Interview s upírom

Vrcholným dílem o upírech pro mě zůstává PC hra Vampire The Masquerade: Bloodlines, která nabídla velmi propracovaný svět upířího undergroundu, se všemi jeho pravidly, s perfektním příběhem. Předchozí VtM: Redemption byl námětově blízko právě tomuhle filmu (je vidět, že obě hry se v Interview mírně inspirovaly). Interview s upírem je příběhem mladého Louise, který po osobní tragédii ztrácí touhu žít. Jedné noci naráží na Lestata a dostává osudovou nabídku - zemřít, nebo procitnout ve věčném životě upíra. Ve svých vampířích počátcích se Louis potýká zejména s nechutenstvím zabíjet lidi, díky čemuž se stále dostává do pří s Lestatem - ten ale není vyloženým zlem, pouze s lhostejností žije tak, jak žít musí. Vše vrcholí "zabitím" Claudie, která se stává Lestatovou pojistkou a Louisovým důvodem žít. Jenže ani ona, uvězněna navždy v těle malé dívky, nesdílí Lestatovu tyranii... Film se snaží vykreslit osamělost upíra na nesmrtelné pouti, včetně zklamání ze zjištění, že nalezení společníci nesdílí jeho stejně nesmrtelnou bolest takového bytí. Třikrát Louis prchá, třikrát symbolicky končí jeho minulost v plamenech. Pokaždé hoří část jeho samého. Dějově je nabíráno podobenství antické tragédie, onen divadelní nádech rozhodně není zbytečný (a o to kouzelnější je scéna, kdy Louis s Claudií sledují upíří divadelní představení). Příběh se odehrává z větší části ve viktoriánské době, což mu ohromně sluší, výtvarně je všechno v pořádku. Herecké obsazení je typově přesné; Pitt, Cruise i Banderas jsou skvělí, ale všichni zůstávají ve stínu neuvěřitelné, tehdy dvanáctileté Kirsten Dunst, která přesvědčivě zahrála dávno dospělou ženu uvězněnou v dětském těle. Nominace na oscara ji neprávem minula, možná někdo netoužil rok po úspěchu jedenáctileté Paquinové po dalším oscarovém dítěti... (24.03.2008)

Četl jsem knižní předlohu ještě před shlédnutím filmu. Do té doby to byla nejlepší kniha, kterou jsem si přečetl. Filmová adaptace není špatná. Brad Pitt i Antonio Banderas byli výborní. Ale omlouvám se, Tom Cruise se mi moc nelíbil. Kniha byla více detailnější a poskytla mi lepší popis transformace v upíra. Má rada: přečtěte si knihu, podívejte se na film a až pak si o převodu na stříbrné plátno udělejte názor. Tohle bych nikdy nenapsal, ale s tímto snímkem musím udělat vyjímku. Tohle nelze hodnotit jako film, ale jako adaptaci knižní předlohy. Bohužel. (25.06.2005)

Pozoruhodná upíří epopej, která se rozhodně neřadí do ranku vampire horrorů, ale s překvapivou elegancí balancuje na hraně dramatu a poměrně kontroverzní love story. Kvintesencí téhle podívané jsou přesvědčivé výkony dua Cruise a Pitt, jejiž homosexualitou zavánějící vztah se line celým filmem. A konec konců, mnohem víc než upíří rekvizity hrají v Interview roli právě vzájemné vztahy postav a jakýsi "realistický" pohled do upířího podsvětí. Rozhodně zajímavý snímek, kterému k dokonalosti chybí snad jen výrazná gradace a trochu lépe vystavěný příběh. Ale ten zase nahrazuje atmosféra a několik opravdu výborných a silných scén, které se zaháknou v paměti. (22.08.2004)

Estetika a mytologie točící se kolem vampyrismu mě vlastně nikdy nebrala, a tak jsem původně přijímal tuhle vztahovou variaci do daného žánru značně chladně. Neznám mnoho filmů, kde hlavním hrdinou je upír, který se vzpírá svému osudu a přitom to má mírný filozofický nadhled - Bladeův krvavý biftek opravdu nepočítám. A tak bylo tohle Interview opravdu příjemným ozvláštněním. Překvapivě k Pittovi jsem bez výhrad, ale z Cruise jsem zrovna dvakrát radostí neskákal, aspoň že jsem si to vynahradil u démonicky přesvědčivého Antonia Banderase. Bez povšimnutí nezůstala ani ona gay atmosféra snímku, která navíc krásně korespondovala s onou jinakostí snímku. Strhující zpověď jednoho hříchu. (19.02.2008)

Dávno, předávno před 50 odstíny šedi jsem se od jedné mladé dívky co viděla tuhle upírskou pohádku dozvěděl, že by taky chtěla být cumlána upírem, přesně jako ve filmu. A pak se to tuším stalo později ještě dvakrát, kdy jsem to slyšel od jiných v té době už zralých žen. Nevím čím to a zda chtěly být cumlány zrovna na krku, ale domnívám se, že to bylo jen díky dobovému obsazení. Brad, Tomík i Antonio byli v té době jinoši plní sil a králové stříbrného plátna. Možná, že místo mužských upírů kdyby upírkou byla třeba taková Charlize Theronová, Sharon Stone a Julia Ormond, možná bych chtěl být také cumlán... :-). Jenže holky tam nehrály a kucí mně moc neberou. Teď možná nejedna fanynka dokonce zaúpí, ale musím to napsat. Pitta mám rád jak zralejšího herce a jako chlap mi přijde až teď, když zestárl. V mládí tedy v době tohoto filmu nebo v Seznamte se Joe Black mi připadal jako totální ucho s odulými rty, rozhodně ne sexysymbol. Cruise měl tu výhodu, že už měl v té době na tacháči najeto o něco málo víc a tak působí víc chlapsky. Přesto (a podotýkám, že jako milovník historie znám účesy osmnáctého a devatenáctého století) mi tu kucí s rozpuštěnými naondulovanými kadeřemi až na ramena zálibně si sající krky oholené gilette žiletkou s dvojitým břitem přišli až odpudiví. A upírství v tom nehrálo pražádnou roli. Ano, by,lo to výpravné. Koloniální New Orleans vizuálně bavil i ta Paříž přelomu století, ale jinak to bylo ukecané, překombinované a ano pro mně osobně - nudné. U filmu o upírech sakra nemůže přeci divák klimbat !!! Tohle byla devadesátková záležitost natlučená schopnými herci, která mi tehdy unikla. Ale nijak nelituji, že jsem to tehdá neviděl a klidně to mohlo ležet jak v hrobce ještě dalších X let. Spíše jsem zklamán. Pohádka o brečícím upírovi byla asi spíše míněna pro ženské divácké publikum... Dávám 3 za kousance. * * * (20.02.2021)