Hello, Dolly!

Dýchavičný muzikál bez tempa, který potvrzuje, že žánru v této podobě na konci šedesátých let odzvonilo. Po plátnech už se dávno proháněli Bezstarostní jezdci, Bonnie a Clyde se nechávali rozstřílet na cucky a romantiku na úrovni předznamenal Absolvent. Topit peníze ve dvouapůlhodinovém eskapistickém tyjátru se neukázalo jako dobrý nápad (na druhou stranu o rok starší Oliver! zahrál na temnější dickensovskou notu a vyšlo mu to). Klady představují Walter Matthau, jehož komediální talent založený na zamračených grimasách a znechuceném odsekávání vět výborně funguje, stejně tak i pingpongové slovní výměny v první půli. Jenže pak se tu vyskytuje zoufale gestikulující, v roli se topící Barbra Streissand, které nevěřím ani její zlaté šaty. Napadá mě kacířská myšlenka, že hrát její roli Jack Lemmon za vynechání zpěvu a křečovitých tanečních výstupů, mohla vzniknout nezapomenutelná komedie. So goodbye, Dolly! (Festival 70 mm filmů Krnov 2013) (15.04.2013)

Měla jsem tu možnost vidět muzikál naživo a byl to skvělý zážitek a pak jem viděla i film a řeknu narovinu, že je to boží. Dobové kostýmy a účesy herců jsou dokonalé. Barbra Streisand je skvělá herečka a obdivuji ji. Děj je jednoduchý ale i tak vás pohltí. Skvěle jsem se bavila a Dolly Leviová v podání Barbry Straisad vždy byla a bude tou nejlepší. (25.01.2013)

Taky tě zdravím, Dolly, ale asi nebudeš mým hodnocením moc nadšená. O mě je všeobecně známo - :) -, že muzikály v oblibě zrovna nemám.. někde někam přijde, roztančí všechny okolo a pak s něma vesele poskakuje, zpívá, raduje se - to není nic pro mě. Hello, Dolly není žádnou muzikalovou výjimkou - hezké kostýmy, skvělá hudba, povedené herecké výkony a rozmanité taneční kreace do nichž je vložen jednoduchý děj, při kterém se občas trochu zasmějete nějaké té lepší hlášce. Hasta la Vista, Dolly.... (27.01.2008)

Tohle jsem si musel doma prosazovat, protože kostymnímu muzikálů nebyl zbytek domácnosti nakloněný. Popravdě je to zdánlivě náročné, protože kostymnost nesedne každému, stejně jako afektovanost Streisandky a taky tomu nepomohl Gene Kelly, který prostě v některých věcech neměl soudnost.  Já k tomu tak kritický nejsem. V podstatě jsem si to užil. Ale zase bych si to užil víc, kdyby poslední třetina filmu tvořila většinu. A přestřelky Mathaua a Streisand by byly na vlastní a skvělý film.  Ptal jsem se rodičů, jaký mají k tomu to filmu vztah, protože maminka na to má vzdělání a ona kupodivu žádný. Z táty vypadlo, že jí tady potkal za komunistů, když tu točila Jetl, ale táta kecá, podle mne si o tom přečetl v novinách maximálně. Já ji znám akorát z Chůvy k pohledání. Co mne ale dostalo, že ona tu navštívila při natáčení českou verzi s Ladkou Kozderkovou a byla z toho nadšená. No aby ne, Kozderkova byla fantasticka a pěvecky dost možná i lepší než BS https://youtu.be/-bAgB7FeHPk?si=GDNUfJOZ5-sxgxO6  Děkuji za doporučení! 8/10 (19.11.2023)

S trochou kontextu mi Dolly vadí ještě o kus víc. Kelly po Zpívání v dešti experimentoval, ale povedlo se mu to jen teoreticky (uznáním kritiků a porot), ne prakticky (éra muzikálů skončila, lidi nechodili). Nyní, po víc než deseti letech od svého posledního režijního muzikálu, si stýská po atributech žánru, které vedly k jeho konci - okázalé, ale unyle melodramatické náměty, příliš archetypální postavy a neaktuálnost. Vůbec nechápu, co ho k tomu postoji vede, když by bylo logické (nebo alespoň kontinuální), aby měl přesně opačný. Dolly neupírám drajv některých čísel, Matthaua a několik skvělých hlášek. Rozhodně upírám afektovanou Streisandku a náhlý stesk po něčem, co se Kelly na nějaké úrovni pokoušel osobně vymýtit a co vedlo k utlumení žánru - přesvědčení, že má muzikál "nějak" vypadat a nemůže vypadat jinak. Myšlenkově strnulý film, který opěvuje strnulost. Samozřejmě velkoryse a kvalitně provedený, ale těžko se s ním smiřuje. (04.08.2017)