Prízrak univerzity

"Přízrak univerzity" stojí za vidění hlavně kvůli prostředí ve kterém se odehrává, sympatickým děvčatům a v neposlední řadě kvůli scéně která odrovnala kolegu Obituse :-)) . Ta už ovšem byla součástí možná největší slabiny snímku - nesmyslně (a doslova) přepáleného závěru, ve kterém dostává logika řádně zabrat a který občasná hluchá místa v předchozím ději už divákovi stejně nevynahradí. Ale celkem vzato, na průměr to stačí... (05.07.2010)

Hodne prijemny slasher. Nastesti se nesnazi byt za kazdou cenu originalni a prinasi presne to, co fandove zanru chteji. Litry krve a zabavna zabiti, krasne herecky, ktere se neboji ukazat kozy (hlavni hrdinka ma hodne koser bradavky) a vyborny cerny humor. Scena, ve ktere starsi z policistu strili vsechny studenty v maskach Cerneho zpevaka me naprosto odrovnala. Vapet jede.... (01.12.2004)

Úvodní vraždu v kapli jsem si pustil dvakrát, abych se přesvědčil, jestli to tvůrci myslí vážně... bohužel mysleli. A vůbec, vyvraždovačkám s maskovaným vrahem, který své oběti bodá nožem a bodá a bodá a pak pro změnu zase bodá a jestli ho nezabili, tak bodá dodnes už dávno odzvonilo. Dokud někdo nepříjde s oživením (jako to udělal Vřískot 1), budu tomuhle typu hororu solit odpad ostošest. (16.01.2011)

Šialený vrah sa potuluje univerzitou. Je maskovaný. Používa bodnú zbraň. Vyberá si prostoduché prsatice. Komunikuje prostredníctvom moderných technológií. Rád sa objavuje na toaletách. Obeti, ktorá ho chce demaskovať, ochotne vyhovie... Niekto tu jednoducho príliš pozeral Vreskot, čo by príliš nevadilo, pokiaľ by ním nebol fascinovaný do takej miery, že stráca sebaúctu. Tu už nejde o štýlový horor, ale o nedostatok inšpirovanosti. Rovnakým neduhom trpí napr. i del Torova hollywoodska prvotina Mimic (votrelecké filmy, najmä trojka). Zatiaľčo sa však Mimic snaží o "pozitívnu recykláciu", Prízrak univerzity sa nesnaží (takmer) o nič. A zabúda na retrospektívne vedomie diváka, čo prezrádza i neúctu k percipientovi. Tam, kde by talentovanejší autor využil mystickú atmosféru neskorogotického Španielska (Salamanca) a filmu tak dodal príchuť Mena ruže, náš režisér radšej siahne po soft porne (mimochodom dobrom). Film ale kupodivu vôbec nie je až taký zlý, ako by sa mohlo podľa predchádzajúcich riadkov zdať, možno z prostého dôvodu, že ide o film španielsky (čím to, že v každom španielskom filme je vždy hneď niekoľko supercharizmatických hercov?). Scéna vraždy narkomana aranžovaná v psychedelickom štýle s citáciou Deep Rising a obrazov abstraktného expresionizmu je dokonca úžasná a ani vrahovo "predátorské" videnie neurazí. Je to béčko, na ktoré sa dá pozerať viac než raz, vaše srdce si však pravdepodobne nezíska. Mimochodom, súčasné horory a thrillery sú príliš zaťažené technológiami (mobil, e-mail, TV, PC, kamera, video, watchman...), čo na strašidelnosti vôbec nepridáva - technokraciu divák intuitívne vníma ako krajne neosobnú, čo s iracionálnou podstatou strachu nemá nič spoločné. Buď prídem s prvotriednym scenárom, alebo na súčasné pípajúce hračky rovno zabudnem. (07.12.2004)

Chabý španielsky pokus o variáciu na americký slasher, ktorý však neprináša do žánru nič nové a ani zaujímavé, teda nesie sa na vlnách béčkovej produkcie a okrem jednej vizuálne intresantnejšej scény - psychedelická vražda narkomana - neponúka prakticky nič zaujímavé, resp. nič, čo by sme už nevideli mnohokrát v zámorskej konkurencii. Vraždy sú, teda až na tú, ktorú som spomínal, zúfalo nenápadité, i keď režisér sa snaží o čo najkrvavejšie prevedenie, no a dobrú mienku filmu nerobia ani herecké výkony. Horor má v Európe bohatú tradíciu, no tento plagiát amerických béčkových vyvraždovačiek, okorenený pár sexuálne dráždivejšími scénami, mu príliš dobré meno nerobí. (07.11.2007)