Ulička nočných môr

Ač nemám v lásce kolotočáře z první půle 20.století, ten podivný bizár kolem nich, to jejich trápení zvířat a chlubení se deformací postižených osob, tak jinak zasazený časový rámec přelomu 30. a 40. let mi konvenuje. Ale přijde mi, že ten příběh a jeho dějový oblouk není tak výživný a nosný, aby obhájil tu obludnou stopáž. Úvodní kolotočářskou linku bych zkrátil o polovinu, možná i o víc, a nic by se přitom nestalo a nechal bych takový střípky, jako sblížení Bradleho a Rooney Mara a pak pro závěrečnou (mimochodem hodně vtipnou) pointu důležitý monolog principála (opět démonický Willem Dafoe) o tom, jak verbujou lidskou spodinu do role odpadlíků, co jsou zavření premanentně v kleci a žerou zaživa kuřata. Naopak být Del Torem upnul bych větší pozornost na intriky ve velkém městě, jeho ponurost a zkaženost, protože Cate Blanchett je skvělá femme fatale a jiskření mezí ní a Bradleyem je až elektrizující. Celkově mě to bavilo, ale nůžky střihačovi by fakt bodly. Ale ono je to těžký, když si uvědomíte, jak del Toro tak miluje ten bizárek starých poutí a kolotočářů, v jejich kulisách si musel připadat jak malý kluk v cukrárně. (17.06.2022)

Vizuálně, kamerově, výpravně nádherné putování světskými na přelomu 30. a 40. let minulého století. Dosud dobré, ale ta vyprávěná dvojlinka zákeřného mentalisty je dost slabá a pointa celého příběhu je pozornému jasná už když se odehraje nutné vysvětlení oné funkce. No a pak se jen zdlouhavě čeká, než se k ní snímek dopracuje. Guillermo del Toro se jaksi utápí sám v sobě a nápaditost a příběhová hravost vyprchává. 50%. (04.08.2023)

Opulentní retro vizuál, v jádru silný příběh i skvělí herci. Na nové Uličce přízraků je mnoho dobrého, výsledek je však překvapivě uondaný, zabíhavý a rozmělňující poselství napříč dvěma a půl hodinami krásných, ale nikam nevedoucích výjevů. Více zde. (29.01.2022)

Zase skvělá výprava, kostýmy, kamera či spousta hereckých jistot. Ale jinak hra plná špatných rozhodnutí a neúměrné utahanosti. Poslední dekádu zoufale přeceňovaný Mexičan udělal další chybný krok. Kousky Purpurový vrch a Pacific Rim hodně neukočíroval, zajímavý rozhodně nebyl ani se scénáristickým snažením u Hobita nebo roztříštěné Čarodějnice. Tváří vody sice potěšil svou typickou stylizací, kdy znovu předložil řadu milých detailů, ale celkově toho bylo hrozně málo a emoce šly evidentně na túru na opačnou stranu než divák. I k tomuhle svéráznému příběhu přistupuje zpočátku osobitě, znovu nejede po prvoplánových kolejích, ale ani nemíjí nějaké zajímavé zastávky. Jeho manipulativní antihrdina opouští v předválečné Americe domovinu, přidá se k pojízdnému cirkusu, aby nakonec vycítil příležitost ve „čtení myšlenek“ druhých lidí. Spolu s nevinným děvčetem zamíří do velkého světa New Yorku, kde začne solidně vydělávat. Dokud nepotká vychytralou psycholožku. Jenže jak minuty přibývají, tím divákova pozornost v téhle obří porci minut klesá. Přešlapování na místě v prostřední části (asi mě víc bavil cirkus než velkoměsto) vynahradí závěrečné ostřejší pojetí. Guillermova inklinace k mysterióznímu světu tentokrát chybí, což je možná dobře. Emoce nicméně zase (skoro) na nule. (01.05.2022)

Z tohto filmu si každý zapamätá úžasnú vizuálnu stránku, či sa dej odohráva v prostredí zákulisia cirkusu alebo prítmí kancelárií. Vizuál dopĺňa daždivé obdobie v prvej časti a snehové poletovanie v druhej. Lenže len o vizuáli to nemôže byť. Film síce rozpráva príbeh muža, ktorý manipuluje ľuďmi, ale hlavne v druhej časti príbehu mohol byť silnejší, hlavne pri stretoch s tajomnou psychiatričkou. Herecky je film skvelý, pre vyššiu údernosť filmu stačilo niečo vystrihať. (24.02.2022)