Šarlátové písmeno

„Kam až chceš zájsť?“ – „Tam, čo mi postačia sily.“ Viem, že by som mal napísať aspoň troška kvalifikovaný a chladnokrvný dôvod, prečo dávam tejto prehnane dlhej a miestami nudnej záležitosti až 60%, ale napíšem jediné – lebo je to pekné :-) Je to pekne nakrútené, pekne obsadené, pekne napísané a zasadené do peknej výpravy. Proste je to pekné (hoci sa to odohráva v dobe, v ktorej by ste určite nechceli žiť). Garymu Oldmanovi to v čiernom (a aj v milostnej polohe) svedčí a film pochádza ešte z doby, kedy to s Demi Moore nebolo najhoršie a bola relatívne pekná a rozkošná. Inak som sa ale dosť nudil a túto cukrovú rozprávku je nemysliteľné porovnávať s predchádzajúcou Joffého klasikou a to nezabudnuteľnou Misiou. (22.08.2009)

Ráda bych dala víc, protože celková nálada filmu je dobrá, Gary klasicky skvělý, nádherná kamera a hudba perfektně sedí, ale moc mi nesedí Demi Moore, nevím, možná je to tím, že jí nemám ráda. Co je ale nejhorší a díky tomu to výš prostě nejde, je ten strašný americký konec. V knize se samozřejmě happy end nekoná, jak by také mohl, v té době a na takovém místě. Nechápu, jak to mohl tvůrce Mise dopustit. (08.12.2007)

Už len kvôli Gary Oldmanovi sa oplatí vidieť. Nato že nemusím romantické filmy, Šarlatové písmeno mi celkom sadlo. Príbeh je zaujímavý, výprava pekná, hudba sa dobre počúvala a Duvall v mini roli potešíl. Je to ale strašná nuda. No a najväčší problém bol prejavovanie lásky na silu. Koniec sa mi nepačil vôbec, moc sa sem ani nehodil a myslím že niejsom jediný čo si to myslí. (06.08.2021)

Reverend Artur Dimmesdale se zamiluje do osadnice Hester, která přijela do vesnice bez manžela, a tajně s ní zplodí nemanželské dítě. Žena je poznamenána šarlatovým písmenem A za svůj hřích cizoložství a hanobena ve své puritánské komunitě. Odmítne prozradit identitu otce svého dítěte, což ho chrání  před pohrdáním, ale vina, kterou reverend cítí, je zničující. Ve vrcholné scéně přiznání Gary Oldman potřeboval nápovědu do ucha, protože kvůli své opilosti nedokázal odříkat text. Film skončí - na rozdíl od knižní předlohy - odchodem celé rodiny do bezpečí. V recenzích je Šarlatové písmeno označováno  za nejhorší filmový přepis všech dob, ale Oldman vždy při otázkách novinářů odpovídal: je tam ale i kus dobré práce. A měl pravdu, film má krásnou výpravu, krásnou hudbu, kostýmy. A když připočítám, že Garyho alkoholismus při práci na tomto filmu dosáhl vrcholu, na kterém se rozhodl jít do úspěšné rehabilitace, tak už jen to je další plus. (15.04.2023)

Jsem člověk vcelku tolerantní a chápu, že i feministky touží po vlastní červené knihovně. Ale proč se za tím účelem znásilňuje zrovna Hawthornova předloha, která je o něčem úplně jiném, to mému omezenému intelektu jaksi uniká. Vlastně z celého filmu chápu jen to, proč reverenda Dimmesdalla, vyznávajícího krédo "Bože, neuveď nás v pokušení, my to zvládneme sami," hraje zrovna Oldman, protože ve chvíli, kdy se zjevil na obrazovce tak, jak ho jeho šéf stvořil, moje matka a sestra svorně vydechly: "Halelujá!" Na závěr menší hádanka - víte, proč Demi odhazuje šarlatovou literu v dál? Protože v 17. století ještě nemohla pálit podprsenku - a povzdech, že navzdory všemu silnému a vševítěznému ženství v tomhle obzvlášť nedobrém mixu Striptýzu, Posledního Mohykána a Čarodějek ze Salemu v tom Hester stejně moc chodit neuměla na rozdíl od nás životaznalých a protřelých potvor třetího tisíciletí. Když jsem naposled nafasovala rudé áčko já, bylo to proto, že jsem myslela, že mám náhradní volno, a když jsem v jednu hodinu po poledni po bouřlivé noci zapla mobil, tak do něj po jedenácti zmeškaných hovorech můj vyřvaný a vyčerpaný šéf už jenom úlisně ševelil: "Víš, původně jsme mysleli, že by ses k nám tady mohla připojit, ale když už jsi nás o svou neodolatelnou přítomnost ochuzovala doteď, tak si hezky odpočiň a osvěž nám paměť, jak vlastně vypadáš, až v pondělí..." (19.05.2012)