Intimní osvětlení

Nechcete angrešt? Ješte jeden by tady měl zbejt  Kouzelná povídka Nové vlny o výletu mladého muže a jeho slečny  na venkov za přítelem, který odhání slepice z garáže. Je to krásně všední a má to přesně ten humor Nové vlny. Užíval jsem si šedesátkovou autentickou atmosférou a skvělé dialogy a dobře jsem se bavil (mám asi zkrátka poetiku těchto filmů rád). Sekvence z hostiny po funusu s tancujícím ochmelkou držícím panáky by možná působila dokumentárně i dnes.  Možná bych se hned pod vlivem filmu na podobnou hostinu nejradši vydal a jako výhlašený hipster bych i klidně nesl tvárnice. Líbilo se mi i třeba vytrubování slovních spojení, průvod babiček s vidlema, jak koukají na krásnou Věru Křesádlovou nebo pamatné přehazování stehýnek, u kterého jsem si taky hodně zasmál.:o Jen jsem si občas vzpomněl,  že vlastně pak budu psát koment, a co to všechno má asi jako  představovat, Bambas?  Zprvu to může vypadat na střet městského a vesnického světa, ale návštěvníci se na venkově začnou orientovat docela rychle. Možná mi to přišlo ve výsledku ze všeho nejvíce taková ironická oslava  banálních věcí a obyčejného chlapského přátelství, které překonavá chladnější citové vztahy se ženami (když Petrova slečna ukazuje Petrovi nadšeně kočku, napomene ji a omluva ji, že je ještě mladá...tak si slečna si ve výsledku lépe pokecá s vesnickým bláznem, který Věru Křesadlovou osloví Věro.)  Ale hlavně to pro mě byla velmi zábavná hříčka se skvělými trapno absurdními momenty jako když stará maminka, předváděla jak cvičívala (:D). Ale nejlepší je závěrečné statické čekaní, až naleze vaječňák do pusy....Dokonalý statický obraz. To jsou neděle! Na otázku jestli mám dát čtyři nebo pět si odpovídám: A dyť to máš jedno. Je pravda, že ten noční kamarádský rozhovor mi možná přišel trochu zdlouhavý. A dyť to máš jedno.  (28.10.2023)

Intimní osvětelní jsou další výtečným příspěvekm do zlaté éry českého filmu. Zatímco Papoušek si bral v Homolcích na mušku měšťáky, Passer natočil film o zkostnatělém životě na venkově. A myslím, že český venkov 60. let, je zde vystižen reálně. Ač je film prodchnutý humorem, nedokážu se ubránit určitému depresivnímu podtextu, který vysílá. Je zde patrné jakou prázdnotu musí cítit někdo zvyklý žít naplno, když přijede do vesnice kde čas neběží, ale vleče se. Záběr kdy V. Křesadlovou míjejí babičky s hráběma je citlivě vtipný a pochmurný zároveň. A takovýchto vícesmyslných pasáží obsahuje snímek mnoho. (29.10.2008)

Na celom filme ma pobavili tak riadnejšie asi tri scénky a to tá s babkami roľníčkami idúcimi okolo auta s kráskou Krěsadlovou, scénka so zaostalým chlapcom, ktorého si ona ako predstaviteľka Štěpi doberala a záverečná s vaječným koňakom, zvyšok je pre mňa ako mnohé z českého sveta humoru mimo pobavenie a celkovo nová česká vlna má mnoho filozoficko-umeleckých diel, ktoré možno stoja za to si pozrieť, lebo sú rozumne kreatívne, no ja nad nimi nejasám. (03.07.2015)

1 cihla - 1 velkej frťan... hmmm, tak to byste měli 800 vožralejch z těhle cihel. Tady se měří všechno na cihly. 1 funus - 200 cihel. Film v duchu Formanových a Papouškových komediíí 60.let. Aby ne, když se oba jmenovaní různým dílem na filmu podíleli. A také producent V.Šašek přiložil řádně ruku k dílu při psaní scénáře. Docela zajímavá je škatulka filmu - drama/podobenství, když jde především o komedii. To ostatně v rozhovorech potvrzuje jak I.Passer, tak hlavně V.Šašek. Cílem bylo pobavit diváka, o nějakém podobenství nebyla řeč. To si dodatečně našli někteří diváci tak, jako si různě vykládají čtenáři básně. Ale proč ne. Neslyšet komentáře tvůrců, možná bych o podobenství také uvažoval. Film však skončil v trezoru kvůli emigrantovi Passerovi. Zajímavostí je, že film se stále hraje i ve světě, a dle slov I.Passera na něj lidé v různých zemích reagují podobně. Výborná komedie ukazující lidské slabosti, pinožení a marnivost je prostě aktuální stále. (12.11.2011)

Intimní osvětlení je pro mne zajímavým spíše klubovým filmem na půli cesty mezi Formanovým Černým Petrem a Menzelovou Vesničkou mou střediskovou. V zásadě nuda, ale nuda úmyslná a kořeněná desítkami nezapomenutelných sladkokyselých scének: nabízení posledního angreštu, kolování stehýnka dokola nakonec k dědečkovi a Štěpin záchvat smíchu, Jarouš a Š-Š - Štěpa, sledování chrápání, nejsi ženatej - nejsi vyřízenej, fernet - 8 cihel, hraní na pohřbu - 200 cihel, chlapi v průběhu pohřbu močící na zeď hřbitova, zkoušení předválečné drátěnky u postele, později cvičení břišních svalů zvedáním nohou v téže vrzající posteli, Štěpino předvádění krásy koček v okně během hraní Mozarta kvartetem chlapů, defilé vrásčitých žen s hráběmi přísně si prohlížejících mladičkou Štěpu v autě, pití ztuhlého ajrkoňaku ztuhlými protagonisty. Dále je zde nevyřčená ale všudypřítomná rezignace na vysněné kariéry hudebníků doplňovaná všudypřítomnou amatérskou vážnou nebo pohřební hudbou. Takový všední víkend všedních životů v šedi všedního socialismu šedesátých let. Ukázka: http://www.youtube.com/watch?v=c3LWEwmjsn8 (28.02.2009)