Závrať

Tak teď nevím, co psát dřív, jsem plná dojmů, pocitů a tak vůbec. Krásná kamera, nádherné záběry, úchvatné. Nikoho neznám, úžasné překvapení, moc milé, míním tím herecké obsazení, zejména Evu Šolcovou, směsici dětské naivity, ženské přitažlivosti, smyslného pokušení a tíži odolávání ve jménu rozumu. A první láska v tomto podání? Bezchybná, krásná, čistá, ryzí. Zdá se, že jsem trefila zcela zapomenutou československou perlu. Děkuji, hanagi :-) P.S. Komentář dodatečně učešu, možná.. (26.06.2019)

Je to takřka polozapomenutý film, alespoň soudě podle komentářů. V podstatě tam nic převratného nebylo, ale v krásné přírodě Krušných hor působil příběh vztahu mladinké Božky a řidiče Gaby jímavě. A abych nezapomněl, Eva Šolcová pro mne dosud neznámá herečka se mi moc líbila, měla šmrnc a přitažlivý vzhled. (30.12.2008)

Nečekaně nalezený snímeček vysoké kvality. Film nepřekypuje žádnými zvraty ani extravagantními charaktery - i ten příběh je vlastně prostinký. Gabriel je řidič náklaďáku a proutník, Božka je mladá, krásná a navíc dcera Gábova kamaráda. Civilní film popisující jejich zvláštní vztah, jejich živošičné a přirozené puzení k sobě i jejich nutné odlučování (nejen věkový rozdíl). Za celou dobu jsem se nestihl jedinkrát nudit, navíc jakési prohození role hlavního hrdiny (nejprve Božka, potom Gába) film také oživuje. To, že sentimentální konec je nasnadě vůbec nevadí - jinak to přece ani skončit nemohlo. Krásný, čistý film o lásce. (02.02.2009)

„Umíš líbat…“ - „Vrozený nadání.“ Z té minimálně tematické „trilogie“, kterou spolu Kachyňa s Procházkou natočili na toto téma, jsem ještě neviděl Trápení, ale už jen soudě dle Vysoké zdi k tomu tito pánové měli co říct. Generační střet mladé dívky a staršího muže působí ze všeho nejvíc uvěřitelně. Mezi tou zamilovanou, stydlivou dospívající slečnou a starým, záletným mládencem lze dost zřetelně cítit jiskření. Ne hned, zpočátku je to jednostranné, vřelé city chová jen Božka, navíc je zmatená, sama si není úplně jistá tím, co cítí. Dusné, letní dny, kdy má hlavní ženská hrdinka prázdniny, spoustu času a v podstatě neustále vyčkává každého příjezdu Gábova náklaďáku, k tomu všemu jen přispívají. Ale co když se karta obrátí…musím zmínit alespoň nádhernou scénu u dveří. To nevyřčené, ale tolik citelné dilema, výměna všeříkajících pohledů…i proto se na snímek stojí za to podívat. V kontextu Kachyňovy tvorby vnímám Závrať sice jako jeden z těch spíše slabších filmů (a Vysoká zeď mě též zasáhla víc), ale stále se jedná o slušný nadprůměr. (09.01.2018)

Závrať předznamenává Naději, jak už to tak v životě bývá… Rozpačité napětí mezi vyprávěním příběhu, vylíčením prostředí a charakteristikou postav se již zde řeší kompromisními resumé: od samého začátku se vše sčítá. Nerozehraje se drama, nepředstavují se hrdinové a prostor zůstává v pozadí, jakkoliv jej kamery sledují s větším zaujetím než ty tiché i hlučné lidi. Zatímco však v Naději k sobě přitahovali pozornost právě skvělí herci, zde lhostejně a nezaujatě hrají lhostejní a nezaujatí, a do černobílých siluetových podobizen si divák promítá své vlastní sny a viny – a při vší slábnoucí úctě pochybuji, že zrovna o tohle Kachyňovi a Novákovi šlo. Snad kdyby obsadil Chadimovou a Lackoviče nebo Peterku a současně rozehrál živý logos periferního společenstva, dokázal by tu tušenou přímku lidských životů zhmotnit, takto zůstalo u fragmentů, s nimiž se lze stěží ztotožnit, jakkoliv už člověk ledacos zažil. Když se v poslední třetině film zúžil na milostné drama, začal se hroutit i obraz a svět a hrdinové přestali být hrdiny, nezbylo nic… (21.04.2018)