Králiček Jojo

Waititiho humor mě neskutečně sedí. Umím si představit že by ten člověk natočil ryzí komedii. Jenže on má ambice, kromě bavení lidí, take něco sdělovat. Takže si vzal na paškál 2. světovou válku a vysmívá se fašismu stylem, až se člověk musí štípnout do tváře, zda-li je to v dnešní hyperkorektní době ještě vůbec možné, si z něčeho vážného utahovat. Plátno zaplnil skvělými herci, nad kterými ještě o fous ční parádní Sam Rockwell. Nejlepší hlášku utrousí na táboře Hitlerjungen, kdy se náš mladý hrdina zraní výbuchem granátu. "Don't do that." 80% (25.02.2020)

Filmy Taiky Waititiho rozhodně netrpí přemyšleností, což nemyslím ve zlém. Prostě to všechno na člověka háže a co se chytne, to se chytne - a protože to je vtipný a inteligentní tvůrce, tak se vždycky najde dost toho, co se opravdu chytne. Paradoxně právě díky tomu, co se nechytne, působí pak jeho věci tím bezprostředněji a opravdověji - jejich chyby a ne stoprocentní trefy do černého z nich dělají dýchající organismy. Jenže v případě Jojo Rabbita se Waititi pustil na extrémně tenký led, satira tohohle druhu může skončit nejen trapně, ale rovnou neeticky, nezodpovědně a možná i žalovatelně, což si všichni v týmu až moc uvědomují. Je jasné, že nad tímhle scénářem si lámaly hlavu nejspíš desítky lidí pověřených studiem, aby nehrozila žádná nezvládnutelná kontroverze - a to je první krok směřující proti Waititiho silným stránkám. Ten film si na sebe dává moc velký pozor a opakovaně se ujišťuje, aby nemohl být vykládán nevhodně - a na to Waititiho hyperaktivní duch není připravený. Takže tu je sice řada velmi vtipných gagů, bravurní vedení herců (vyzdvihnout se určitě musí perfektní Roman Griffin Davis, ten kluk je obrovský talent) a několik silných okamžiků, ona energie mířící k emocionální katarzi, jakou nabízel Hon na pačlověky, tu ale nedosahuje plné míry. Že poselství je jednoduché, by nevadilo, kdyby bylo emocionálně silné - což bohužel není. Předně proto, že k ničemu jinému film směřovat nemůže ani nesmí. Nedivím se, že pak na někoho bude působit zbytečně - jako že říká něco zcela očividného. A taky mechanicky, epizodicky a tonálně nevyrovnaně - protože takový je, protože každá jedna scéna byla opakovaně ošetřována a pilována, aby se nevymkla, až celek ztratil jasnou linku a vyrovnanost. Výsledek je pro mě pořád dost dobrý i v rámci těchto limitací. Dalo by se to pak ještě posunout na další rovinu a ptát se, proč toto téma vůbec zpracovávat prostřednictvím humoru, když pointa na něm nijak nezávisí a všechny dějové oblouky a smysl jsou zcela vážné. Humor je do tohohle filmu vložený, aniž by k něčemu dalšímu sloužil - dá se asi bavit o nějaké absurditě, ale ta by nakonec byla i v dramatu. Tady jsem ale ochotný přistoupit na vysvětlení, že tu je humor, protože Waititi je komik a chce ho tu mít. Jojo Rabbit je další film v řadě, ke kterému píšu komentář, který vyznívá poměrně negativně i přes vysoké hodnocení - poslední dobou se holt pro mě vyrojilo víc filmů, u kterých se potvrzuje, že aby byl film hodně dobrý, nemusí být dokonalý. Jojo je silný ve svých okamžicích a ztrácí jako celek. Ale i to se dá. 70 % (30.12.2019)

Kto by to povedal, že najlepší feel good roka bude coming of age o Hitlerjugend? Jojo Rabbit je podobný rokenrol, ako bol svojho času Wolf of Wall Street. Technicky to dokonalé nie je, ale cítiť v tom strašne veľa energie, zápalu a punkovej odviazanosti. Má to srdiečko, kopec humoru, ale najmä skvelú myšlienku a bohovských hercov (Rebel Wilson!). Taká Scarlett Johansson je tu azda ešte lepšia ako v Marriage Story. Taika dáva! (21.02.2020)

Ten Waititiho štýl ma moc nebavil ani v Thorovi a nesedí mi úplne ani tu. Niektoré scény boli super, obzvlášť úvod a záver a väčšina tých, kde bol Sam Rockwell. Inak mi tieto tri žánre - komédia - dráma - vojnový moc nesedeli dokopy. Krpec Roman Griffin Davis bol perfektný, tak isto aj Hitler v podaní scenáristu a režiséra. Ako celok mi to moc nesedelo. Ale ako krátky klip 10-15 minút by to bolo super. 55% - 3* (21.06.2020)

Originální, důvtipná, společensky komplexní a povětšinou docela zábavná až ulítlá válečná satira, která osciluje někde mezi Life is Beautiful a No Mans Land. Nepůjčuje si z ani jednoho téměř nic, přesto působí místy jako zralé víno, které tady s námi už nějakých těch pár let je a při sledování prostě víš co tě čeká. Waititi potvrzuje, že talent na funny scénáře umí uplatnit nejen ve velkorysých blockbusterech od Marvelu, ale stejně tak v nízkorozpočtové válečné komedii. Sice bez silnějšího tempa a skutečně nezapomenutelných scén, pořád ale setsakramentsky pozitivní, s důrazem na tradiční lidské hodnoty. Není potřeba vidět znovu, ale minimálně jednou povinnost. (17.06.2020)