Byl jsem Youtuber

Co je ještě více degenerující, než 24/7 smažit degenerativní hry? Čumět 24/7 na zdegenerovaného dementa, jak smaží on, a plácá u toho dementní pičoviny! Co je ještě horší, než být na plný úvazek trapný neinventivní užvaněný pičus? Na plný úvazek čumět na trapné neinventivní užvaněné pičusy, ještě jim ty trapné neinventivní užvaněné sračky lajkovat a dělat z nich celerity školou povinných mentálů! No co taky čekat od země, kde rekordy sledovanosti lámou Príma Hnooj a TV Loppatov a kde na základě posledních volebních výsledků žije přes 30 procent nesvéprávných vyrachtaných solvin, které dle mrazivě hrůzného poselství tohoto sebelaskajícího škváru zplodily nejméně milión náctiletých retardů, co veškerý svůj volný čas po družině věnují smažení degenerativních her a sledování trapných neinventivních užvaněných pičusů. Masová virtuální audiovizuální socializace je to nejhorší, co mohlo pomalu chcípající Sapiense postihnout, a snad větší zlo než celosvětová epidemie příjice, přičemž Tytrubko je nejvýkonnější bakteriální inkubátor. Syfilis sice taky končí demencí, ovšem bez toho, aniž by během jeho progrese kulturní etalon společnosti klesal pod úroveň žumpové hladiny a plošný intelekt hromadně konvergoval směrem k prdeli. A tak nám tu vykultivovalo úžasné videopotratiště, místo, kde se rozliční hloupí potrati zcela bez talentu, kteří by jinak u pásu utahovali šrouby nebo jezdili s hovnocucem, dočkají svých patnácti minut slávy a nadstandardní výplaty jen za to, že veřejně ukazují, jací jsou to hloupí potrati (a to zejména kopírováním jiných potratů), blahoslaveně adorováni armádou ještě hloupějších potratů, vesměs slaboduchých čtvrťáků až osmáků, kterým bezděčně předávají svůj kokotismus a přesvědčují je, že takto se běžně projevují normální kulturní duševně zdraví lidé a budoucí pilíře společnosti. Ano, pilíře z hoven, a já opět bliju na poplach a varovně zvedám prostředníček! Držte své potraty co nejdál od těchto kanálů (v pravém slova smyslu), protože nám tu tímto Endymu roste další, mediálně dokonale vypláchlá a náležizě agrointeligentní degenerace voličů! Jediné, co bych povolil sledovat, by byly čelyndže v pití vitriolu, pojídání skla nebo mlácení hlavou do zdi s rozběhem. Ale abych nebyl zase až tolik příkrý, musím konstatovat, že ač ultratrapný a nenápaditý, je konkrétně tenhle slizký samolibý kokůtek oproti všem těm Stejkům, Grznárům, Rotům, Zelenkům a hlavně oproti naprostému králi, v šestém měsíci z lůna hajzlbáby vypadnuvších, rozštěpených šestiprstých stvůr – Míšovi, ještě relativně kultivovaný, vyložíme-li pro tento účel termín kultivovanost jako hovno, plovoucí na hladině septiku. Nicméně i tak je to samomasturbační rakovinotvorný videoodpad, který rozhodně nemá na Homobázi co dělat. Nebo tu snad od nynějška budeme v rámci nové a lepší filmové publicistiky hodnotit i všechny pětiminutové patozvratky pro náctileté nekulturní debily? (27.09.2018)

Nikdy jsem neviděl žádné video od Jirky Krále, protože mě nikdy jeho tvorba netáhla a už od začátku jsem si k němu vytvořil určitý odpor. Tudíž jeho poslední video se stalo mým prvním a musím říct, že si opravdu speciálně na tomhle dali záležet. Pěkné barvičky, smysluplné vyprávění o životě za kamerou a chlebodárcem zvaný Youtube. Šest let určitě není tak dlouhá doba, ale je jasné, že se chtěl posunout někam dál a nebýt otrokem malých dětí, které jsou v dnešní době Youtubem hodně ovlivněné. (06.09.2018)

