Detektívi od Najsvätejšej Trojice: Vodník

Na tohle já neskočim. Ani na rádoby uměleckou práci s kamerou (brutální nadužívání snad všech triků z knihy "Učíme se s kamerou" v každý scéně bez zřejmějšího propojení s dějem) ani na závěrečnej obviňovací salónek na zahradě. ("Tys mi zahejbal". - "Tys byl ve straně". - "Tys kašlal na rodinu". ...). Ten krimi příběh byl samozřejmě úplně hloupej, jo, vim, že to je to hlavní. (45%) (30.04.2019)

Oproti Hřebejkovi, který v současnosti točí bez výrazu a s rutinním okem, se Taušovi zvládlo vměstnat svůj osobitý styl do klasické krimi minisérie. Vodník je velmi povedený a velkou měrou se na tom podílel právě on, ačkoliv je zřejmé, že ne každému jeho lehce tísnivá režie sedne. První díl byl fakt divácký teror, což ostatně byl záměr. Druhý díl lehce nastavovaný a zasloužil by si zkrátit. Třetí díl byl už opravdu strhující, byť více než krimi se jednalo o rodinné drama. Závěr super, jen to mohlo být ještě ostřejší. (09.05.2019)

DoNT4 Já na to přijdu Pavle. Třeba jen proto, abych té zrůdě co to udělala mohla jít na hrob a říct jí, že o tom vím. Výrová prakticky sólo vyšetřuje 30 let starý případ dekapitace nemluvněte cirkulárkou. Jedním z podezřelých je místní vodník... Sýkora pokračuje v sycení své série o olomouckých fízlech novými prvky, jímž jsou v případě Vodníka především značné časové rozpětí mezi zločinem a pokusem o objasnění a bezmála nadpřirozený rozměr. Tauš, který pojal svou účast v DoNT na rozdíl od Hřebejka jako možnost plně se realizovat, staví na baladickém potenciálu předlohy. Srovnání s též skvělými Modrými stíny (na něž odkazuje ve Vodníkovi stejnojmenným lynchovským podnikem, v němž se občerstvuje Výrová) dokládá, že eskapády kamery nejsou samoúčelné - od jejich využití v Modrých stínech se totiž značně liší. Styčné body jako využití architektury (stará vs rekonstruovaná budova vesnické usedlosti, nový, ale chladný open-space policejního oddělení; ulítlé vtípky, nabourávající hutnou atmosféru; pozornost věnovaná detailům, jako jsou dokonalé titulky) zůstávají. Až při srovnání DoNT3 a DoNT4 jsem si naplno uvědomil, jak velkou roli v efektivitě jednotlivých dílů hraje hudba. Zatímco Hřebejk angažoval Kryštofa Michala (Portless, ex-Support Lesbiens) a René Rypara, který kupř. DoNT3 zamořuje trapnými variacemi na východoasijské motivy, Taušova spolupráce s Petrem Ostrouchovem nese podstatně zralejší plody. Vrcholem série jsou právě ty neexcentričtější prvky, které televizního diváka soudě dle komentářů zde spíše ruší - surreálné, snové výjevy modrý samet / zelený satén, 'vodník', policejní ředitel v kuchařské zástěře, trierovská cesta Výrové lesem. Nedokážu posoudit, zda jde o Sýkorovu či Taušovu invenci, který jen využívá, co předloha skýtá, nicméně Hřebejkovy příspěvky jsou jich ke škodě výsledku spíše prosty. (26.11.2021)

Jako začátek hodně hroznej, ale pak to dobře nabralo spád a dodíval jsem dva díly najednou. Sice té hudby, kamery a rozostřovaček tam bylo až příliš, ale budiž, napínačka to docela byla a tohle odhalování po letech má něco do sebe. Kasijana Džakič! A Neužil namaskovanej jak sviňa, v první scéně v bytě sice trochu přehrávačka, ale pak to hrál dobře. (27.05.2019)

Mě se tenhle Taušův styl hrozně líbí, jenom díky němu mají scény s dějovou linií před třiceti lety dokonalou atmosféru líného léta, včetně nádherně magických kamerových filtrů, které tvoří různé barevné propriety v prostředí, takže když dívenka vidí vodníka přes zelené žaluzie, má to nádhernou atmosféru. Detektivka samotná je místy trošku slabší, ale vyvažuje to perfektní Melíšková v hlavní roli, která mi konečně dokázala podat Marii Výrovou tak, že mě opravdu bavila (ne že by byla Melíšková v předchozích částech Detektivů od nejsvětější trojice špatné, to opravdu ne, ale tady mě prostě bavila zdaleka nejvíc). (17.04.2019)