Správa

Oceňujem, že Slováci sa konečne naučili točiť filmy a minimálne po technickej/vizuálnej stránke sa už nemáme začo hanbiť ani v porovnaní s inou európskou produkciou. Ešte keby sa naši filmári, resp. hlavne Bebjak naučil zvládať aj aký-taký storytelling. Správa sa síce odohráva v koncentračnom tábore a pojednáva o veľmi silnom príbehu podľa skutočnej udalosti, bohužiaľ bez akéhokoľvek dopadu na diváka. Celý film je natočený nesmierne odťažite, bez štipky akejkoľvek atmosféry, čo sa k podobnému námetu absolútne nehodí, prakticky tu po celý čas nemáte záujem o jednu postavu, emočne to nefunguje vôbec, aj keď sa o to v niektorých scénach film usiluje, ani jeden moment nestrhne a nebudú žiadne pocity napätia. Vo výsledku tak aj napriek skromnej minutáži dosť ťažko usledovateľné, pretože natočiť takýto silný námet, tak slabo, chladne a bez vyvolania čoby len najmenšieho záujmu o dianie na pláte/obrazovke by malo byť na okamžité vrátenie vysokoškolského diplomu z odboru Filmová a televízna réžia. CELKOVO: 4/10 (29.04.2023)

Nejznámější útěk z koncentračního tábora. 1)  Prostředí Osvětimi - Birkenau na mě ve filmu působilo přesvědčivě a autenticky, stejně tak dialogy i děj sám._____ 2)  Děj po útěku je už méně zajímavý a ani rozhovory se zástupcem Červeného kříže mě úplně nezaujaly._____ 3)  Trochu směšně působí Slováci v českém dabingu, když přitom další národnosti - Němci, Poláci mluví svým jazykem._____ 4)  Historické okénko. Dva slovenští Židé, 20letý Walter Rosenberg (později se přejmenoval na Rudolfa Vrbu) a 26letý Alfred Wetzler, úspěšně uprchli 7. 4. 1944 z Osvětimi - Birkenau. V Žilině posléze sepsali asi 60tistránkovou podrobnou zprávu, kde popsali polohu tábora, masovém vraždění v plynových komorách a odhady počtu obětí a detaily ze života v táboře. Na jejím základě zastavil Horthy další transporty Židů z Maďarska. Po válce byla využita v norimberském procesu._____ Vrba po válce vystudoval v Praze Vysokou školu chemicko-technologického inženýrství, v roce 1958 emigroval. Odborník na biochemii mozku a výzkum cukrovky a rakoviny přednášel na univerzitách v Anglii, Kanadě a v USA. Zemřel 26. ledna 2006._____ Alfred Wetzler sepsal své vzpomínky v roce 1964 v knize Co Dante neviděl, která se stala podkladem pro film. Wetzler žil v Československu, kde 8. 2. 1988 zemřel. (17.06.2023)

Iba 4 poznámky, k tomu, čo ma prekvapilo. 1 - že prvá, táborová polovica, je naozaj napínavá, dobre natočená a veľmi umne maskuje svoj rozpočet. 2 - že druhá polovica je absolútne nezvládnutá, scenáristicky aj režijne, a na svoju krátkosť aj neuveriteľne rozvláčna nuda, akoby sa po úteku z Osvienčimu všetkým odnechcelo sa s tým akokoľvek namáhať, ako keby sa všetky peniaze minuli na tábor a oni to už len chceli nejako čo najrýchlejšie dotiahnuť. 3 - majstrovský aktualizačný ťah so záverečnými titulkami. 4 - že režisér, čo obdivuje Ejzenštejna, Triera či Scorseseho a v súčasnosti má na Slovensku takmer monopol na réžiu, je tak podozrivo málo invenčný a výbojný, zvlášť pri takto (obete holokaustu odpusťte!) prevarenej téme. Môžu za to neprekonateľné mantinely slovenskej produkcie ? (27.01.2022)

Škoda dobré předlohy, kterou jsem sice nečetl, ale dovedu si představit, že byla napínavější než tohle. Už z tak krátkého času si snad polovinu ukrojí stand up vystoupení v mrazu, kde to muselo být ve skutečnosti kruté, ale na kameře nijak zvlášť poutavě natočené. Z následného krátkého útěku a vysvětlovaní štábníkům byly nejlepší závěrečné titulky. (31.01.2022)

V tomto subzanru filmu z koncentracnich taboru jde o neobvykly pohled na zapadni byrokracii, ktera ma problem s prijetim pravdy. Během několikadenního útěku vězňů se způsob snímání mění. Původní reportážně realistické, roztřesené a kontaktní záběry se postupně deformují. Nakloněné úhly kamery s pískající zvukovou stopou nejsou však samoúčelné „artové“ hrátky. Vizuálně zprostředkovávají zborcený stav mysli a surreálně zkreslené vnímání lidí na pokraji sil. Film ma celkem silny vzkaz "nikdy nepodcenujte historicka zla, protoze mohou prijit znovu". (30.10.2021)