Dogman

Extrémne naturalistický, surový, taliansky film, z ktorého mi normálne padla sánka !!! Režisér Garrone ma absolútne majstrovskym spôsobom zaviedol do nehostinného KRIMI-nálneho prostredia, v ktorom budú konfrontované dve postavy, medzi ktoré sa tlačí čoraz väčší hnev, ale to až neskôr, zo začiatku všetko vyzerá tak nevinne, i obyčajne zároveň. Marcello, prezývaný: „Psí muž” miluje psy, znamenajú pre neho veľa, a tak okrem jeho dcérky, sa im taktiež venuje vo veľkom, pretože vedie kadernícky salón, kde je „najlepšiemu priateľovi človeka” , venovaná dôkladná starostlivosť. Má dobrý job, ale i napriek tomu si privyrába, ako drogový dealer, čo zásobuje jedného primitívneho jedinca, GORILU a býv. boxera Sima, pri ktorom sa zo dňa na deň prepadáva do hlbšej a hlbšej priepasti, síce do nej aj spadne, zároveň sa po čase znovu vyškriabe nahor, ale už to nie je ten “MARCE” , akým býval predtým. Z dvoch „najlepších kamarátov” sa neskôr stanú- najhorší nepriatelia na život a na smrť, pričom blížiace sa finále ma nenechávalo na pochybách, lebo som tušil, že sa bude chcieť Marcello Simovi riadne vypomstiť... , len sa mu to akosi vymklo spod kontroly. _ Marcello Mastroianni je už notoricky známy pojem- mimoriadneho talianského hereckého umelca, par excellence, s iným Marcellom Fontem som ešte, myslím, nemal tu česť sa stretnúť, ale teraz už môžem smelo povedať, že podal naprosto famózny herecký výkon, z ktorého mi ešte práve v tomto momente behá mráz po chrbte ! Presvedčivo zahral najprv totálne rezervovaného občana, aby sa vzápätí stal úplne iným človekom, čo sa otočí o 180 stupňov, kedy sa jeho kroky povedú nezastaviteľnou rýchlosťou. Ten záver bol už trochu strojený, ale zábery, ktoré som dovtedy videl, mi jasne napovedali, že sa nakrútil strašne pozoruhodný film, aký som už dlho nezhliadol, a to tobôž na Slovensku by som sa takéhoto vycibreného snímku, asi len málo dočkal ! (30.11.2018)

Matteo Garrone, který natočil skvělou morbidně hororovou antologii Pohádku Pohádek přichází nyní s hutným syrovým Dramatem, z jehož autenticity a bezvýchodnosti Vám nebude příjemně. Hlavní hrdina Marcello Fonte ( perfektní herecký výkon) je typický dobrák od kosti, který miluje své psy a svou jedinou milovanou dceru, ovšem život mu terorizuje místní " Hulkie Beast" bývalý boxer závislý na kokainu, který šikanuje a terorizuje každého v okolí a každý ve městě mu přeje jen to nejhorší ( dokonce i sám divák) fakt človek jako vzteklý pes hodný utracení. Celý film se odehrává v pochmurném přímořském městečku špinavé Itálie a díky dvěma hlavním představitelům je film velmi záživný a vtahující. Finále je drsnější než jsem čekal a s hlavním hrdinou divák empatizuje maximálně, ikdyž některá rozhodnutí byla velmi nepromyšlená. Solidní Indie záležitos, která je smutná i mrazivá..80% (04.01.2019)

Herecký orgasmus, který tu ze sebe vymáčkl Marcello Fonte je asi první věcí , kteoru tu musím zmínit. Dlouho jsem neviděla, aby takhle někdo uměl hrát očima a v podstatě ani nepotřebujete jako divák vidět to, co on, protože to z jeho pohledu vyčtete. Nicméně ke scénáři. Až do poslední chvíle jsem hodně koketovala i s tou čtvrtou hvězdičkou, ale nakonec mi tam ještě něco málo chybělo. Možná jakýsi moment překvapení na závěr. Film je to ale festivalově krásný, lidský, plný lásky, nenávisti a pejsků. Opravdu nelituju toho času, co jsem mu věnovala. (26.06.2019)

Kdyby měl Gilles Deleuze ještě šanci vidět tento film, možná by řekl, že je to typický případ "stávání se zvířetem", "stávání se psem". Marcello (Fonte) se stává psem nikoli vzezřením či ústrojenstvím, jen prochází jakýmsi neurčitým životním stádiem, kdy v důsledku společného života se psy a z lásky k nim a vzhledem ke své psí situaci, začíná přejímat psovské reakce a psovské "uvažování", takže v závěru, kdy se snaží dokázat, že psem není, dokazuje jen, že jím už je - jako by pejsek pobíhající kolem něj, už předjímal jeho vlastní bytí (zatímco Marcello se jen tak bezradně tváří). Poměr mezi Marcellem a Simoncinem nelze objasňovat z pohledu agresor/šikanovaný ani mučitel/trpitel ( (tento poměr by musel projít nějakým vývojem, a scénáristé jej také záměrně neobjasňují). Zatímco obtížně pochopitelné úchylky (chování na policii - psí věrnost, rozbití motocyklu - psí vztek, přání zavřít psa do klece, nesmyslné nošení mrtvoly - pokus o nové zapadnutí do psí smečky, a další) jsou právě filosofií "stávání se zvířetem" snadno objasnitelné. Pozn.: Matteo Garrone zde navazuje na tradiční výrazové prvky italské kinematografie, které, jak i jinde, se osvědčily i zde. (11.01.2020)

Trailer ve mně vzbudil očekávání thrilleru, ve kterém (i vzhledem k jeho názvu) budou hrát zásadnější úlohu zvířata. Jenže jsem bohužel zhlédla film o troubovi, který má sice až dojemný vztah ke psům všech ras (jeho záchrana čivavy uvězněné v mrazáku mě dohnala k slzám), ale jinak se z naprosto nepochopitelných důvodů přátelí s největším ksindlem v okolí a nechá si kvůli němu zničit vše, na čem dosud tak lpěl (dobré vztahy se sousedy i dcerkou z nevydařeného vztahu). Závěr na pár facek, katarze nulová. P. S. Jestli si pod pojmem "Itálie" představujete pouze sluníčko, zmrzlinu a pizzu, tento film vás možná přesvědčí o opaku. Jinak ho nijak zajímavým neshledávám. (20.10.2018)