Chalupári

Zásluhou populárních herců a řady situací, ve kterých se mnozí snadno najdou (výlet do Prahy za kulturou a nákupy, vesnická zábava, promoce na Karlovce), lze u Chalupářů jistě na pár horkých nedělních večerů vypnout, ale jejich hlavní přínos dnes, v konkurenci bezpočtu zdařilejších komediálních seriálů, s lepší dramaturgií, vtipnějšími replikami a alespoň náznakem morálního ponaučení, vidím osobně především v tom, že ukazují preferované hodnoty a ideální (schválenou) verzi bytí v pozdně socialistickém Československu, tedy bytí vcelku poklidného (touha po klidu na život a práci je ostatně hlavním důvodem, proč je Evžen exkomunikován na venkov), ale také naprosto otupělého, povrchního a prázdného. Více v mém zhodnocení Chalupářů bez (n)ostalgie. (24.07.2018)

Po dlouhé době opravdu SLEDUJI nějaký seriál a skvěle se bavím. Nejen tím humorem plánovaným, ale taky dobovými reáliemi, myslím, že ani zase tak moc přikrášlované nebyly. A zároveň je mi smutno. Nejsem staromilec, ale ani sklerotik, takže si bez nostalgie pamatuju, že k sobě dřív měli lidi, a zvláště pak na dědině, mnohem blíž. Někdy to "blíž" sice mohlo být nepříjemné, ale spíš to bylo ku prospěchu. Bydlím na předměstí Brna, které nikdy nebylo oficiálně vesnicí, nicméně duchem ano a vidím ten rozdíl, když jsem byla malá holka a taťci dělali lavičky u lesa, babky klidně zametly sníh či smetí i před sousedovým domem, navzájem se hlídaly děti, když byl u někoho meloun, dostaly všechny děcka, co s dotyčným přilítly k nim (přes den stále otevřenými dveřmi) a když přijel Jardův táta z montáže, poslal celé naší smečce žvýkačky a Jarda nám půjčoval angličáky. To je pryč, lidi jsou zavření doma a zadarmo už nikdo nikomu nic nespraví, byť se mají všichni mnohem líp, mají lepší auta a maminy chodí na zumbu... (16.07.2012)

Kdybych nebyl tak zcákanej, já bych vám ukázal! Co dodávat k tomuto skvostu české kinematografie? Paušálně netřeba dlouhých slov. Seriál, z jehož každé scény sálá neuvěřitelná pohoda. P.S. Ve druhé epizodě s názvem Kapr, je jedna neskutečně poetická scéna. Je to ta, ve které si pan Sovák sedne k rybníku, rozbalí rybářský prut a zasněně se rozhlíží po okolí. Do toho zní až dojemná hudba, která má obrovskou sílu a aniž by při této sekvenci padlo jediné slovo, vše je vyřčeno. Kdo má srdce a cit pro přírodu či venkov - ten prožije to, co já. Děkuji tvůrcům za tento nádherný filmový okamžik. Věřím, že i pan Menzel smekl brýle... (19.02.2018)

Roztomilá, úsměvná a odlehčující sentimentální vzpomínka pro letní televizní obrazovku třeba někde večer na dovolené na chalupě u rybníka či lesa, ... když zrovna negrilujeme. Je prima se opět podívat na herecké umění Kemra, Sováka, Filipovského, Bohdalky, Vinkláře, Větrovce, Ilji Prachaře a mnoha dalších skvělých českých herců. Kdy jsou ty doby. Dívat se dnes na ty mladé, herecky naprosto nezkušené, zato hodně ambiciózní je utrpení. (26.06.2012)

Do falešného pokusu o idealizaci vesnice se stejně (snad ani ne úmyslně) dostaly obrazy ze skutečného života. 1) Seriál je zručná řemeslná práce ze strany scenáristů a režiséra.. Hraje v něm herecká špička a zachmuřenost doby se snaží přehlušit kašírováním, pěkným počasím a vesnickou pohodou. Odtud zřejmě pramení jeho silná obliba u části naší populace._____ 2) Cholerický nesnášenlivý dědek Sovák žije s vesnickým trubkoidem Kemrem pod moudrým vedením bodrého předsedy Větrovce. Na svém lovu ženicha je navštěvuje Bohdalová. Jejich počínání komentují klasický závistivec Beyvl, který je opravdu na zabití a jeho duševní souputník Hlinomaz. Po světě (rozuměj do Prahy) všechny vozí cholerický mačo Menšík s milenkou v každém přístavu, promiňte, u každé zastávky autobusu a trápí tím svou krásnou ženu Vránovou. Obrázek dotváří pražský taxíkář Vinklář, který, pravda, není zelinář nebo řezník, ale jako by byl. Na doplnění ansámblu tu hraje i Hlaváčová, Maciuchová, Zázvorková či Skořepová. Každý sám ze jmenovaných by mohl být zárukou kvalitní podívané. Mohl by, ale není._____ 3) Příběhy se odehrávají v 70. létech, kdy nejhorší bída vesnice byla už překonána, excesy padesátých let (oficiálně) pozapomenuty a lidé žili něčím jiným než povinnými dodávkami a rozkulačováním. Vidíme křupana z vesnice, který si přežívá na svém dvorku a vymezuje se vůči svému okolí. Absence propagandy je jen zdánlivá. Seriál ukazuje jakýsi ideál reálného socialismu - polotupé pasivní občany, kteří se zajímají maximálně o komunální záležitosti, jsou cele stravováni svými vlastními animozitami a požírají se navzájem - to celé v milém lehce přátelském normalizačním kabátku._____ 4) Ovšem i tak, záměrně nebo nezáměrně, těžko říci, pronikla na povrch chvílemi omezenost a tupost "bodrých" venkovanů. Závist lze vysledovat téměř v každém díle (nejvíce snad v 5. pokračování nazvaném Zasloužilý všeumělec) a dochází i na anonymní udání._____ 5) O popularitu se bezesporu zasloužil i osud znělky. Po emigraci Waldemara Matušky v září 1986 byly, jak bylo v podobných případech obvyklé, staženy z vysílání všechny pořady s ním, desky se přestaly prodávat. Tento osud měl potkat i Chalupáře. Nakonec to v televizi vyřešili šalamounsky: znělku přetočili jako orchestrálku a Matuškovo jméno z titulků vyškrtli. Možná i proto získal seriál jakýsi nádech něčeho zakázaného či přinejmenším censurovaného._____ 6) Po pozorném opakovaném zhlédnutí musím prohlásit, že se ztotožňuji s pregnantním odhalením ideologické úlohy seriálu, jak je prezentuje komentátor Marthos**._____ 7) Co dodat? Když máš v chalupě orchestrión / nevadí že do ní fičí / Naráz přestanou zloby a shon / i ten kůl v plotě zas vzklíčí / Štěstí nekoupíš za milión / a přece všem na dosah leží / Když máš v chalupě orchestrión / přeslechneš rád i hodiny na věži / Když máš v chalupě orchestrión / nevnímáš jak ten čas běží. (06.09.2021)