Byl jsem mladistvým intelektuálem

Je hezké vidět, že když se chce, tak se i u nás dá dělat kvalitní humor. Je škoda, že jej není více. Klidně bych si na dané téma dovedl představit i více dílů. Co mě štvalo, byla otravná "hudba" a vysoko posazené kalhoty Soňy Tomečkové. Trochu zklamala role Fuky, protože jsem čekal víc. Ale i přesto považuji snímek, za ten nejlepší český 17 minutový film, co kdy vznikl. (25.11.2010)

Mi to přijde nevěryhodné. 1. žádný intelektuál neuběhne víc jak pár metrů, takže i mladiství trávící veškerý čas u televize a vážící tak do 150 kg jim v pohodě utečou 2. intelektuál nesnáší pohled na krev a hrozí se násilí, proto pro něj nepřipadá žádný jiný způsob boje než unudit protivníka k smrti nekonečným monologem 3. každý správný filozof ví, že "nic" (pozor, neplést s nýčem) je nesmyslný termín, něco nepředstavitelného, proto o tom nelze mluvit. (22.08.2013)

Velmi vtipný a ironický komentář ke společenskému a kulturnímu směřování naší země po revoluci. Souhlasím se Subjektivem - vnímat tento film jen jako laciný útok na přehnaný intelektualismus, je tak povrchní a hloupé, že se toho mohou dopustit snad jen ty dvě hlavní postavy (schválně - pokud se nad mým komentářem rozčilujete - zkuste si zavázat tkaničku). Myslím, že orámování filmu Vladimírem Brabcem a Michalem Davidem poskytuje dost srozumitelný klíč, aby film nebyl vnímán tak jednoznačně. Pravděpodobně se nejedná o naprostý odsudek - dvojznačný vztah k populárním a pokleslým žánrům není nepodobný Tarantinovi. Ovšem zde chápu mnohem intenzivněji kritický rozměr, film (podobně jako i budoucí Choking Hazard) napadá a komentuje sám sebe zevnitř. Tomu tak činí pomocí kritických intelektuálních promluv (které se při sledování naivním divákem stanou jenom prázdnou atrakcí), ale i skrze záměrné trhliny v konzistenci vyprávění. Byl jsem mladistvým intelektuálem je jistě k nelibosti mnohých JoJo-žroutů velmi inteligentní film. (26.08.2011)

Stará dobrá klasika mého mládí, na které já úplně ulítávám! Oč horší pro mne bylo zjištění,  že můj muž, který si v sobotu po ránu v místním knihkupectví zakoupil Platóna a spolu s jinými, včetně Hegela, si ho potají čte v pokojíčku (nechápu proč s tím dělá takové drahoty, jsem ráda, že jsem se spářila s jedincem stejného druhu!), tento snímeček nikdy neviděl! Musela jsem mu rozšířit obzory, abych nakonec rozšířila i ty své, neb teprve včera mne napadlo číst si i jména v titulcích a zjistila jsem velký podíl Jiřího Pavlovského či Tomáše Baldýnského, kteří s Frantou Fukou patřili mezi muže formující můj světonázor. (Ostatně pana Pavlovského již nějakých dobře 18 let toužím pozvat na kávu, takže Jiří, jestli to čtete a nevadí Vám, že jsem již poněkud ztratila svůj pel, dáme sraz v existenciální kavárně?) V tomto snímku nevidím jediné hluché místo a řadím je do zlatého fondu české kinematografie. (02.09.2022)

Pánové, já se na vás tak dívám a nestačím se divit. Presně takhle nějak jsme sjížděli filmy po 89, když se ojevila ve větší míře videa a uźasné simultární překlady bez stopy emoce, a přesně podobně jsme žvatlali výkříky ze slavných filosofů, když osvíceni vzděláním středoškolským jsme zavrhli "kulturu masovou" a pídili se po "kultuře vyšší". A přesně takhle si připadáme dnes s odstupem směšní - sympaticky směšní a schématičtí, jako hrdinově komnat šaolinu a jako Klímovi románové postavy. A na Vás, pánové, je vidět, že si to umíte pamatovat (a to je umění), umíte se tomu smát a hlavně máte řemeslo. A za to dík!!! (19.05.2005)