Kramerová verzus Kramer

Skvělý film, u kterého se myslím povedla ta výjimečná věc, že je autentickou zprávou své doby (aniž by jí byl neblaze poznamenán, jak se často říká o českých filmech ze stejné doby), a přitom je nadčasový a nestárnoucí. Film si mě získal již od prvních záběrů a nepustil až do velmi působivého konce. Jako vynikající hodnotím herecké výkony obou představitelů titulních rolí, režii, kameru, hudbu i střih. Jediné, co mě trochu mrzelo, byl zmatek kolem motivace odchodu Joanny Kramer od rodiny. Tady se sice píše něco o ženské emancipaci, ale mně to spíše přišlo jako psychická labilita hraničící s hysterií - ta postava mi byla skoro protivná, a v reálném životě bych se s někým takovým asi setkat nechtěl (natož s ním mít nedejbože dítě). Příliš sympatií ve mě nevyvolalo ani to jejich děcko, jehož věčnou ufňukanost a depresivní obličej jsem shledal téměř nesnesitelným. Naopak Ted Kramer je po mém soudu vysloveně sympaťák, který se neleká nečekaných výzev a který i ve vypjatých situacích vždy chladnokrevně najde nejlepší řešení. Skoro jako bych v něm viděl mladého Bena Braddocka, kterého si Hoffman zahrál o 12 let dříve ve svém debutu ABSOLVENT. Jak moc nemusím filmy ze 70. let ani tu éru jako takovou, tento si mě získal na celé čáře - za mě jasných 5 *. (10.12.2013)

Mimo mísu... . . . - - - P.S. Tak jsem si chtěl dát po nějakých třiceti letech repete na >jiném prostoru< a po třiceti minutách jsem to zase zabalil a začal psát tuhle filigiku... . . . Protože ignorantští magoři z >čéesertévé< znovu a znovu fakt perlí. Naordinovali stádu další zrůdnost jako důsledek diletantsky debilního přístupu k uvádění (nejen) starší zahraniční filmové produkce. Takže diváček >intelektuálně(?)< - sic! - zaměřeného druhého programu dostane svou dávku filmového (oscarového!) umění s unylým umělohmotným (s oblibou říkávám "kuchyňským") českým dabingem (hlavně to kvákání a pištění a ňuhňání jakéhosi čudláckého smrada /Ha! Při závěrečných titulcích jsme se dozvěděli, že to byl mladý KOTEK - model 2000!!! Svatá prostoto.../ - mi tedy otvíralo pověstný nožík v kapse), vyráběným jakýmisi diletanty bez schopnosti namixovat výsledek aspoň vzdáleně podobný originální zvukové stopě, bez většiny reálných ruchů - a jako bonus navíc pak v ořezaném obrazu, kde z původního formátu 1,85:1 vidíte jakýsi vertikálně i horizontálně zpatlaný výřez (důsledek to opět debilního myšlení zodpovědných ignorantů, kteří kdysi stádu (dle tvrzení jednoho nedávného >veřejnováckého< kulturního impotenta) nechtěli v televizi 4:3 pouštět černé pruhy nahoře a dole a dnes po přechodu televize na formát 16:9 jsou nuceni s touto >filozofií< přístupu k uměleckému dílu obraz ořezávat znovu, takže výsledkem je jakýsi rozostřený paskvil místy s doočíbijící podivnou kompozicí obrazu, dobrý tak leda pro protekční debily, technicky parazitující na takto jen trochu náročnějšímu diváku nepochopitelně nastavených pravidlech hry... . . . Docela je mi pak líto zejména mladších diváků, kteří díky nezkušenosti si tuhle praxi od všech stanic napříč tušašským televizáckým spektrem (zde konkrétně od té, kterou si nuceně! platí) neuvědomují a deformuje se tak jejich pohled na světovou kinematografii (že by i to byl záměr?), majíce pak pocit, že všechny ty sračky co (zde) naše >televize veřejné služby< uvádí (i ve vztahu k vlastní tvorbě) jsou standardem a normální! . . . A docela se i divím, že ani těm >profesionálně kritickým< hlavám našim publicistickým stále toto nevadí. Jojo, byznys je byznys, že! Živí se těmito sračkami valná část prostonárodní čudlárny... Ejhle stav té naší kulturně-televizácko-mediální žumpy - jedenáctý rok jednadvacátého století... Sráči! - - - - - (Nekomentář zde znechuceně otrávený jako dvěstědvacátý - 20.9.2011) (20.09.2011)

Bravurně zrežírované drama sice s jednoduchým námětem, ale s kupou působivých scén, jejichž záměr není jen diváka dojmout, ale ukázat, kolik citu a emocí jsou schopni rodiče ze sebe vydat, když jim najednou záleží na tom co je pro ně v životě to nejcennější. Všech 5 oscarů je zasloužených a doufám, že se někdy dokopu k plnému hodnocení. (22.02.2010)

Román "Kramerová verzus Kramer" napísal v roku 1979 americký spisovateľ Avery Corman. Rozsahom je to krátke dielo, ale obsahovo veľmi silná vzťahová dráma. Dobre sa mi to čítalo. Filmová adaptácia bola vyprodukovaná už v roku vydania knihy. V roku 1979 tento román sfilmoval režisér Robert Benton. Natočil rovnomenný film, ktorý verne adaptuje literárnu predlohu. Vznikol dramatický snímok "Kramerová verzus Kramer". Dobre sa mi naň pozeralo. Predovšetkým Dustin Hoffman tu predviedol strhujúci prvotriedny herecký výkon. Vytvoril tu jednu zo svojich najsilnejších filmových postáv. Spontánne, prirodzene, duchaplne stvárňuje muža, ktorého opustí manželka a on je nútený vymeniť rozbehnutú kariéru za starostlivosť o svojho sedemročného syna. Film dokazuje, že otec môže byť rovnako dobrým rodičom ako matka. **** (11.12.2021)

Chtělo by se napsat, že uživatel Oskar to vystihl perfektně a vlastně nic víc není potřeba říct. Jenže mně to nedá. Tenhle film je jednoduše geniální. A co si budeme povídat, hlavní zásluhu na tom mají všichni tři herci v hlavních rolích. Sledovat Dustina a Meryl v jednom filmu, bylo pro mě jako sledovat naše hokejisty na MS 2010 - občas dosti dramatické, ale na konci nevycházíte z úžasu, co všechno dokázali. Stejně jako Jane Alexander podal (na svůj věk) hodně přesvědčivý výkon. Scénář je vybroušený jako ten nejjasnější diamant, který nikomu nenadržuje, on jen vyloží karty na stůl a hraj si s nimi, diváku, jak chceš. Takže nikdy se nedozvíme absolutní pravdu, zda má být po rozvodu dítě s matkou či otcem, zde záleží na sympatiích. Určitě si tento film seženu v originálním znění (i když byl dabing dobrý, přeci jen mi Kretschmerová k Meryl moc neseděla) a rozhodně se těším na další zhlédnutí. Jasných 100 %. P. S. Mimochodem, tento film mě ovlivnil natolik, že od této chvíle v Dustinovi nebudu vidět Rain Mana, ale Kramera a Meryl už pro mě nebude Sophií, ale Kramerová. A to se mi tak často opravdu nestává… (06.10.2010)