Rýchlo a zbesilo: Hobbs & Shaw

// "I tried, you know? But that’s not cinema. Honestly, the closest I can think of them, as well made as they are, with actors doing the best they can under the circumstances, is theme parks. It isn’t the cinema of human beings trying to convey emotional, psychological experiences to another human being." Martin Scorsese na otázku, jestli má rád sérii Rychle a zběsile. (06.10.2019)

Největší letošní guilty pleasure díky důmyslnému využívání paralelního střihu (dualita úvodní sekvence mi připomněla Hitchcockovy Cizince ve vlaku), Vanesse Kirby a citování Nietzscheho. Dvojnásob zábavným se film stává, když si všímáte, jak reflektuje kariérní vývoj a mediální image obou protagonistů. Johnson jako samojský válečník, který svým charismatem hned každého okouzlí, Statham jako elegantní britský kriminálník, který si kdysi střihl jednu prácičku v Itálii... V kontextu proměn akčního žánru je Hobbs a Shaw příznačný jednak výraznou ženskou hrdinkou, jednak tím, jak se blíží komiksovým týmovkám. Elba hraje padoucha, který má hi-tech hračičky jako Iron Man a sám sebe označuje za černého Supermana, Johnson a Statham jsou v podstatě nezničitelní superhrdinové. Úspěch je ovšem dosažitelný pouze při spolupráci, ne individuálně. Díky důrazu na rodinné vztahy, který tvůrci do filmu přenesli z předchozích dílů Rychle a zběsile, tahle hra na sentimentální notu v kontrastu s bombastickou akcí nepůsobí falešně. Naopak zajišťuje, že si za všemi těmi vybuchujícími továrnami, létajícími auty a dalšími řemeslně precizně zvládnutými over the top situacemi uvědomujete srozumitelné lidské emoce a hodnoty, s nimiž se lze ztotožnit. Z hlediska historie žánru (a filmové reprezentace maskulinity) jde tak o podnětný mix tupě přímočaré hypermaskulinní osmdesátkové akce, devadesátkového sebeironického postmodernismu a rodinně orientovaných komiksových blockbusterů. 80% (05.08.2019)

Další z příspěvků „tak trochu přes čáru“, přesto to David „sakra v kurzu“ Leitch (John Wick) tak nějak ukočíroval. Ze špičkového řemesla nelegálních pouličních honiček série Rychle a zběsile je dnes totálně přepálená záležitost, jinak je ale zase v sázce osud planety a kupí se jedno žánrové klišé za druhým. I řada nelogičností. Vše ale zakrývá výborně natočená akce (opět samozřejmě ignorující fyzikální zákony), které je tolik, že divák odpustí to mnohé okolo. Obzvlášť když má na plátně dva charismatické řízky, kteří se nejprve nenávidí, pak se mile dobírají a v závěru se už plácají po ramenou. Sestra jednoho z těchhle plešounů se nechala nakazit vnitřnosti tavící látkou, rodina bude hrát podstatnou roli i u druhého z hrdinů. Potenciál byl asi ještě větší, ale buďme rádi za tuhle uřvanou show, která má výtečnou honičku v Londýně a slabší výlet na Východ i na Samou. Uvolněná atmosféra, skvělá práce kaskadérů i zbytečné digitální hrátky. A Vanessa Kirby je kus. Tři až čtyři hvězdy. (24.09.2019)

Tváří se to jako Rychle a zběsile, ale není to Rychle a zběsile. Hobbs i Shaw se ihned pasovali mezi tahouny původní série, takže není překvapením, že dostali vlastní film. Tentokrát je zřejmá inspirace v akční klasice Mission Impossible. Kočkovaná hlavní dvojky má stále grády, ovšem latexová exhibice Black Panthera už moc záživná není. Největším tahákem je tak Kirby a její ultra hot agentka s povolením svádět. (27.09.2023)

Se sérií Rychle a zběsile to má společné pouze ústrední duo. Chce se to připomínat M:I, ale nejvíce to připomíná G.I.Joe. A zachraňuje to pouze pohádková Moana, i když v podstatně hloupějším podání, paradoxně pro starší publikum. Vtipné tak z deseti procent, buddy chemie mezi ústřední dvojkou bídná (první setkání ve skleněném kanclu WTF?), akční scéna zajímavá pouze ta poslední. (26.08.2019)