Šeptej

Tento film trochu narúša moju (zatiaľ nenarušenú) teóriu, že Ondříčkove dielo má kvalitatívne klesajúcu tendenciu. Nadchádzajúci Samotári boli predsa o niečo dospelší, vyzretejší, profesionálnejšie zahraní. Menej sa hľadali.. Ale Šeptej je originál! Tatiánka Vilhelmová sa tu našla a Muchow a jeho soundtrack, navždy zmenil český film. Chasing Amy, s menším dôrazom na popkultúru (čítaj prispôsobené prostrediu) (27.03.2014)

Zdá se, že jsem jeden z mála na této databázi, kdo dal Šeptej plný počet. Pokusím se krátce objasnit, proč - byť je v tom samozřejmě skryté i zrnko nevysvětlitelného - některý film vás zkrátka irituje, náladou, kamerou, příběhem, ani nedokážete říct přesně čím. A jiný na vás působí jako zjevení, těšíte se, až si ho pustíte znovu, je vám s ním dobře. U mě je Šeptej, jak asi tušíte, typem filmu č. 2. Od začátku jsem si tuto nostalgickou mimozemskou jízdu devadesátkovou Prahou užíval, se všemi debutantskými nedostatky a scénáristickými absurditami. Přál jsem si, ať je film aspoň dvakrát delší, tak jsem si jeho podivínské postavy od první chvíle zamiloval. A proč tedy? Možná v tom hraje svoji roli, že jsem ho poprvé viděl až z velkým odstupem. Unikal mi až do roku 2021, takže jsem mohl jaksi z budoucnosti nahlédnout, jak se mu podařilo vystihnout a popsat dobu, v níž vznikl. A víte co? Myslím, že Šeptej vystihl devadesátky naprosto dokonale a snad nejlépe ze všech českých filmů. Je něčím podobným jako Kouř pro léta osmdesátá. Fandím tomu, že se Ondříček v době nově nabyté autorské svobody neobrátil do minulosti s klasickou variací na téma komunisti / nacisti byli svině, ale snažil se už tehdy nahlédnout tápající, trochu ezo, trochu ulepenou, ale vlastně docela cool současnost. Přinesl tak svědectví o začátcích klubové scény v Čechách, o tom, jak do nich pronikala elektronická hudba, DJové a drogy. (A nezamilovat si Tatianu s Čechtickým, jak v totálním rauši paří v Roxy na Wubble-U, kór když jste měli to štěstí bydlet několik let za rohem od Roxy, to zkrátka a dobře nejde.) Svědectví o LGBT komunitě, kdy gayové poprvé v českém filmu nebyly jen komické ušišlané figurky, ale dal se jim velký prostor v podobě ústředního páru. Zkrátka a dobře svědectví o úžasně svobodné době, kdy se dalo prostě se sbalit, odjet do Prahy, spát u cizích lidí a zažít neuvěřitelný mejdan. U filmu Manhattan Woodyho Allena jsem napsal, že je to unikátní film v tom, jak pevně je zasazený do doby a prostoru. A u Šeptej mám dost obdobný pocit. Tohle se nemohlo odehrát jinde a jindy, než v Praze krátce po revoluci. A s tím podle mě souvisí omyl, kterého se tu mnozí dopouštějí - ano, klasický příběh film nemá, ale není o ničem. Jeho hlavním hrdinou je jedno magické město uprostřed Evropy, na prahu nové epochy, a parta nešťastně šťastných lidí, co v něm žijí. Ale možná jsem na omylu já. Snad jsem tak nostalgický kvůli rok trvající covid karanténě a ten film možná objektivně vzato není zas tak dobrý. Ale ať je to tak, nebo tak - jak strašně rád bych zas jednou dorazil na párty k Lauře! Třeba hned! (15.03.2021)

Je zvlastni hodnotit tento film po tolika letech (2012). Zpetne to trochu ztratilo na krase, urcite kouzlo tam stejne presto citim. Rok 1996 byl uzasnej a uzasnej mi v ten rok prisel i tenhle film. V kine jsem na nem byl dokonce dvakrat. Mozna ta muzika, mozna ty divnohlasky a divnocharaktery, mozna proto ze jsem tenkrat zrovna prichazel na chut klubovemu zivotu a tenhle film to tak trochu vyjadroval... Z filmoveho hlediska to vidim za tri hvezdy, z osobniho to citim na 4, nemuzu si pomoci... :) (14.10.2012)

Když vezmeme v potaz, že ústřední dějová linka je dilema, jestli má větší prsa Vilhelmová, nebo Myšička, není to zas až tak zlé.. Muchow je sice lepší skladatel než herec, Ondříček když najde pěkný záběr v parku s podzimním listím, vydržel by u něj klidně i hodiny a vysvětlení, kdo dotuje tento klub přátel demence, THC a depresí zůstalo na podlaze střižny, ale i tak pod povrchem Šeptej něco je. Svým způsobem je to generační výpověď, která svou vyprázdněnost vždycky může připsat prázdnotě zobrazovaného. Teď už sice žijeme na jiné planetě, ale vesmír je stejný.. (28.08.2017)

Když se podívám na filmografii Davida Ondříčka, musím konstatovat, že to o co se snažil se mu povedlo pouze a jenom v Samotářích. Myslím tím tedy dokonale vykreslit život "post-pubertálních jedinců". Šeptej postrádá hloubku, dialogy jsou velmi prázdné, atmosféra unylá. Jako plus vidím herecké výkony a dobře zvolené hudební motivy. Celkově spíše nuda. (31.01.2013)