Zapadákov

Po filmařské stránce je to fakt perfektní, se správně nepříjemnou atmosférou a s pečlivě promyšlenými záběry, díky kterým to dokáže být tak intenzivní. Vadí mi ale, že to až moc sází na efekt. Takhle je totiž silné navenek, ale vnitřně je to nedodělané a nedopracované. O hlavní postavě se nedozvíme nic, kromě toho, že dělá učitele v ještě větším zapadákově a že ho ta práce vůbec nebaví a ten jeho čím dál tím razantnější pád dolů probíhá krapet nepřesvědčivě, že se do toho alkoholismu (a hazardu, ale s tím se pak dál nepracuje) spadne, totálně se ožere, pak toho chce nechat, ale zase do toho spadne a takhle furt dokola, SPOILER dokud nepadne na úplné dno a tam se zničehonic otřepe, s problémy se vrátí "zpátky" a je celkem v pohodě... On vůbec ten závěr je zvláštní, jelikož se dá interpretovat více způsoby a to i protichůdnými. KONEC SPOILERU Je to zvláštní film, zvláštně vedený, ale nepřijde mi úplně nejlíp napsaný a navíc má krapet přehnanou stopáž, protože to neustálé chlastání začne být místy monotónní a ta skoro-sexuální scéna tam je poměrně zbytečná. Vůbec to není špatný film, jenom by ho chtělo víc propracovat. Ale tu slabou čtvrtou hvězdu nakonec dám, protože v myšlence a pocitu, který to chce předat, to prostě funguje, i když ne zrovna dokonale. Slabé 4* (16.04.2022)

V akom prostredí žiješ, takým človekom sa stávaš, alebo „tá naša zlatá, austrálska povaha, milá” ... Prirovnal by som túto ozrutánsku krajinu - ku peknému obalu knihy, ktorá skrýva v obsahu nepríjemné tajomstvá, pričom k tejto téme by mohol cieľavedomý učiteľ John Grant, veľmi dlhý čas rozprávať, až hlava by sa mu normálne zatočila. Áno, práve on zakúsi, aké je to byť v zhýralej spoločnosti, ktorá ho extrémne pokazí, čo sa začne jedným pitím piva ( z jedného budú 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 20, 30, 40... ,už voda sa mu hnusí... ), môže ľahko skončiť ku hazardnému hraniu ( gamblerstvo nielen z jedného človeka spravilo bezdomovca, ktorý spí pod mostom...), a vtedy príde o všetky peniaze, nekontroluje sa, a robí také činy a skutky, ktoré bežného, racionálne uvažujúceho človeka, spoľahlivo vydesia na smrť, lebo komu niet rady, tomu niet pomoci, a pritom, z jeho pozície, sa taktiež sprvoti jednalo o pragmatického jedinca, ktorý sa teší na prázdniny, a že pôjde za priateľkou do veličizného mesta Sydney, bohužiaľ, cestou sa zastaví v zapadnutom, baníckom mestečku, kde chce pôvodne len na jednu noc prespať, ale čoskoro zisťuje, že sa namočil do totálneho bahna, z ktorého sa len tak nedostane. Už som spomínal, čo bude praktizovať, ale to som ešte nepovedal úplne všetko, to by ste potom pravdepodobne nedopozerali film do konca. Nerobí to sám, ale ani tí, ktorí sú s nim, ani im to nijak neprekáža. Johnny sa nachádza v takých sračkách, z ktorých bude mať drastický problém spamätať sa, lebo sa to jednak ani nedá, keď má okolo seba ľudí, ktorí si tieto veci, či zvyky - plnými dúškami vychutnávajú, skrátka, udomácnilo sa to, a nemienia to za žiadnych okolností zmeniť, žije to v nich, vo vnútrozemí to srší presne týmito náladami a pocitmi, aspoň určite v 20. storočí, konkrétne v druhej polovici, a tak by som sa chcel stotožniť, nie zo svojho uhľa pohľadu, ale z ich, že zachytili dokonalú atmosféru „sedliacky primitívnych, austrálskych mozgov”... Nebezpečný film, ktorý odporúčam silným povahám, ktoré nezlomia, to, čo tu uvidia, ja mám ešte aktuálne, práve teraz - nepríjemný, mrazivý, sugestívny a depresívny pocit, že reálna surovosť, je tým správnym nazvaním celej situácie. Zaujímalo by ma, ako dopadol Grant neskôr, keď vystúpil z vlaku, lebo počas toho, ako nasadol, bohužiaľ pre neho, stále koketoval s alkoholickým nápojom, ktorý ho predurčil, aby vyšiel na psí tridsiatok... Je to v každom z nás, či slabomyseľne podľahneme tomuto, akémukoľvek nákazlivému, notorickému pokušeniu, lebo môžme skončiť presne, ako ANTI HRDINA JOHN GRANT. (09.08.2017)

Pomalu plynoucí film, u kterého čekáte na nějaký ten dramatický zvrat, tragedii, a on se tragédií ukáže být celý jeho průběh. Postupný pád lehce ovlyvnitelného učitele do šílenství prochlastané existenciální marnivosti a uvolnění pudových průchodů. Film ve svůdné flegmatičnosti ukazuje morální dekadenci obyvatel australského outbacku v celé její “kráse”, s atmosférou zaprášeného pouštního prostředí, bezobsažnými dialogy a bezcílným přežíváním. A jak lehké je jim propadnout. (08.06.2020)

Ted Kotcheff natočil rozhodně zajímavý film se zvláštní atmosférou a opět potvrdil, že drsné scény točit umí. Paradoxně ty nejdrsnější (lov klokanů) jsou autentické a o to víc nechutné. Herci se ve svých rolích očividně dobře vyřádili. Děj sám o sobě není nějak košatý, učitel znuděný svou prací vyráží na dovolenou do zapadákova, jehož tamní obyvatelé s ním začnou dělat divy. (01.06.2014)

Jde o nepochybně pozoruhodný film, z něhož mám osobitý zážitek, chválím na něm nejen kameru a hudbu, ale do jisté míry i hodně zajímavý obsah. Tak trochu „austrálský Gambler“ vypráví o mladíkovi, v němž se během kontaktu s cizím prostředím probouzí pudy (nejen) po hazardu a v opojení vášně, alkoholem a následních pocitech bezvýchodiskovosti klesne morálně ještě hlouběji, než jeho společníci, jimiž je ovlivňován... Přiznám se, že mnohem víc si cením filmy, ke kterým se z různých důvodů budu mít chuť v budoucnu vracet, než ty, které ve mě vyvolají pocity hnusu natolik, že je už nechci znovu spatřit. Odpustil bych tvůrcům bez problémů několik kusů zastřelené zvěře, ale brutální boj s klokany rukama a nožem byl na můj vkus už hodně přes čáru. Myslím, že počínání povalečské party a Johnnyho, které se rozpoutávalo dlouhou dobu před tím, bylo už stejně dost nechutné a bez těchto „vrcholných“ scén se film klidně mohl obejít... právě pro tyto scény nemůžu dát víc než 3 hvězdičky, kromě jiného mají podíl na tom, že mě po zbytku času přestalo další dění skoro úplně zajímat (opětovně mě zaujalo až posledních pár minut). A nic na tom nezměnila ani uklidňující poznámka v závěru či titulky prozrazující účast cvičené bojové kengury. Z australské kinematografie jsem ze stejného roku viděl i Roegův film Cesta, který se taky zabýval mj. krutým vztahem člověka k přírodě, ale činil tak pro mě mnohem více fascinujícím způsobem. 65% (26.10.2020)