Mulholland Drive

Vedle Mulholland Drive působí i slavné Městečko Twin Peaks jako pohádka srozumitelná i těm nejmenším. Tento film se sice až do svých cca 2/3 tváří naprosto "normálně" (dá-li se tak cokoliv od Lynche nazvat), ale pak se NĚCO stane a všechno co jste do té doby viděli jako by ztratilo smysl... Tak, jako se tady dobrovolně a bez mučení přiznávají jiní, se přiznám i já - nepochopil jsem to. Totálně jsem zabloudil. Ale bylo to úžasné bloudění... (16.10.2003)

Dalsi narez od Lynche, kterej tentokrat trochu ustoupil od psycho stylu, jako je treba v Ohni se mnou pojd a vic propracoval pribeh, takze je stravitelnejsi. Vetsinu casu se jedna o takovou jakoby detektivku, kde ovsem nechybi jedinecna Lynchova atmosfera a ponura hudba. Ale je tu silene mnozstvi postav. Kdyz film skoncil, tak jsem si uvedomil dve veci. Za prve, film jsem pochopil, nechci tvrdit, ze jsem pochopil uplne vsechno, spoustu postav Lynch nedoresi, ale aspon jsem chapal, co se to deje, az do konce filmu. A za druhe, Lynch podle me to obrovske mnozstvi postav pouzil proto, aby odlakal od hlavniho pribehu, ale ve skutecnosti spousta postav nema nejakej vyraznejsi vliv na pribeh, ale jen dokresluji tajemnou atmosferu. Opet jsem zcela spokojen, protoze malo kerymu filmu se podari udrzet divakovo pozornost 150 minut a ani na moment nenudit. Btw. vetsina Lynchovo filmu jsou v podstate dramata a jsou dost hruzostrasny, takze si myslim, ze kdyby natocil cistokrevnej horor, rozdejchal by to jen malokdo. (01.02.2005)

Tak nevim, jestli je chyba ve mně a nebo ve filmu, ale já se po několika minutách naprosto přestal orientovat v ději i v postavách a zbytek filmu jsem jenom netrpělivě čekal na nějaký vysvětlení, který ovšem nepřišlo. Když už jsem měl chvílema pocit, že to snad začínám aspoň trochu chápat, tak se to v zápětí zase zamotalo a stejně jsem nepochopil vůbec nic. Navíc jsem se u toho strašně nudil a v podstatě celou dobu jsem měl chuť to vypnout a jít radši spát (což jsem měl taky udělat). Neudělal jsem to a naprosto tak promrhal skoro 2,5 hod života. Láká mě odpad, ale tu 1 hvězdičku si to zaslouží za pár povedenejch scén. Ale jsou to jen samostatný scény, který dohromady nedávaj smysl... No opět musim souhlasit s uživatelem flanker.27. (25.09.2007)

Pokud se nechcete cítit jako nechápající blbci, doporučuji vám tento film zastavit alespoň půlhodiny před koncem. Do té chvíle je příběh o dvou dívkách, „kradení“ identit a úchylnosti Hollywoodu jakž takž srozumitelný. Jenže v závěru dojde k montypythonovskému zvratu par excellence. S jediným rozdílem, nikdo zde neřekne: „A nyní něco úplně jiného“ . Tak by to byla přinejhorším sranda. Takto jsem zůstal dokonale dezorientován. Možná to byla samoúčelná režisérova hříčka zaručující, že se o Mulhollandu bude mluvit, možná to mělo skrytý – pro masivní část světové populace – význam, dávající smysl. Asi i proto, že je to exkluzivní „lynchovina“ jsem celé dvě a půl hodiny napjatě čekal a vlastně přímo toužil se dozvědět, co se z toho vyklube. A ono nic nepřišlo. Nebo mě to minulo. Nedočkáte se žádné pointy, kvůli které by mělo smysl dívat se na celý velmi atmosférický a velmi mysteriózně-bizarní film znovu. Obsah tajemné modré krabičky si budete muset domyslet sami. Co už si však domýšlet muset nebudete, je tvar poprsí (čím dál zajímavější) Naomi Watts. Nejsnadnější je přirovnat Mulholland Dr. ke dvěma filmům v jednom. Ke dvěma filmům, které spojují pouze hlavní herečky a žánrová nezařaditelnost. Možná to byly morbidní komedie. Ale smál se jenom Lynch. 80% Zajímavé komentáře: Lima, Eodeon, Tommy987, RAiken, LINKIN, Eddie003, Pedro, M-SUR (03.02.2006)

Filosoficky postulát skepticismu a skeptického přístupu k možnostem lidského poznání rozvíjí americký, v pravém smyslu tohoto slova ,,kultovní", režisér David Lynch. Jako to u vícevrstevnatého a významově nejednoznačného uměleckého díla bývá, různí se jistě i jeho možné interpretace, základní úhel pohledu však zůstává - Co je realita? Jsme schopni ji vůbec vnímat a poznat? Nezkreslují naše vjemy objektivní pravdu do té míry, že vlastně poznáváme jen iluze, projektujeme do výsledného počitku své zkušenosti a vnímáme věci a jevy tak, jaké ve skutečnosti nejsou? Tenhle přístup v gnoseologii (teorii poznání) v dějinách filosofie nalézáme již u Platóna a jeho Mýtu o jeskyni či u antických sofistů a přes pozitivismus (David Hume atd.) se dostal až k současným postmoderním náhledům na poznání - a David Lynch je jedním z jeho možných úhlů pohledů. Prostá fabule příběhu o dívce, jež ztratila paměť, a snaží se odkrýt roušku zastírající to, co před nedávnem prožila (příznačná Lynchovská expozice) nás uvádí do zdánlivě harmonického světa běžných západních krimithrillerů. Pozorný divák tu však již nalézá i typicky Lynchovské atributy - jistý obnos peněz (částku 25 000 dolarů), dům číslo 17 a jakýsi záhadný modrý klíč (Lynch rád používá symboliku barev a čísel). To už je nezvratné znamení v přístupu k zobrazování reality (symbolicky západního světa a jeho médií - film si bere na paškál tak trochu i Hollywood a jeho poměry), proč vlastně všemu, co vidíme na filmovém plátně či televizní obrazovce tak rádi a slepě věříme. Náhle se totiž prudce změní všechny výchozí (jednoznačně interpretované) premisy - dojde ke změně identit několika postav, realita pozvolna ustupuje iracionalitě (téměř surrealistické pasáže jakoby z Městečka Twin Peaks), dochází ke zlomu chronologie zápletky, tříští se tradičně akceptovaná kontinuita děje a dějových rovin, divák se ztrácí v bludišti filmového času a prostoru. Lynch nám implicitně dokazuje, že poznat skutečnou realitu a pravdu je nemožné, i když se stále zdá, že indicie a nápovědy dávané nám tímhle snímkem nás k nějakému poznání nutně musí dovést... Chyba lávky, jsme zajatci vlastního vnímání a skutečnou podstatu tohoto světa (jakož i filmu Mulholland Drive) nikdy nepoznáme. Uvidíme jenom pár obrazů, pár odlesků na stěně, pár siluet bytostí, naznačujících, že skutečná pravda je někde mimo dosah našich smyslů. Jsme na tom stejně jako zajatci spoutaní v šeru Platónovy jeskyně... Ztracená dálnice ale v tomhle směru šla mnohem dál a byla (dle mého názoru) kvalitativně lepší... (24.09.2007)