Hodinárov učeň

není to takový bizár jak napovídal trailer,ale pořád je to prazvláštně divná a bezkrevná pohádka,ve které hraje prim hodně přehrávající Jana Plodková.Nebýt jí,možná bych ani nedokoukal,jelikož dějově mě to úplně nechytlo/nepřekvapilo a ani sem neměl nějak zvlášť velkou potřebu fandit hlavnímu hrdinovi.Ten by sice měl bojovat o svou milou,ale velmi často působí dojmem že se jen veze.Tu a tam je sice Hodinářův učen celkem originální,ale bohužel ne natolik abych ho chtěl někdy vidět znova,nebo ho snad chtěl pustit dětem...40% (17.01.2020)

Začátek mě docela zaujal, pak mě to začalo nudit a začátkem druhé poloviny mě to zase začalo bavit. Částečně. Ono to na české poměry není špatné, jen je to nedotažené. Třeba to strašně moderní a "originální" téma časové smyčky sice není úplně blbý nápad, ale není domyšlený. Dále se to snaží být jiné od ostatních českých pohádek, ale že by to byla výhra se říct nedá. Taky nechápu, proč se ten film zrovna jmenuje Hodinářův učeň, když jde hlavně o sázku sudiček (dvě hodné, jedna zlá - btw Plodková tady hraje tu zlou a neskutečně přehrává, že to až leze na nervy), přičemž příběh lásky Urbana a Laury je takový "podhlavní" (jakože je sice hlavní, ale ne dominující, nevím, jak to líp popsat) a taky je tady ne zrovna malý počet nelogičností (ti dva se znají už 10 let, mají mezi sebou dost dobrý vztah, ale že se oba milují si řeknou těsně před domluveným sňatkem? po 10 letech, co se už znají? ale no tak... - a těch nelogičností je tady víc. Jinak to ale celkem jde a na české poměry to ujde, je tu dobrá animace motýlů a líbila se mi i ta část s pavilonem zrůd, která ale jako by vypadla ze Sloního muže, jenom se tu osvobozuje chlap, co má srst jak zvíře (teď mi vypadlo, jak se tomu říká, lykantropie?). Na slabé 3* to je, ale nic extra od toho nečekejte. EDIT: Po čase shazuju hvězdičku, už si z toho skoro nic nepamatuju a co jsem teď viděl kousek v televizi, za moc to nestálo. Asi bych se i nudil ještě víc, než po prvním zhlédnutí. (21.01.2020)

Najít v českých pohádkových vodách něco nového, snad i originálního, vypadalo v minulosti jako neřešitelná věc. Tvůrci se vždy opatrně přikláněli ke klasickým příběhům, ve kterých figuruje peklo, králové vdovci, princezny, namyšlená princátka a charakterově silní i morálně zdatní chuďasové, kteří si nakonec vždy přišli na své. UČEŇ nabízí trochu něco jiného, v krásném a dokonale podchyceném prostředí, ke kterému není potřeba zámek, ani hromada noblesních šatů na jedno použití, nám vypráví příběh obyčejných lidí o jejich síle, ale i slabostech, jakou je třeba chamtivost. Nelehké putování, zdánlivě nesplnitelné úkoly, nadpřirozené postavy, pohrávající si s lidskými osudy a hlavně láska, jež dokáže zlomit vše. Režisérka Rudolfová se tímto tak trochu vrací ke kořenům českých pohádek, ke kterým toto vše patří, stejně jako špetka hororového nádechu a přesto, že to Janča Plodků trochu přeháněla, já byl spokojen a snad i mile překvapen, tím pádem jsem i v hodnocení shovívavější...nadějně pracující tvůrci tu stále jsou, před i za kamerou. [Kino Citadela - Litvínov] (16.08.2019)

Od českých pohádek moc neočekávám. O to příjemněji mě Hodinářův učeň překvapil. Tvůrci sami po projekci připustili, že kdyby měli víc času a peněz, mohli by být přinejmenším triky dotaženější (nepřesvědčivě digitální hmyz nám na druhou stranu hned zkraje dává najevo, že se nacházíme v neskutečném pohádkovém světě). Filmu by prospělo také dramaturgické pročištění, aby nebyl tolik upovídaný a doslovný (i na film pro dětí příliš), měl větší spád a neprodělával tolik tonálních proměn (mezi fraškou a melodramatem, s hororovými scénami jako z Morgiany, ze které jedna klíčová scéna cituje, a jednou muzikální vsuvkou). Po doladění těchto nedostatků by šlo o jeden z nejlepších porevolučních příspěvků k pohádkovému žánru. Také ve stávající podobě jde ale o dostatečně přesvědčivý důkaz, že u nás lze natočit pohádku bez pitvoření, ostentativních genderových stereotypů a rezignace na větší myšlenkovou hloubku (a morální poselství, týkající se v tomto případě zejména chamtivosti a strachu z jiného) a propracovanější filmovou řeč (dynamizace vyprávění střihovými sekvencemi, nikoliv nahodile rozzáběrování, různý vizuální styl pro jednotlivé postavy - světlem zalité záběry s Laurou vs. Urbanovo kráčení krajinou po vzoru romantických básníků, vtipné vizuální citace z jiných filmů - krom Morgiany taky dům s očima z Tatiho Mého strýčka). A Jana Plodková v roli zlé sudičky přehrává tak nádherně, že doufám v její spin-off (po vzoru Zloby s Angelinou Jolie). 70% (13.08.2019)

Nové české pohádky mají u diváků vždycky těžkou pozici, protože je automaticky srovnáváme s klenoty, které byly natočeny od 50. do 80. let. Většina nových titulů bohužel neobstojí (o štědrovečerních televizních pohádkách ani nemluvím), najdou se ale světlé výjimky - Strachův "Anděl Páně" nebo "Sedmero krkavců" Alice Nellis. Jsem moc ráda, že "Hodinářova učně" můžeme zařadit k těm lepším kouskům. Funguje v něm totiž skvěle vážná i komediální rovina, romantickou dvojici ztvárňují dvě neznámé, přesto sympatické tváře, mnohem důležitější roli ale mají vedlejší postavy: trojice sourozenců - sudiček a zlý hodinář v podání dokonalého Viktora Preisse. Základní zápletka není složitá - mladík musí do světa, aby si zasloužil svou milou - nabalují se na ni ale originální motivy spočívající hlavně v hrátkách s časem a s tenkou hranicí mezi životem a smrtí. Velmi pěkná je i výprava a hudba. Budu se těšit na televizní reprízy. (25.08.2019)