Stehlík

Asi ještě zhruba tak v nějaké pětačtyřicáté minutě jsem si říkal, že takovou nudu a zcela nefunkční podívanou prostě nemohu dát až do konce, jenže při závěrečných titulcích jsem najednou vykulený zjistil, že právě od oné úvodní třičtvrtěhodinky mě ten podivný, nezáživný příběh naprosto z ničeho nic pohltil a ve výsledku jsem došel zjištění, že něco tak neobvyklého, zároveň ale poutavého jsem již dlouho neviděl a i když se to vážně velice těžko vysvětluje, tak přestože se na první pohled zdá, že se jedná o divácky fakt neatraktivní a nepřístupný snímek, tak nakonec musím konstatovat, že sice pro masové publikum rozhodně není, ovšem že by byl bezduchý, či prázdný, tak to ani náhodou, naopak, ve výsledku považuji Stehlíka za opravdu silné a emočně vypjaté drama, s velkým přesahem, jenž v sobě skrývá spousty oduševnělých a podmanivých témat, podaných ve velice působivém zpracování, kdy sice může potenciálnímu publiku vadit vážně pozvolný styl vyprávění, zabývající se zdánlivě bezvýznamnými momenty, v závěru však do sebe všechno až pozoruhodně perfektně zapadne, o což je výsledný dojem pak ještě výraznější a silnější. Stehlík je tak sice zkrátka mimořádně náročná podívaná, která určitě neosloví davy, nicméně já osobně se až divím, jak mě nakonec toto filmové dílo naprosto pohltilo, lehké to s ním ale rozhodně není. (27.12.2020)

Hóóóóóóóóóóóóóóóóódně dlouhé nic. Očividně kvalitní knižní předloha (nemohu posoudit – neznám) na filmovém plátně působí jako prázdná nádoba, kterou někdo chtěl mít plnou až po okraj. Bez emocí odezdi ke zdi….jenom plytké nahazování událostí…..tohle prostě nefunguje a je škoda plýtvat herecký um na podobné „velkolepé“ pokusy. (15.12.2020)

V tomto případě se divácká obec opět rozdělí. Předpokládám, že milovníci údajně krásné knihy výhrady mít budou, rovněž diváci, které taková témata příliš neberou. Já zatím knižní předlohu nečetla, obsah příběhu mi nebyl znám, čili jsem se zájmem sledovala, co z toho vzejde. Jak mě to vtáhlo, tak mě to na konci vyplivlo. Přiměřeně dojatou, spokojenou, delší stopáž jsem nevnímala. Nelze mluvit o famózním herectví zúčastněných, přestože Kidman si opět jede svoji kvalitu, Sarah Paulson to na malém prostoru rozbalila jako snad ještě nikdy, role Jeffrey Wrighta byla pro mě synonymem bezpečí a ten mladík, myslím ten, co hrál mladého Borise, jmenuje se Finn Wolfhard, tak o tom ještě uslyšíme. Hodně uslyšíme! Hlavní hrdina působil odtažitě, ale rozumím, že toto by záměr. Stehlík je natočen natolik precizně a citlivě, že mě dostal. Klade důraz na emoce, přátelství, lásku, svědomí, naději i beznaděj, znázorňuje život nešťastného člověka, který zažil tragédii a ta ho poznamenala navždy. Složitě hledá nové útočiště, půdu pod nohami, přestože bojuje, nemá to vůbec snadné. Potřebuje se totiž vypořádat především sám se sebou. Obávám se, jak bude film vyznívat během domácí projekce, však v kině na mě zapůsobil solidně. Složitější náměty mám v oblibě. Typ filmu, ve kterém se střídá několik žánrů a který jde snadno zvrtat. Tady se to ale, aspoň dle mého vkusu, povedlo hezky. Plus malé-velké potěšení vypuklo, když z plátna zazněli Radiohead a jejich úžasná skladba Everything In Its Right Place. Seděla tam přesně. (14.09.2019)

Není to na jeden film až příliš, že všem umře maminka? A tatínkové jsou neurotici, alkoholici nebo násilníci, a pak taky umřou? Není to nepřirozené, když obraz má pro dítě vyšší hodnotu než okamžik pátrání po matce? Není to podivné, že malý chlapec migruje mezi cizími rodinami ... a vůbec, kvantita přehltila kvalitu. (13.10.2019)

Stehlík by chtěl být velkolepým příběhem, ale jeho tvůrci až příliš pozdě zjistili, že do něj prostě nemůžou narvat všechno. A i přesto se o to pokusili. Výsledkem je film, který se chce zabývat obrovským množstvím témat, ale nakonec se všem musí věnovat jen velmi povrchně. Je to škoda, protože minimálně v první půlce jde o hodně povedené drama, která navíc krásně vypadá. Celek je však stěží uspokojivý. (11.10.2019)