Šťastný Lazzaro

Tak nejako nenápadne úžasné dielo. Neorealizmus či magický realizmus ? Prvá polovica evokuje skôr juhoamerickú atmosféru, mikrosvet sám pre seba zabudnutý kdesi v iných dobách, žijúci svojimi vlastnými pravidlami a vo svete predstáv. Úplná stredoveká imaginácia! Druhá polovica potom ide v najlepších tradíciách talianskej školy, ale s úžasným nádychom posvätnosti. Vychytil som predpoludňajšie predstavenie pre matky s malými deťmi, takže to na začiatku malo aj tú správnu taliansku atmosféru a snový charakter filmu ma tak vtiahol, že vo vrcholových okamihoch som ani nevnímal, že sa mi okolo sedačky tmolia lezúni a výskajú či nariekajú po prázdnej kinosále. Boli ostatne minimálne ešte také nevinné, ako hlavný hrdina tohoto vypiplaného magického skvostu. ŠŤASTNÝ LAZZARO mi dobre padol v dobe, kedy pretrváva môj pocit nešťastia a keď mám pocit, že nielen chudobný som, ale aj zostanem. V porovnaní s päťdesiatkou nevoľníkov v tomto filme som boháč! A že môj život nemá zmysel a nikam nesmeruje? Veď ani nemusí. Stačí žiť. (20.03.2019)

Naprostý originál, film, který od nikoho neopisuje a ničemu se nepodobá. Film, který nepochopíte, ani kdybyste stokrát chtěli. Film, který vám na náladě nepřidá. Film, od něhož jsem neodešel, a přesto o něm nic nevím. Film s vynikající režií a autentickými hereckými výkony. Film, který nelze jen tak zatratit. (05.10.2019)

Lokalizace: horská vesnička "Inviolata (Neporušená, Nedotčená), později (velko)město podobně neurčené. Obyvatelé vesnice o sobě tvrdí, že jsou pachtýři. Ale Marchesa Alfonsina De Luna tvrdí: "Liberarli vuol dire renderli consci della propria condizione di schiavitù - osvobodit je by znamenalo, že nahlédnou pravou podstatu svého otroctví", Čím víc se pracuje, o to víc roste dluh. V tomto prostředí žije mladý nádeník Lazzaro, který není šťastný proto, že považován za blázna (cretino), že jeho (podivnou) láskou je Maria Grazia, že zázračně přežije pád ze skály a na rozdíl od ostatních nestárne, ale proto, že má klidnou a upřímnou mysl. A to je štěstí nad nějž není. Vždyť i John Lennon zpívá: "You know I'd give you everything I've got for a little peace of mind." (12.04.2019)

Pozoruhodná a svým způsobem fascinující směs realistického sociálního dramatu a víceúrovňového podobenství s prvky magického realismu, která je uprostřed zřetelně rozdělena na dvě části, jež sice dohromady vyprávějí jeden příběh a vystupují v nich tytéž postavy, ale jinak se od sebe v mnohém odlišují. Film se ve své první polovině soustředí na sociální aspekty života rolníků-nevolníků, pracujících v izolované feudální komunitě na tabákových plantážích (v prosluněných a na pohled líbivých záběrech letní sklizně), leč ve druhé polovině se přerodí v naturalističtější a špinavější společenskou kritiku (snímanou v šedivějších a depresivnějších odstínech ponuré zimy), která najednou ztvárňuje stejné postavy v jiných kontextech a za odlišných podmínek a vybízí k zamyšlení nad četnými vrstevnatými sděleními a nemalým množstvím společenských, náboženských a environmentálních interpretací. Srozumitelný děj, koherentní způsob vyprávění a konzistentně vyzrálá režie pak zaručují velice divácký snímek, emocionálně silný, příjemný na dívání, nepředvídatelný a zábavný. Cení se i odvaha neváhat v polovině pohřbít veškeré dosavadní dění a na jeho základech budovat dál, s pozůstalým pojítkem ve formě netradičně pojatého dobrosrdečného hlavního hrdiny, jehož předčasně ukončený mentální vývoj snímek převádí i do vizuální podoby a utíná jeho vývoj i po fyzické stránce, v rámci neobvyklého zvratu, který má šanci rezonovat o něco déle než přemíra mnohdy až příliš doslovných významů a poselství. (04.03.2019)

Filmové podobenství o tom, jak prostý lid vykořisťoval nejdříve feudalismus a teď v podstatě to samé dělá i kapitalismus, jen dřív byli lidé alespoň propojeni s přírodou vnímajíce čas skrze cyklické střídání ročních období a nyní jsou zavřeni do špinavých smradlavých měst. Tím vším prochází ústřední postava prosťáček boží, který nestárne, nejí a nekadí... Film mne bavil ve své první polovině, zhruba do příletu policie, celkem originální realistické sociální drama, když se pak překlopil do alegorické části a žezlo převzal magický realismus, začal jsem se trochu nudit. Škoda, že autorka měla potřebu být tak hyperumělecká... (11.04.2019)