Fimfárum Jana Wericha

Kdysi měl krátký animovaný film čestné místo jako předskokan hlavního programu. Bohužel dnes je nahrazen dunící reklamou a trailery. Krátké snímky ale vznikají dál, protože česká škola animace má dlouhou tradici a nechce se vzdát bez boje. A když už vznikly v docela krátkém časovém období dvě povídky z Fimfára, proč neudělat celovečerák? Jenže výsledek je diskutabilní. Připomíná mi totiž závěrečná představení daného ročníku JAMU nebo DAMU, ve kterých dostává každý student příležitost ukázat, co všechno se naučil. Fimfárum je nabito nápady a hravostí, ale nic nedokáže zakrýt fakt, že jde jen o rozpohybovanou ilustraci Werichova textu. Jako předfilm v art kině by každá jednotlivá pohádka fungovala na sto procent. Jako celovečerák je však tato hýbající se kniha poněkud jednotvárná. (12.10.2009)

Fimfárum Jana Wericha je takový české klasika povídkového žánru, ovšem v trošku temnějším ladění. Většina povídek je velmi zajímavých a díky tomu nenudí, snad jen Splněný sen mě ničím nezaujal a nemusel tam ani být. Jinak sice se může zdát, že loutkové zpracování je poměrně zastaralé, ale má své kouzlo a nemůžete mu upřít nápad. To co dělá Fimfárum Fimfárem je hlas Jana Wericha, který je jedinečné a perfektně dokresluje jednotlivé povídky. Bez něj by to prostě nebylo ono. (17.04.2011)

Knížka Fimfárum patří k modelu moderní pohádky pro současného konzumenta a na mnoha školám taktéž k základní literární výbavě studentů. Ruku v ruce se samotným mistrovým hlasem (samozřejmě že tím mistrem nemůžu myslet nikoho jiného než Jana Wericha) jsou tyto pohádky nezapomenutelné. Moderní a rázný humor, všechno otočené proti toku faktů jak se to v jiných pohádkách zažilo. Navíc každé vyprávění tu dostává podobu neopakovatelného uměleckého zážitku. Skvělá animace jakoby ve švankmajerovském duchu, svěží humor a roztodivné ztvárnění jednotlivých postaviček lze přičíst jednoznačně k duhu. Jinak mísení loutek s papírovými figurkami a hlavně takovou syrovou animací ovšem maličko nezapadá. Alespoň tedy mě to bilo do očí. Ovšem pak opět musím vyzdvihnout podobnost hlasů pana Wericha s postavou vypravěče v podání Oty Jiráka. Režisérská dvojice Aurel Klimt a Vlasta Pospíšilová se odvážně pustila do pořádného oříšku a krom onoho svérázného humoru postihli taky občas morbidní a tajemné motivy jako je peklo, mrtvoly a další nadpřirozené či záhrobní lahůdky. Taktéž mistři zvuku si dali náležitě záležet a všechno to skřípání, praskání a také hudební doprovod k celku jednoznačně sedí. Zkrátka nemůžu dát míň než 4 a 1/2 hvězdičky. Na těch stoprocentních pět to není, hlavně pro tu leckdy maličko rozháranou souhru animací, ale jinak je to výjimečný počin pro současnou českou kinematografii. (02.01.2005)

Absolutní brainwasher! Těšil jsem se, že zhlédnu dlouho odkládanou loutkovou klasiku, plnou údajně zajímavých pohádek. Mé nadšení se ale obrátilo proti mně a pekelně jsem se nudil. Oceňuju, že je to podáno hodně netradičně, pokud to ovšem má být mířeno hlavně na menší diváky, strhávám body i za nevhodnou animaci. Já jí uvítám, ale být rodičem, jehož děti po kontaktu s touto ‘pohádkou’ nemohou usnout, nadšený bych rozhodně nebyl. Plánoval jsem slupnout celou trilogii, po dnešním filmovém fiasku však odmítám pokračovat. (27.12.2017)

Kdo nezná Lakomou Barku, nezná Wiricha. Tyhle pohádky nejsou tak úplně pro děti, už pro způsob zesměšňování mnoha lidských špatných vlastností (lakota, opilství, bázlivost), ale i ty se při nich výborně baví, stejně jako dospělí. Fimfárum jsem si po mnoha letech připomněla teprve nedávno, a má na mě pořád stejně nezapomenutelný účinek. (08.07.2005)