Barbar Conan

Fantasy, která je brutální, syrová, přímočará a úchvatná plus mínus stejně, jako její titulní hrdina - celkový zážitek tedy závisí na tom, nakolik dokážete akceptovat Conana. Žádné velkolepé triky, žádné komplikované postavy a vztahy mezi nimi. Jen krvavá cesta meče a pomsty, doprovázená fantastickým Poledourisovým soundtrackem. A ještě něco - v Conanovi se moc nemluví. Jeho schopnost vyprávět skrze obrazy a jednoduchá gesta je nádherná. (25.12.2006)

Je mi "líto", nemůžu jinak. I když jsou scény toporné, herecké výkony a příběh nepřesvědčivé, je to úplně fuk. Jediný film, u kterého mi stačí jediná jeho složka, aby dostal plný počet. Hudba není geniální, natož pak dokonalá, je božšká, ďábelská i andělská zároveň.....zkrátka Basile, ty jsi mě přivedl na úplně jinou úroveň existence. (04.02.2006)

60% - Dvouhodinková sekačka, v níž většinu času sledujeme jedny hrdlořezy, jak porcujují jiné hrdlořezy. Celé je to natočeno poněkud beze smyslu pro formu a bez schopnosti oslovit divákovy city (konkurenční film Pán šelem se vytáhl aspoň se zvířátky). Celková obhroublost hlavních postav a nevýraznost záporáků připravuje film o jakékoli napínavé finále. Závěr podtrhuje dojem, že tento barbarský film vlastně nemá co říct. Ale... je tady ona legendární Poledourisova hudba. Už od začátku na sebe strhne pozornost a v podstatě je to ONA, kdo nám příběh vypráví. Film na ni velmi dobře reaguje. Např. zakomponované téma Dies Irae při vyplenění vesnice, nebo plně harmonizované Conanovo téma při prvním detailu Arnieho tváře, to slibovalo velký zážitek atraktivního propojení hudby s obrazem. Bohužel, film se trochu vleče, a autorům jejich píle nevydržela až do konce. V druhé půli si obraz se zvukem již tolik nerozumí... Nebýt hudby, tak bych se tohoto filmu asi štítil. Takhle to považuji za zajímavý jev, kterak film bez fantazie hudba může povznést na docela koukatelnou záležitost! (06.09.2008)

|| Scenár: Characters: Robert E. Howard / Story: Edward Summer / Screenplay: John Milius, Oliver Stone | Hudba: Basil Poledouris | Produkcia: Dino De Laurentiis, Raffaella De Laurentiis, Buzz Feitshans, Edward R. Pressman | Distribúcia: Universal Pictures | Rozpočet: 20 miliónov $ | Tržby: 68,851,475 $ || (16.08.2011)

První filmový Conan se svého času stal hitem a rozpoutal vlnu osmdesátkových fantasy filmů. Přičemž ale žádný z nadcházejících titulů už obdobně neuspěl a jestli se dnes těší nějaké popularitě, tak coby campově nahlížené artefakty. Oproti tomu "Barbar Conan" sice dnes působí lehce zastarale svým tempem, ale pořád fascinuje unikátním uchopením nejen žánru heroické fantasy, ale i samotné její nejikoničtější figury. Důvodem pro to nepřekvapivě je režírující scenárista John Milius, který byl Spielbergem, Lucasem a Coppolou vyzdvihovaný jako nejlepší vypravěč generace nového Hollywoodu. On stvořil málomluvný epos vyprávěný především obrazem a fenomenální mýtotvornou hudbou Basila Poledourise. Když už se figury vyjadřují verbálně, tak hlavně v monolozích obtěžkaných melancholickou poetičností (Osric, Valerie) či surovou filosofií (Thulsa). Jak naznačuje jeden z mála dialogů filmu, navíc vzácně odlehčená výměna mezi Conanem a Subotajem, Milius vyprávění prošpikoval vulgární teologií a celý étos barbarského hrdinství postavil na opozici lidského a božského světa. Hlavní linie pak nevyhnutelně směřuje k brutálně manuálnímu svržení poloboha ovládajícího mysl svých následovníků. Miliusův Conan není žádný ctnostný rek, ale náležitě přízemní požitkář. Sice jej párkrát během filmu vidíme v zasmušilé myslitelské póze, ale za jeho výrazem cítíme spíše prázdno, než existenciální hloubku. Jeho život je zasvěcen okamžitým požitkům a sžíravé pomstě bez rozmyslu  ne kontemplování života či smrti, které rozsévá. Lze pak i domýšlet, že některými kritizované herecké výkony představují úmyslnou součást Miliusovy nekompromisní vize koherentního pohanského světa. Casting jednotlivých figur se naopak ukazuje jako skvostně ambiciózní a typově přesný - od mastodontích naturščiků, přes sošné, ale nikterak prvoplánově pohledné ženy po impozantně mnohoznačného Jamese Earla Jonese. "Barbar Conan" v jádru představuje typicky milliusovskou, a tedy sveřepě paličatou i drze přízemní opozici vůči high concept blockbusterům nového Hollywoodu, ale při tom je nejen jejich souputníkem, ale také jedním z nich. Náleží mezi ně nejen životopisem a konexemi svého režiséra, ale také coby autorsky osobitá moderní revitalizace starého žánru. Jen Milius na staré dobrodružky nehledí s naivní nostalgií jako Spielberg či Lucas a nechce vytvářet moderní ekvivalenty okouzlujících bijáků se šviháky typu Errola Flynna. Naopak divákům servíruje bestiální barbarský epos s humpoláckým dobyvatelem, kterému bylo předurčeno, že se vlastním přičiněním stane králem (Hollywoodu). ___ PS: Nemluvě o tom, že Milius koncipoval "Barbara Conana" pro kina. Nikde jinde jeho surový epos o střetu hrubé síly a náboženství nemůže adekvátně vyznít. Teprve na velkém plátně lze plně docenit zdejší pompézní viněty, kde se v novo-hollywoodském duchu zrcadlí vizuální inspirace (fantasy) eposů od "Kaidanu" Masakiho Kobajašiho až k "Iljovi Muromcovi" Alexandra Ptuška. (17.04.2022)