Na východ od raja

Nedávno jsem "objevila" rebela s příčinou Jamese Deana, který si mě okamžitě získal a stal se pro mě opravdovým Idolem, jehož smrt je obrovskou škodou pro diváky a film vůbec. Jeho první snímek, který natočil se svým učitelem Eliou Kazanem se po právu stal legendou jako samotný Dean. Podobenství s biblickým příběhem Kaina a Ábela je dovedně zakomponováno do filmové řeči, takže neznechutí ani ateistu mého ražení. Naopak, toto působivé drama, s vypjatými scénami, se mi nadlouho vryje do mozku. Úchvatné jsou zejména záběry jakoby nakřivo, které ilustrují právě ty zásadní okamžiky střetu otce a syna. Ztraceného, osamělého, nikdy nemilovaného. Syna, který bojuje s vnitřními běsy a démony sžírající touhy po otcově uznání a lásce. Konec sice nekoresponduje s biblí (jestli se tedy nepletu), ale film tím nijak netupí, jen zmírňuje bolest hrdiny (diváka). Postava, se kterou jsem se ztotožnila až do morku kosti. (21.01.2006)

„Variace na biblické téma“, to bylo první, co jsem o Na východ od ráje slyšel. Mé obavy, zda bych ji tam opravdu našel, byly věru zbytečné. Ačkoli jsem znal příběh Kaina a Ábela jen velmi povrchně, ve filmu je to několikrát omíláno, zdůrazňováno, připomínáno a divákovi nošeno na zlatém podnose, až to ke konci může být i protivné. Když ale toto pominu, zůstává nádherně srdcervoucí příběh dvou rozdílných bratrů, otce a ztracené matky se silnou narozeninovou scénou a velmi dojemným závěrem, kdy mi ukápla nejedna slza. Naprosto ojedinělý film, kdy jsem se stoprocentně ztotožnil s hlavní postavou. (08.04.2006)

East of Eden silně připomíná filmy Douglase Sirka - neúnosně roztahané limonády technicolorových barev. Bohužel chybí Sirkovy podivné vedlejší postavy, díky kterým jeho dramata vyčnívají nad konkurenci. Zdá se, že popularita Kazanova nepříliš povedeného zpracováví Steinbeckovy knihy stojí jen na rebelské slávě Jamese Deana. A té já nerozumím. (25.07.2010)

Na tomto filmu jsem byl se školou v kině a i když mi kvůli rozmazaným titulkám unikla asi polovina dialogů, byl jsem učarován. Největší devizou jsou bezesporu herecké výkony, které působí tak civilně a uvěřitelně, že jsem úplně zapomněl, že sleduji film z padesátých let. James Dean se svým projevem neuvěřitelně odlišoval od ostatních a jeho výkon byl prostě neuvěřitelný. Spolu s výtečnou Julií Harris tvoří hlavný klad tohoto filmu. Nádherná byla i moderně pojatá kamera a hudba. Škoda jen, že se režisér více nedržel předlohy, postava matky by si určitě zasloužila více prostoru. K plnému počtu scházelo jen málo... (21.11.2006)

Konečně pořádný střet generací v Americkém filmu! Odvážlivec Elia Kazan a k smrti a věčnému obdivu odsouzený James Dean baví dosáhli jedinečného výsledku. Příběh nepochopení mezi rodičovskou generací a mladou vzbouřenou bandou se tu přesouvá z pouhého snění o ideálu či bezvýchodného mávnutí, k tragickému vyústění. James Dean je neskutečný, scény hraje jako by každá byla tou poslední. Neposouvá postavu k snadné čitelnosti a nechává ji nádherně zamlženou. Oproti tomu otec v podání Raymonda Masseyho je správný typ nervního a konvenčního herce, který neproudí takové charisma jako Dean. Kazan vzal s románu jen poslední třetinu, což je brilantní tah. S popisné ságy totiž udělal úderné drama. Postavu matky má jen jako rukojmí závěrečné pointy, východiskem jsou dva synové a snaha o získání otcovské lásky a zapojení se do života. Skvělý a nesmírně závažný film, na jehož konci se tají dech. (19.10.2009)