Kapitán

Ohromující herecké výkony, zejména na talentovaného Maxe Hubachera se těším i v dalších počinech, zmíním ale i vynikajícího Bernardsa Hölschera (Schütte), kterého, jistě k velké škodě německého filmu, bohužel jinde než v seriálových detktivách nepotkáme. Němci mají v tomto směru v posledních dvaceti letech opravdu z čeho rozdávat. Téma těžko stravitelné, tím spíš, že se věrně drží skutečnosti, tak jak ji v dubnu 1945 tehdy devatenáctiletý Willi Herold a ti, kterým bohužel zkřížil cestu, prožívali. Příběh z filmu záměrně působí dojmem vyhrocené bizarnosti a artového nereálna, jako by „událost podle skutečnosti“ byla to poslední, co by mohl připomínat. Zdánlivě dadaistický dojem akcentuje absurditu možného v závěrečných měsících války. Překvapení, v němž divák zjistí, že příběh je reálný, je samozřejmě hlavním účinkem, na němž film staví. Ale aby to na konci z obou směrů secvaklo dohromady, něco přece jen chybí. (09.01.2019)

Německý film dle skutečnosti, kdy čtrnáct dní před kapitulací nacistického Německa, najde zběhlý dvacetiletý desátník Herold v opuštěném autě uniformu kapitána. Oblékne si ji a přidají se k němu náhodně další vojáci bez svých jednotek. Herold se v uniformě zhostí své role tak přesvědčivě a s tvrzením , že má tajné poslání od vůdce a začne úřádovat - v táboře pro zběhlé vojáky vynáší a provádí rozsudky a pak terorizuje civilisty pod záminkou, že hledá zběhy a zrádce a všichni mu to baští. Neuvěřitelná mrazivá story ve filmu v černobílém artovém balení, v kterém herecky exceluje hlavní hrdina Max Hubacher. (14.11.2018)

S velkou mocí přichází i velká zodpovědnost. Spidermanovské rčení, které si ale každý může vyložit po svém. Například takový desátník Herold v podání vynikajícího a velmi přesvědčivého M. Hubachera to vzal opravdu od podlahy a svérázně a i když není z filmu tak úplně jasné, proč vládl vzal zkrze mušku zbraně, alespoň nám to dokazuje, že moc kazí charakter a šaty dělaj člověka. Výlet středoproudařského R. Schwentkeho do artové krajiny nedopadl vůbec špatně. Pohled do Třetí říše takřka na pokraji zhroucení je vcelku ojedinělý a o to víc díky průvodci v těle kata s dětskou tváří. (21.09.2018)

„Takže gestapo udělilo kapitánu Heroldovi právo na několikanásobný zjednodušený vojenský soud a přebírá veškerou zodpovědnost?“ Co dokáže uniforma…trochu jsem měl obavy, aby to nebyl jen táhnoucí se černobílý evropský art. Opak byl pravdou! A černobílý obraz podívané jen přidával. Hlavní „hrdina“ se prakticky hned od převléknutí začne chovat jinak. A ono mu ani nezbude nic jiného, musí totiž řadu věcí. Snažit se všechny přesvědčit o svém postavení a nehnout u toho ani brvou. Čelit silnějším osobnostem, rozpoznávat na čí stranu se má zrovna přidat a komu věnovat přízeň (groteskní sbírání si vlastní armády). Zachovávat klid a vyčkávat do poslední chvíle (zda se problém nevyřeší sám za něj), ale přitom zvládnout i rychlá a riskantní rozhodnutí. A já jen fascinovaně sledoval, kam až je schopný zajít (psychologie hlavní postavy je napsána a zahrána skvěle). Nakonec ty 2 hodinky utečou jako voda, jedinou kaňkou je pak podivných cca posledních 10 minut (včetně závěrečných titulků)…na slabších 5* to ale ještě bude. (22.09.2018)

Všichni si plně vybavíme snímek 'C. a k. polní maršálek' (1930), [jak známo, vedle české verze vznikla i německá], ve kterém se Vlasta Burian ve své roli oblékl důstojnickou uniformu a začal dělat pořádek. Tento německý snímek je v podstatě to samé, jen s katastrofickým dopadem brutalismu. Pronásledovaný mladý německý voják na sklonku druhé světové války náhodně nalezne odstavené auto s důstojnickou uniformou kapitána, kterou si oblékne a přesně po vzoru Vlasty Buriana si hraje na mocného, když se tu náhle objeví voják jiný. Identitu kapitána tak okamžitě vezme za své a začnou se dít věci. "Je to pravda odvěká, šaty dělaj člověka...", zpívali kdysi si Werich s Voskovcem a jak je opět vidět, něco na tom skutečně je. Německý snímek plně střílí do vlastních řad ukazující urputnou krutost a fanatismus fašistického idealismu.  Aby to nebylo zase tak jednoduché, poukazuje se i na fakt, že i tady platila určitá pravidla. Snímek je záměrně natočený černobíle, avšak jako překvapení tu přeci jen jeden barevný záběr máme, jehož smysl je jasný. Záměrně je však použít i doslova groteskní styl poukazující právě na absurditu všeho dění. Příběh, odehrávající se v zajateckém táboře německých dezertérů, je zřejmě staven na skutečných událostech, které v takovémto zpracování mají tak nedozírnou sílu, že se mnohým slabším povahám musí z toho snad i žaludek zvedat. Po technické stránce je každá scéna natočena precizně a na vysoké úrovni. Jestli se pojatou hrůzou a násilím tento vcelku odvážný počin zařadí vedle slavného snímku Stevena Spielberga 'Schindlerův seznam' (1993) už zůstává na samotných divácích. Potenciál však k tomu má. (27.04.2020)