, poselství pochybné. Metafory a symboly pro mě násilné, ale pro jiné takové být nemusí. Tělo činu a tělo přečinu (corpus delicti) nemusí být až tak vzdálené. Tělo církve vstřebá úchylky stejně tak jako tělo společnosti.  Nevšimnul jsem si, že by (viz obsah) Daniel prošel v nápravném zařízení pro mladistvé duchovní proměnou. Důležitější mi přijde jeho výlet "do stolárny" a zjištění, že to není nic pro něho; s pilou to opravdu neuměl, s mobilem mu to šlo lépe. Jeho sociální necitlivost (zřejmě ne bezdůvodná) se projevuje v obou společnostech (pasťák, klérus). Závěrečná scéna, zřejmě "ukřižování" je tu už jen jako deus ex machina. (10.06.2022)