Že Jiří Král byl nejúspěšnější český youtuber, je naprosto fascinující, když si to člověk porovná se zahraničím. Král není energický, není vtipný, není chytrý ani vychytralý (a to nejsou nějaké urážky, on se o nic z toho ani nepokouší, naprosto nijak se neprofiluje) - prostě tak nějak je před kamerou, apaticky se usmívá, dělá small talk a sledují ho tisíce dětí. Když se díváte na zahraniční influencery, vždycky chápete, co dětem nabízí. Nelíbí se vám to, ale chápete to. Ale proč chce někdo sledovat tohle? V duchu prázdnoty Krále je prázdný i tenhle sebedojímavý dokument, po kterém je ještě víc fascinující, že tak nudný a obyčejný chlápek někoho zajímal. Česká youtube scéna je vážně svojí nulovou kinetickou energií a ospalostí bizár. Vezměte si, že tenhle film byl natočený v režii youtuberů, není to žádný externí pohled, ale něco, co vzniklo ze samotné komunity - a bere to na sebe podobu rutinních, unylých mluvících hlav, co se navzájem korektně chválí a plácají po zádech. Co to probůh je? (02.02.2020)

Jirku rád nemám, ale pokusím se být objektivní. Je to sračka. Ne, vážně, recenze by neměly být o spoilerech, ale o tom, co je na filmu dobré a co špatné. Dobré věci... konec Jirky, špatné věci? Vše. Ale vážně, teď už nebudu vyzrazovat děj. Kamera a celkově dokument působí velmi profesionálně. Když přim... když zavřu obě oči a zacpu si uši, mohl bych říci, že jsem si vybral lepší variantu. Na obranu Jirky musím říci, že celá má negativita není jenom kvůli němu, jednoduše mi nepřijde dobré natáčet o sobě a české YT scéně dokument, když není o čem točit. Na jednu stranu poukázal na fakt, že brzy plno českých streamerů a youtuberů budeme potkávat na ulicích, nejspíše před metrem nebo na Václaváku, v žebrající poloze s nějakou kreativní jednoslovnou prosbou o peníze. YT upadá, Jirka odešel ještě se ctí... ono mu asi nic jiného nezbývá, populační boom zrovna není a jeho fanoušci brzy dosáhnou desátého roka života, což už mentálně stačí na jiné autory. Na jednu stranu, kdybych byl nějaký trosečník, který se dostal po letech do civilizace a neznal nic jiného, než kokosový internet, tak by mi dokument... asi řekl stejné hovno jako člověku, který se o Youtube zajímá. A proč? Protože je naprosto zřejmé, že na tvůrce videí je vyvíjen veliký tlak, postupem času se z koníčku stává nutnost pro peníze i pro udržení diváků. Když začne klesat sledovanost, tak se do popředí dostává také deprese, strach z neúspěchu, syndrom vyhoření. V tomto ho chápu, ale na dokument to opravdu není, naše YT scéna není zase tak zajímavá. Jirka má určitě co nabídnout, ale když jsme u toho, je jeden z mnoha, ale u něj to cítím dost výrazně, že je velmi neosobní a do jisté míry vypočítavý. (10.12.2018)

"Hry hraješ, mluvit umíš a vypadáš relativně normálně, tak to zkus..." Jako sonda do uvažování komunity lidí, kteří tak úplně nevědí, co vlastně dělají a jak a proč se z nich staly hvězdičky, které popularitu s tím spojenou neunášejí, je to dobrý. Potvrzuje to podle mě nejenom naivitu těchhle lidí, z velké části "mimo obraz" reálného světa, ale taky jejich slabou schopnost sociální integrace, kterou vyřešili youtuberingem. Je to zvláštní svět, ve kterém stačí umět a vědět málo (třeba hrát Minecraft) a dosáhnout mnohého. A to především v tom, že doslova z ničeho dostanu pocit, že můj pohled na nějaké téma je důležitý a světu skutečně něco přináší - to tady čiší doslova z každé, často prázdné výpovědi. Ve své podstatě je to vlastně symbióza, přičemž divák a youtuber jsou střídavě parazitem a hostitelem. Postupně se obě skupiny navzájem ničí. Tenhle dokumentík dokazuje, že youtubeři na svou slabou schopnost začlenění dojedou podceněním žíznivého davu, který nemá slitování. Některým už zvoní umíráček, stačí se podívat, jak svou tvář na poslední chvíli prodávají ve velkých médiích, než přestane vynášet peníze úplně. Samozřejmě všechna čest těm, co točí a skutečně mají co říct. To ale v téhle branži přirozeně není podstatou úspěchu. Dovedu si představit, že observační dokument zkušeného tvůrce by sloužil jako skutečný doklad vnitřní samoty doby internetu. Byl jsem Youtuber je v jádru sobecká oslava a připisování velké důležitosti něčemu, co ji primárně nemá. (08.09.2018)