Jelenica

Další ulítlá, rácio destabilizující dupieuxovina, tentokrát stavějící především na obskurném chování hlavního hrdiny a na tom, co udělá v dalším kroku. Nejlepší na Dupieuxovi je, jak moc se odklání od reality, aniž by stratil kontakt s lidskou psychologií, kterou navíc dekonstruuje s důvtipným nadhledem. Moc jsem zde ale nepochopil volbu barevné vyblitosti obrazu. Možná parafráze na hrdinem natáčené “home video”, ale každopádně mi to film trochu shazovalo. [Cannes] (16.05.2019)

Zlaté časy Dupiexových prvotin, u kterých ještě neměl fanoušky, kterým ke spokojenosti stačí strašně málo... Nezlobte se na mě, absurdní komedie já rád, ale tohle bylo totálně mdlé a chudé jak vizuálem, tak příběhem a hlavně i nápady. Těch se tu pár zezačátku nahodí, ale Dupieux s nimi moc nepracuje, nikam je moc nerozvíjí a proto na mě ten film působí poněkud zdechle. Kdybych od něj nikdy nic neviděl, tak bych možná byl krapet překvapený a lehce bych nadhodnotil, ale stejně by to nic neměnilo na tom, že je to chudičká nefunkční nuda. Slabé 2* (18.02.2022)

Je to sice prozatím můj třetí hodnocenej film od Quentina Dupieuxe co jsem viděl ale už po tom prvním mi bylo jasný, že jeho styl a filmy nebudou pro běžný filmový konzumenty. Mě jeho styl a jeho filmy evidentně sedí. Třetí film a třetí trefa do černýho...PŘÍSAHÁM, ŽE PO ZBYTEK, ŽIVOTA NEBUDU NOSIT BUNDU... já jsem se fakt neskutečně bavil. Ti co mají Dupieuxovu tvorbu rádi by zklamáni být neměli, ti co jí rádi nemají tak ať se nedívají(proč taky) a ti co jí neznají ať to zkusí a posoudí sami. Ale jak už jsem psal není to pro každýho. Za mě hodně silný 4hvězdy(skoro5). (04.06.2023)

Mám pocit, že ač mě Dupieux strašně baví, tak jeho filmy asi nikdy snadno nerozlousknu. Přemýšlím ale, jestli v tomhle snímku občas neprobleskuje nějaký pokus o autobiografii a reflexi jeho tvůrčí metody. Myslím především scénu, v které se mladá ambiciózní střihačka (Haenel) zeptá George (Dujardin), jestli ta bunda z jelenice je hlavní protagonista jeho filmu a jestli symbolizuje krunýř do kterého se schováváme, abychom se chránili před vnějším světem. Na tenhle pokus o racionalizaci jeho blouznivého vztahu s bundou George polichoceně odpoví: "Myslíš, že by to mělo být o tomhle? Možná, že je to o tomhle." A ona překvapeně dodá: "Ale to ty jseš ten, kdo to ví." A George jen kouká a střih. Možná je to takový po pomrkávání směrem k divákovi, takovej náznak, jak by asi vypadal rozhovor s Dupieuxem. Možná. (10.05.2020)

Je to jenom můj laický, divácký názor, s nímž vůbec nemusíte souhlasit, ale podle mě se jednoduše takhle točit komedie vůbec nedají. Uspávající pomalé tempo, řada dlouhých scén beze slov i bez hudby, styl kamery vypadlý jako z nějakého depresivního artu a po celý čas před kamerou jeden herec, který absolutně nedokáže ničím pobavit, rozesmát, být vtipný... no vlastně ani nijak s výjimkou kostýmu zaujmout. Prostě s výjimkou originální absurdní zápletky mi všechny základní atributy této údajné komedie přijdou přesně pravým opakem toho, co bych v dobré čistokrevní komedii (nejen z Francie) očekával. Stejně tak podle mě vůbec nelze černý humor vložit do filmu tak, že film bude obsahovat natvrdle pojaté syrové vraždy s dýkou. Osobně proti černému humoru nic nemám, pokud ho tvůrci servírují v kultivovaných a patřičně decentních dávkách, ale co je moc, to je vážně i na Willyho Kufalta příliš. :o) Nevím, zda je větší suchar režisér vyžívající se v podivné artové formě nebo tradičně nezáživný Dujardin, nebo zda chyba vězí naopak ve mně, ale nezasmál jsem se u Jelenice ani jednou. Během celých neskutečně dlouhých a prázdných 77 minut plných samoúčelné a neatraktivně ztvárněné absurdity mě pořádně zaujmul akorát ústřední kostým. Ten byl vážně hezký a líbilo se mi, jak si ho hlavní hrdina postupně doplňoval dalšími oddíly. To je ale asi tak vše. [20%] (13.02.2022)