Báječná léta

nostalgie k nostalgickýmu seriálu, nj, to bejvaly časy, když se lidi koukali na seriály normálním způsobem :), to zn. jednou tejdně jeden díl pěkně, to neni jako dneska....5 dílů za den.... :), ale né...má to svoje pro a proti, ale né, to jen tak na okraj, ale pamatuju si pár věcí, neviděl sem určitě všechny díly. Řekněme, že to prostě dávali, tak sem na to koukal, normální kluk, normální problémy, pamatuju si, že ta holka o něj ani moc nestála, ale von jí pořád nadbíhal....atd., já nevim, napadá mě hlavně to slovo: normální...ikdyž jasně..normální..víme...ale...nebo autentické(na to my diváci - všech seriálů a filmů a převážně amerických moc zvyklý nejsme..) (04.06.2011)

K Wonder Years jsem se dostal díky komentářům u seriálu Freaks and Geeks, se kterým mají WY společnou hezkou hlavní ženskou (dívčí) postavu a naprosto vynikajicí hudbu (Cockerovu With a Little Help... už budu mít navždy spojenu s tímhle úžasným seriálem). Obě díla ukazují, že jde (šlo) natočit i teenage seriály, na které se dá koukat; tady je to navíc umocněno tím, že se děj odehrává koncem 60./začátkem 70. let minulého století, což je moje oblíbená éra a u téměř všeho z hudby a filmu té doby zažívám neuvěřitelnou nostalgii, přesto, že jsem 60. léta minul o čtvrt století. Seriál si drží vysokou úroveň od začátku do konce, přesto, že poslední dvě série už jsou o něco málo slabší (Kevin už není ten roztomilý klučina z junior high - dospívá, řídí auto, zevluje, je často naštvaný...), jediné dvě věci, které bych vytknul je možná až moc časté moralizování (a komentáře "dospělého" Kevina ve stylu "A v tu chvíli jsem věděl, že se můj vztah s XY jednou provždy změnil") a konec poslední epizody, zejména to, jak dopadl vztah Kevina s Vinnie... V nějaké alternativní realitě bych chtěl žít v 60. letech někde v USA na předměstí a prožít si svoje Wonder Years... (27.01.2011)

Milý seriál o dospívání v americe šedesátých let . Nezapomenutelná hudba a komentáře Miroslava Donutila, ve mě vyvolávají krásné vzpomínka na doby, kdy se tento seriál vysílal. Výborný Fred Savage se kterým projdete nástrahy dospívání a všech možných okamžiků, které provází život malého chlapce, studenta, až téměř v dospělého muže. Během 115 ti dílů se postupně seznámíme s Kevinovým nejlepším přítelem Paulem Pfeifferem a jeho velkou láskou Winnie. Opravdu velice povedený seriál, který si svoje místo na americkém seriálovém Olympu 80 let, bezesporu zasloužil. (09.12.2014)

Srdeční záležitost, jako malý jsem tento seriál sledoval pravidelně, byl to můj "denní emoční chléb". Lásky a strasti Kevina Arnolda a Winnie Cooperové pro mne tehdy byly - v nadsázce myšleno - velkými milníky. Po značném odstupu jsem si seriál dal znovu a mohu říci, že mě vůbec nezklamal. Ano, některé herecké výkony jsou slabé (nebo mají kolísavý průběh), i přesto mohu seriál jen doporučit, jedná se totiž převážně o vtipnou a místy hořkou ukázku života šedesátých a sedmdesátých let v USA, která nám sic nejsou nejbližší, ale určitě si v něm můžeme najít své paralely. (28.10.2010)

Nelze hodnotit jinak. Ačkoli se jedná o americký seriál, životy a vzpomínky na dětství jsou podobné. Je zde popsáno snad všechno, každičký kousek klukovských vzpomínek, od dětství po útrapy dospívání. Smích střídá slzy, slzy střídají smích. Podmanivá kombinace vybroušená do nejmenšího detailu. K tomu výborná hudba, která sice moje dětství nedoprovázela, ale moje dospívání už ano při cestách do minulosti za poznáním. A teď, když jsem dokoukal poslední díl, brečím tu jak slon. Takový je život. (05.07.2017)