Kleopatra

Uvažovala jsem sice o pěti hvězdičkách, ale vzhledem např. ke Quo vadis (1951), které se mi více vrylo do srdce (a do paměti), jsem to nakonec neudělala. K výpravě netřeba dalších slov, snad jen, že možná i díky ní a penězům určených pro film, tady dostala historie pěkně za uši, takže po historické stránce byla ta televizní Kleopatra s Zanem, Daltonem a Leonor Varela, mnohem lepší. Elizabeth Talor sice už není tak krásná jako v Ivanhoe (1952), ale je pořád kočka a její herecký výkon je zde lepší, než byl v něm (z ozdoby se stal hlavní tahák). Richardu Burtonovi (což je sice s podivem, vzhledem k jeho způsobu života, ale je to tak) těch 10 let od filmu Roucho (1953) prospělo, jelikož tam mě nezaujal vůbec ale vůbec ničím, (a vzhledem už vůbec ne), tady se dá říci, že zestárl do krásy... :-)) a jejich vzájemný vztah, který se promítal i na plátno, jsem opravdu sledovala se zájmem. Co se týče Rexe Harrisona v roli Caesara, líbil se mi mnohem více než třeba Timothy Dalton a chci se zeptat, jakou že angličtinou, by podle toho, kdo to kritizoval (jo, Oskar), měl Caesar vlastně mluvit? O své latině (pravděpodobně té v Zápiscích z války galské – mimochodem velmi nudné, ale z hlediska místopisu, místních zvyků, etc. velmi poučné) se vyjadřoval sám, že je kritizována jako „vulgární“ (tj nespisovná, podle mě byl ale celkem slušný stylizátor :-)) ), takže i když byl aristokrat, asi by nějaký přízvuk nevadil (rozhodně ne jeho legiím). Kdysi jsem z filmu byla nadšená, dnes mi nejvíc v paměti utkvěly jen vztahy mezi výše jmenovanými a ten triumfální vjezd Kleopatry do Říma, který mi ale připadal příliš dlouhý a pompézní, snad proto, že ve skutečnosti měl být oslavován spíše Caesarův triumf nad Egyptem (Arsinoe a Ptolemaios), Pontem (Farnax II.) a Numidií (Iuba I.). Z druhého dílu potom (krom milostného vztahu Kleopatry a Marca Antonia) Kleopatřina zlatá loď u Tarsu, zpackaná bitva u Actia (vést námořní bitvu jako pozemní chm, chm, chm, mrkev v zimě... aneb jak je důležité míti Agrippu, či spíše - můj milý Marcu, moudrý člověk se může zamilovat jako blázen, ale ne jako hňup), nehynoucí láska až za hrob a věčný chlad Gaia Iulia Caesara Octaviana. (12.03.2012)

Úžasný a ohromující velkofilm, při kterém jsem se nenudila ani minutku. Na to, že byl film natáčet v šedesátých letech opravdu povedené efekty, kostýmy herců a hlavně mistrovské herecké výkony Elizabeth Taylor a Richarda Burtona. K tomuto velkofilmu mám jen jednu jedinou výtku a to, že v roli Kleopatry si už nedokážu představit nikoho jiného, něž jedinečnou Elizabeth! (11.06.2012)

Jeden z nejlepších historických velkofilmů, který ani při téměř 4 hodinách délky rozhodně nenudí. Dokonalé kostýmy, historické reálie, lodi, Kleopatřin palác, k tomu i precizně nafilmované bitvy i ostré dialogy. Největším zážitkem však asi byl monumentální příjezd Kleopatry do Říma. Trailer: http://www.csfd.cz/film/6387-kleopatra/videa/ (21.03.2011)

Ten film nezemřel s Kleopatrou, ale s Juliem Caesarem! Harrisonova nenucená grácie a majestátnost nejenže ostře kontrastují s Burtonovým sebelítostivým a výbušným neurotikem (s úzkými rameny a pažemi jako hůlkami), ale hlavně představují jedinou autentickou emoci filmu. Další emoce dusí v zárodku Mankiewiczova ordinérní senzitivita a styl, a dále sama Taylorová v titulní roli. Její až absurdní marnivost [co výstup, byť pár sekund dlouhý, to jiný kostým… extravagantní líčení, účesy a dokonce klouboučky… tucet variací na hluboký dekolt, leč bez pointy:] jenom korunuje velmi sebestředný výkon, který skutečně zabíjí Kleopatru: ta je jednou pateticky milující ženou, jindy ambiciózní a destruktivní běhnou (aniž by se obě polohy někde střetly). Ve výsledku velmi ledabyle (co do profilace dekórů, postav, jejich motivací atd.) a bez inspirace natočený velkofilm, který je spíš spektáklem přehnaných gest a chlupatých údů, než čehokoliv jiného. Než nulové emoci, to už dám přednost třeba křesťanské hysterii QUO VADIS? od Le Roye... (05.01.2007)

Historický velkofilm, jenž má jedinou slabinu ve svojí délce, ovšem rozsáhlost období, které zpracovává, těžko vměstnáme do dvou hodin. Obdivuhodné na tomto snímku je ztvárnění některých scén (např. vražda Caesara), herecké výkony (Kleopatra - E. Taylor, Marcus Antonius - R. Burton), hudba a davové scény. V paměti divákovi jistě zůstane i velkolepý příjezd Kleopatry do Říma. Plné hodnocení teda nedávám skrz stopáž, v níž bylo více hluchých míst. (22.12.2010)