Farby moci

Kdo chce kam, pomozme mu tam ... Ale proč se v tomhle směru angažovat ? Co když za to nestojí žádný z kandidátů ? Co když ve skutečnosti všechny ideály už dávno pohltila cesta k moci ? ... Taková malá milá satira, trochu plachá a nesmělá - jakoby uvažovala, co si ještě může dovolit. P.S.: Přesvědčivější obrázek předvolebního boje mně před nějakým časem ukázal "Kandidát" z roku 1972 s Robertem Redfordem v hlavní roli - ale ten si až tak nehraje na komedii. (26.03.2012)

Až na výborné herecké obsazení mě film ničím nezaujal – zákulisí americké politiky je mi úplně cizí, takže jsem tomu moc nerozuměla a film je navíc příliš dlouhý. Dívala jsem se hlavně kvůli Johnu Travoltovi. Možná, že film je kvalitní a pouze ho nedokážu ocenit. Ty tři hvězdičky dávám za Travoltu. (29.06.2009)

Skrze mladého a idealistického černocha se seznamujeme s guvernérem Stantonem, který je v jeho očích ideální kandidát na prezidenta Spojených státu amerických. Bojuje za běžný lid, soucítí s pracujícími a nezaměstnanými. Nicméně jak děj postupuje, dozvídáme se že Stanton je nahony vzdálen ideálu pana Dokonalého. Jeho život je posetý malými skandály, nevěrami a přešlapy. Může být on opravdu tím ideálním kandidátem na nejmocnějšího muže světa? Je lepší než všichni ostatní kandidáti, kteří mají také své aféry a skandály? Podle mě jsou toto ty hlavní otázky, které film předkládá divákovi a je na něm, jak se těmto otázkám otevře. Film popisuje předvolební boj jednoho kandidáta, sleduje ho detailně a přehledně. Zbytečně neodbočuje a neustále staví protagonisty před moralní a etické otázky, na které je tak těžké odpovědět. Že je film takhle konzistentní, je určitě zásluha zkušeného Nicholse. Z herců se mi nejvíce líbila Thompsonová a Batsová. Travoltu jsem nikdy v lásce neměl, ale tady mi nijak zvlášť nevadil. Je pravda, že v některých pasážích byl film až trochu moc sentimentální a patetický, ale to už k americkým filmům patří. (08.08.2011)

Prostřednictvím tohoto filmu nahlížíme do zákulisí politických bojů o post prezidenta spojených států a to nejen prostřednictvím kandidáta do tohoto úřadu, ale i za pomoci celého týmu jeho spolupracovníků a získáváme tak ucelený pohled na náročnou práci, jejíž výsledek je velmi nejistý. I když jsou Barvy moci jistě zajímavější pro americké publikum, kterému je problematika filmu bližší a já nejsem zádný fanoušek politiky, i tak se mi film navzdory značné délce líbil. (22.05.2003)

Politická satira s provokativním podtextem v rukou skutečného velikána. Robert De Niro kdysi řekl: ,,Talent je ve volbě‘‘ a nejspíš tomu tak bude. Nichols, jakožto radikální a temperamentní filmař nedovolující hercům příliš improvizovat si vybral horké téma a dle mého názoru vytvořil dílo hodno pozornosti. Možná bych tu volební kampaň raději viděl v rukou O. Stonea či Pollacka, ale Nichols ukázal, že ani takový projekt mu nedělá problém. Znamenitě zvolení herci hrají ukázkově a komické prvky jsou vynikající. Zpočátku jsem sice měl pocit, že Nichols bude brnkat i na citové struny, ale naštěstí tak neučinil. Kámen úrazu je pouze v tom, že nekonvenčně napsaný scénář střídají (dle mého názoru) zbytečně natahované sekvence, které mě bohužel nutily sem tam se mrknout na hodinky, i tak je ale mé hodnocení dočasné, protože jsem přesvědčen, že je potřeba takový film vidět vícekrát. Na poprvé cca 70%, na podruhé to určitě bude víc. (28.03.2012)