Městem chodí Mikuláš

Vím, že na mne tento film udělal dojem v mých dětských letech a dnes po mnoha letech jsem si ho připomněl a musím opět smeknout klobouk před panem Kachyňou. V tomto filmu ve spojení se skvělou Hapkovou hudbou mě vytanula na mysl režijně-scénáristicko-hudební spolupráce Guiseppe Tornatoreho a Ennia Morriconeho... Tím nechci srovnávat, jen to v tomhle filmu na mě silně zapůsobilo, podobně jako u zmíněných italských géniů. Miluju film Městem chodí Mikuláš. (08.03.2011)

Každoroční trvalka. Karel Kachyňa mohl poslední scénář Jana Procházky (např. Ať žije republika) realizovat až dvacet let po jeho smrti, ale i tak se mu podařilo zachovat původní dobu vzniku (auta sice tvoří dobové favority, ale areál nemocnice jasně evokuje začátek 70. let). Poetická kamera Vladimíra Smutného, melancholická hudba Petra Hapky a především geniální Eliška Balzerová tvoří skvělý divácký zážitek. Pozadu nesmí zůstat ani na dětský věk fantastický Daniel Douda, který byl slibným talentem, ale po natočení tohoto snímku bohužel zmizel neznámo kam. Film byl sice natočen původně pro televizní obrazovku, ale naštěstí na klasický film, protože televizní záznam by v tomto případě sotva vytvořil onen poetický zážitek. (07.12.2014)

Patrně jeden z vůbec nejlepších Kachyňových snímků, které za svůj plodný filmový život natočil, patří i k tomu nejhodnotnějšímu v české porevoluční kinematografii vůbec. Vynikající scénář Jana Procházky umocňují navýsost niterné herecké výkony, ať už jde o role dětské, či dospělé. Žádné černobílé vidění postav, ale lidské typy se všemi svými světlými a temnými stránkami lidské duše, a tudíž neskonale věrné a živoucí, takže na konci filmu budete mít pochopení pro všechny z nich... (20.08.2009)

Velká škoda, že ten film se jmenuje tak, jak se jmenuje. Takhle totiž kolem mě prošel a asi okolo jiných taky, protože ten název evokuje spíše dětský film a na ty já nějak nemám náladu. naštěstí mi ho CT podstrčila pod nos a já viděl velmi zajímavý film o několika životních ztroskotancích v prostředí pochmurné postkomunistické nemocnice zarámovaný mikulášským svátkem. Jediný, kdo se na konci mohl radovat, byla malá holčička, která se dočkala svého Mikulajdy. (19.01.2011)

Městem chodí Mikuláš je dramatický příběh o dětech, které tráví Mikuláše v nemocnici. Prolíná se tu spousta prvků, kterými se vyjadřovalo Kachyňovo dílo. Ať je to právě to nemocniční prostředí, tak děj ze života prostých lidí, tentokrát konkrétně dětí, tak především dramatický děj. Tentokrát by se dalo hovořit až o syrově ponurém s depresivní atmosférou staré nemocnice. Právě stáří nemocnice hodně dotváří tu depresivní atmosféru. Stará okna, z nichž je u obrazovek až doslova cítit, jak z nich táhne mráz z venku. Špinavá koupelna s oloupávající se omítkou a plísní na kachličkách. Co by tomu asi dneska řekla hygiena? A především byt doktora Abraháma, který vypadá ještě hůř než zmíněná koupelna. Abrahám depresivní atmosféře ještě dopomáhá svojí rolí úlisného, neumytého a smradlavého alkoholika. Hlavní roli hraje ale asi 12 letý kluk "lže a krade" a je to pořádnej hajzl. Dobře mu tak, že si roztrhl tu ruku. Já tento film viděl asi po 25 letech a jediné, co si vybavuji i po těch letech, tak je to právě ta roztrhlá ruka. [3767. hodnocení, 133. komentář, 76%] (15.12.2019)