Anjel Pána 2

Inu, tak já ty tři hvězdičky dám, abych nebyl za škarohlída, ale příliš přesvědčený o nich nejsem. Nesrovnatelně lepší filmy se na ČSFD často nacházejí v modrém poli. Jistě, v rámci české filmové tvorby je to nadprůměr, ale co si budeme namlouvat, iluze o její kvalitě si většina z nás valné nedělá. Co funguje, je chemie mezi dvěma hlavními představiteli, velmi solidně ztvárněnými Ivanem Trojanem a Jiřím Dvořákem, a část vtípků s křesťanskou tématikou. Jinak je ale Anděl Páně 2 ukázkou úpadku polistopadové filmové tvorby. Bolestně tady schází lepší financování, nejsem maximalista, ale k výpravnosti a filmovosti takových kousků, jako byli S čerty nejsou žerty nebo Jak se budí princezny a Tři oříšky pro Popelku, má tohle hodně daleko. Kulisy Českého Krumlova leccos zachraňují, ale jinak má Anděl Páně 2 televizní vizáž jako vyšitou. Scénář je jen průměrný a neumí využít svých postav a všech motivů, které rozehrává. Některé vtípky vyznívají nuceně, trojice zlodějíčků je spíš trapná, stejně jako je trapné, že jim zástupci nebes a pekel naprosto neumí čelit a opakovaně se zachraňují útěkem. Vadí mi přítomnost celebrit v kameo roličkách i leccos dalšího. Pokud Strachův snímek konfrontujete s žalostnou produkcí televizních pohádek poslední dekády, může vám připadat dobrý, ale čím víc bych o tom filmu přemýšlel, tím méně bych dokázal tu třetí hvězdičku obhajovat. Celkový dojem: 50 %. Možná za tu třetí hvězdičku vděčí Strach tomu, že jsem po odmítavé recenzi Kamila Fily čekal mnohem horší věci... (01.01.2018)

Hotovej balzám na duši po tý každoroční štědrovečerní bídě z produkce ČT. Zuzka Kajnarová byla sice uplně někde jinde než Vica a příspěvek na Horáčkovu kampaň zanechal jistou pachuť na jazyku, ale ta chemie mezi Dvořákem a Trojanem nebo Brzobohatýho hudba... to je něco naprosto bezkonkurenčního. Minimálně v tom pohádkovym měřítku. (26.12.2016)

Jiřímu Strachovi se povedl husarský kousek. To, co tvůrci dokazovali v předchozích dekádách pravidelně, a v porevoluční kinematografii to naopak byla většinou jedna velká křeč, zvládl báječně. Tím myslím pokračování. Zvlášť v žánru, který to má u tuzemských diváků sakra obtížné. Česká pohádka je roky v přetěžké krizi, chybí kvalitní autoři, páč se nedá furt přehrabovat v Němcové a dalších. Nejprve se mrkneme, co nového tam nahoře, ale většina děje se opět přesune mezi smrtelníky. Dvojice domýšlivého anděla Petronela a poťouchlého čerta Uriáše shodí z nebes jablko poznání a musí dolů, pokud nechtějí být hvězdnou mlhovinou. Vánoce se blíží, ale zatím chodí malebnými zasněženými ulicemi Mikuláš, takže naše povedená dvojice může zůstat ve své běžné podobě. Připletou se do osudu mladé vdovy a její dcerky, které třou bídu s nouzí. Režisér Jiří Strach se předvádí jako jistý a sebevědomý filmař, ač mohl být odvážnější a celkově šlo pokračování posunout o trošku dál. Řemeslná stránka šla logicky s rozpočtem nahoru, je to tak akorát rozmáchlé, tak akorát napínavé, tak akorát poetické. Hlavně je to naše. Tuším, že Strach do toho půjde i potřetí. Až uzraje ten správný čas. (23.07.2017)

Přiznám se, že po homicidním a karnivorním Svatojánském věnečku jsem začínal mít o jinak famózní duo Straštajn vážné obavy. Kluci ale naštěstí šli do sebe, začali ředit Džejmisna svěcenou vodou, ty sodomity ze sebe vypudili, přestali Troškařit a teď napálili do jindy zpruzených obličejů našich dětí Démona Satanova 2. Striktně katechistickou to pohádku o tom, jak se další, neméně famózní duo – Trořák, snažilo na Mikuláše vyprcat uherskou barakundu, a co z toho nakonec bylo na výsostech málem za hromadnou polízanici. Ti dva jsou rozhodně národní poklad, evidentně si to užívají a pod přísným, ale spravedlivým dohledem našeho milého správňáka Mirka Ušína z nich čiší čirá radost z perfektního a uvolněného herectví. Skoro celou dobu energicky a s nonšalancí sobě vlastní trousí překvapivě vtipné římskokatolické bonbonmoty, až má člověk místy pocit, že čumí na Smrtonosnou zbraň pro kudlanky, a pod vlivem jejich přirozeného charmu skoro lituje, že nemá rybu. Je o mě všeobecně známo, že pohádkami pohrdám, jsem hluboce věřící, pravidelně se bitchuji, o nedělích chodím foukat do šalmají církevním hodnostářům a za normálních okolností bych teď rozhořčeně volal minimálně po exkomunikaci, ne-li rovnou po upálení všech zúčastněných za znevažování autority Ředitele! Nicméně je to podáno natolik hravě, vtipně a bezelstně, až má jeden po skončení chuť přestat uctívat Vodníka, prince Bajaju a Perníkovou chaloupku, odříkat pár Bartoškonášů a neposkvrněně počít nějakého toho Issiáše, pokud by se teda Klára nechala ukecat na anál. Nedá mi to a na tomto místě musím i trochu zafrajeřit, neboť mému profesionálnímu oku neuniklo ani ono skryté, avšak velmi závažné a děsivé poselství této nadmíru povedené taškařice. To zní: „Čiň ďáblu po vůli a odmění se ti mukami pekelnými s prkenným metrosexuálním párkařem Vojtou Dickem“. Taxe radši fuckt bojte! Takže, nebýt té skupinové homoprostituce v samotném závěru, která v kontextu celého filmu působila, jako by vám do trojky se dvěma lascivními prsaticemi naběhla v nejlepším partička nahých bukvoidů a začala fistulemi zpívat Kvíny, je to krásně natočené, veskrze příjemné, svižné, originální, mile tumorné, sofistikovaně porežírované a až na tu výjimku skvěle zahrané. Jen mě trochu mrzelo, že jsem se nemohl v kině pořádně uvolnit, nahlas se chichotat, srkat a šustit, protože v lajně za mnou seděl samotný Rákosníček a já se bál, aby na mě nepoštval Prskavce. (18.11.2016)

O poznání zábavnější, než první andělské dobrodružství. Pro mě jednoznačně platí, že čím více Dvořáka, tím více zábavy. Souhra dvou skvělých a charismatických herců báječně klape, navíc Petronel s Uriášem jsou skutečnými hlavními postavami, nekazí jim to ani hrabě, Dorotka, klíčnice a mnozí jiní, zde jsou vedlejší postavy opravdu jen vedlejšími postavami. Strach našel krom svého dvorního herce i svého dvorního skladatele a já doufám, že u obou zůstane. (28.09.2022)