Kramerová verzus Kramer

Ódou na herectví jsou nepochybně výkony obou protagonistů: Hoffmana i Streepové v tomto nevšedním díle. Zásadnější jsou však jiné obecné otázky, na nichž je VERSUS založeno: výchova dítěte, vymahatelnost práva, úloha apriorismů v našem životě. V kategorii krkavčích rodičů muži nad ženami vysoce vedou, rohovnicky bych to vyjádřil známým trojpísmením r. s. c. Každé pravidlo má však svou výjimku - ženství a jeho negativní rysy se ovšem četností i závažností výskytu blíží horní hranici této velmi pomyslné kategorie. Fakt, že i matky opouštějí své děti, je nepopiratelný. Fakt, že existují desítky a stovky tisíc dětí a lidí, vychovávaných osamělými otci, je rovněž prokázán. Drama osamělého muže, který ve jménu svého syna rezignoval na svou kariéru, aby byl takřka vzápětí téměř deklasován i jako úspěšný a zodpovědný rodič, není nepůsobivé. A mateřské slzy lži, lítosti, malosti a vydírání - tak skvěle zahrané Streepovou - by měly zůstávat při posuzování svého dosahu součástí skutečnosti, že v tomto případě matka svou trestuhodnou nezodpovědností zaujala místo nezodpovědného otce platícího pravidelně alimenty s právem čas od času své dítě vidět a limitovaně s ním žít. Prosté poselství, civilní patetismus, kapky ryzího lidství dopuštěním ryzího umění skryté v nemalé kupě hlušiny. Svádět to všechno na hollywoodskou hru s city v tomto případě určitě nestačí. A stačit nebude - jsem o tom pevně přesvědčen - ani dalším a dalším generacím vděčných a nadšených diváků. (23.02.2008)

Už jen z vyslovení Kramerová versus Kramer mě zamrazí, jako když někdo skřípne nehty o tabuli. Silný, nezapomenutelný film, viděla jsem jako pískle a zametl se mno navždy. V současnosti nemusí mladého diváka tak uchvátit, protože hodně věcí se od těch časů změnilo, dneska není tatínek na mateřské, nebo tatínek s dětmi ve střídavé péči nic neobvyklého, však v roce 1979 to bylo jiné kafe a domnívám se, že Dustin dojal snad každého. Jak já mu fandila, jak já tu pošahanou Meryl nesnášela! Mistrně natočeno, mistrně zahráno. (01.01.2020)

Bravurně zrežírované drama sice s jednoduchým námětem, ale s kupou působivých scén, jejichž záměr není jen diváka dojmout, ale ukázat, kolik citu a emocí jsou schopni rodiče ze sebe vydat, když jim najednou záleží na tom co je pro ně v životě to nejcennější. Všech 5 oscarů je zasloužených a doufám, že se někdy dokopu k plnému hodnocení. (22.02.2010)

Možný spoiler: Film, na který se nedá zapomenout z mnoha důvodů, možná z osobních důvodů a nebo z úžasného hereckého projevu Meryl a Dustina, těch důvodů může být pochopitelně daleko víc. Po závěrečném monologu ve mně zanechal smutnou a trpkou pachuť hořkosti, protože takových pravdivých příběhů by se mohly psát statisíce. Chrlil na mě silnou dávku emocí snad z každého filmového záběru a díky za to, že "tento" příběh byl jen knižní předlohou. " Máma odešla, protože zlobím, že je to tak? Ne, ne, tak to není, máma tě moc miluje a důvod proč odešla s tebou nemá co dělat. Nevím, jestli to bude mít nějaký smysl, ale já se ti to zkusím vysvětlit, ano? Myslím, že důvod proč máma odešla byl ten, že jsem se dlouho snažil z ní udělat jiný druh člověka, takový druh ženy, jak jsem si myslel, že by měla být, víš? A ona taková nebyla....... Teď, když o tom přemýšlím, myslím, že se dlouho snažila udělat mě šťastným, opravdu chtěla, ale když nemohla, chtěla o tom se mnou mluvit, ale já jsem jí neposlouchal, protože jsem měl hodně práce a byl jsem zabraný do myšlenek jen o sobě a myslel jsem, že když já jsem šťastným, že ona musí být také, ale myslím, že ve skutečnosti byla moc smutná.........ona odešla kvůli mně, ne kvůli tobě." (30.11.2015)

Tento typ filmu mně není příliš blízký. Narážení na city diváka tímto způsobem nemám rád. Ovšem to čeho jsem se dočkal předčilo všechny moje očekávání. Příběh celkem jednoduchý, ale doslova zdrcující výkony Hoffmana a Streepové mě posadily do sedačky. Takhle ohromený už jsem dlouho nebyl, klobouk dolů. Chtěl jsem dát jen 4, ale nezbývá mně nic jiného než za 5. (06.10.2010)