Miesto pri mori

Veľmi solídna rodinná dráma, v ktorej dominuje postava Leeho v podaní výborného C. Afflecka. Svojím presvedčivým herectvom, oveľa presvedčivejšom než jeho brat Ben, si ukradol celý film pre seba. Dúfam, že premení oscarovú nomináciu, veľmi mu to prajem. Takmer celý film sledujeme z jeho pohľadu, jeho ťažkú cestu životom po veľkej tragédii, kde prišiel o svoje deti. Po smrti staršieho brata je mu do opatery zverený jeho syn, ale Lee má problémy sám so sebou a nie je si istý, či to zvládne. C. Affleck film spoľahlivo tiahne, zapôsobila na mňa scéna pokusu o samovraždu na policajnej stanici, krátka, ale veľmi silná, ale i dojímavý rozhovor s jeho ex manželkou (M. Williams). Kto čaká niečo extra, možno bude sklamaný. Toto je "iba" obyčajná rodinná dráma s výborným Affleckom. Mne to stačilo. 80%. (25.02.2017)

V hlavnej úlohe zažiaril Casey Affleck, inak známy ako mladší brat Bena Afflecka. Jeho výkon zlomeného muža, ktorého sprevádza smutná tragédia, je pôsobivý a dojemný. Vďaka Affleckovému hereckému prejavu sa Lee javí ako sympaťák, hoci to nie je typický protagonista. Mimo hereckých výkonov treba vyzdvihnúť aj hudobný sprievod, ktorý sa nerušene prelína celým filmom. Vďaka dychberúcimi skladbám dej pôsobí, ako by bol z počiatku minulého storočia, aj keď sa v skutočnosti odohráva v súčasnosti. Hudba jemne dotvára celú atmosféru a utvára z neho ucelené pozeranie. Je to však celkom depresívna dráma. Nič pre pohodový a zábavný večer. A príliš dlhé. Možno trochu natiahnuté a miestami lyrické. Sem tam ale neškodí si taký film pustiť. Film okrem tragickej životnej straty rieši aj vzťah medzi strýkom a synovcom, ktorí na seba nepriaznivým riadením osudu zostali. To malo byť tiež nosníkom tohto filmu. (08.09.2019)

Mamá Efleková je šťastná smolařka. Vrhne na svět dva fakany, oba s dětskou obrnou, a oba dva ti koženáči se nějakou podivnou hrou zfetovaného osudu stanou známými herci, tudíž má bába o porcelánové žuby a důchod ve 43+4 v Malibu vystaráno. Poslední film každého z ochrnutých bratrů však ukázal, že když někdo napíše scénář o trampotách nehoblovaného prkna a do hlavní role překvapivě obsadí místo původně favorizované plastelíny nehoblované prkno, nelze kástingem téměř nic zkurvit. Tak Ben poprvé ve své kariéře dostal roli bezemočního aspergra, co jen tak strnule čumí, kterážto mu sedla jako svěrací kazajka Mojmíru Širůčkovi, no a Kejsy se dokonale našel v semidebilním traumatizovaném údžbáři, jenž pro změnu jen tak strnule čumí a občas řekne „ÿÿÿÿÿÿÿÿÿ“, což by asi dělal každý, kdo si kvůli vlastnímu kokotismu ugriloval své budoucí dárce orgánů a navíc mu pošel bratr. Prostě talenti. Osral samozřejmě prudce zasloužený, něco jako kdyby ho dali Frigovi za Hamleta. U filmu samotného si sice dost často znuděným poposedáváním minimálně ošoupete Manchestráky, nicméně jeho bezútěšný náboj a tíživá atmosféra nezjizví perikard snad jen profesionálnímu sociopatovi, a na konci jste i rádi, že je někdo v ještě totálnější prdeli než vy sám, tak se prozatím rozhodnete ušetřit za plyn. (09.03.2017)

Snímek, který tu dlouho nebyl. Skoro 140 minut dlouhý film o bolesti, emoční vnitřní destrukci a velké ztrátě. velice silný casting herců, i v menších rolích, vládne filmu od první do poslední minuty. Casey Affleck naprosto zasloužený Oscar. Co je pro mě na filmu nejzásadnější je otisk reality. Kenneth Lonergan dokázal do jednotlivých situací i dialogů vložit civilní texty, okamžiky trampnosti, které nikdo nechce zažívat, ale prostě se stávají, a také černý humor. Místo u moře je díky těmto prvkům velice obtížně opakovatelný zážitek navíc dotvářený vážnou hudbou často používanou v celé řádě jiných snímků. Proč však Místo u moře nedostane 5*? Chybí mu mrazivý závěr, je to vlastně jen neskutečně dobře napsaný a zahraný film, jemuž chybí okamžik, kvůli kterému bych ho chtěl vidět víckrát nebo považoval za klasiku. Je to silný film o lidských příbězích, které nebývají procházkou rajskou zahradou a kde malé chyby mohou způsobit velké škody. (02.04.2017)

Zachmuřený Casey Affleck nemá moc důvodů k radosti. Sic jeho exmanželka Michelle Williams může do světa vytroubit šťastnou novinu, ani ona by mnoho argumentů nesesbírala. Ani jeho bratr Kyle Chandler nemá na růžích ustláno a ač to jeho synovec Lucas Hedges táhne s dvěma holkami zaráz a hraje v kapele, ani on nemá úsměv od ucha k uchu. Prostě postavy dramatu Kennetha Lonergana nejsou žádní smíšci. Hlavní hrdina si sebou nese obrovské trauma, otevřít se před nikým nechce, leccos raději řeší pěstmi. Od diváka se očekává, že bude pozorný a leccos vyčte mezi řádky, ale zase nějak zásadně nám to Lonergan nekomplikuje. Sebevědomé přepínání ze současnosti do vzpomínek nijak neruší, jen některé vedlejší linie děj lehce ředí. Silné je naopak postupné odkrývání hrdinovy nevraživosti a uzavřenosti a neochoty splnit požadavky ze závěti. Co výsledek vyloženě zdobí, je jeho opravdovost. V dialozích, v hereckých výkonech. Prostě tvůrci vsadili na civilní vyprávění, a proto dostali diváky tam, kde si je přáli mít. Stačí málo, pár pohledů, několik slov a vystihneme vše. Smutné táhlé smyčce na mě lacině nepůsobili, ba naopak. Občasný černý humor fajn, herecky na výbornou. (06.02.2017)