Réžia:
Jaromil JirešKamera:
Emil SirotekHudba:
Ladislav ŠtaidlHrajú:
Eduard Cupák, Ivan Vyskočil, Jana Brejchová, Zlata Adamovská, Zdeněk Blažek, Naďa Konvalinková, Bohuslav Čáp, Ludmila Vostrčilová, Soběslav Sejk (viac)VOD (2)
Obsahy(1)
Příběh o lásce a nelásce, o snech a naději. Mladý muž a bílá velryba patří mezi to nejlepší, co spisovatel Vladimír Páral napsal. I divadelní dramatizace této knihy zaznamenala svého času velký úspěch. Nebylo proto divu, že tento nepříliš rozsáhlý, ale myšlenkově bohatý román přilákal filmaře. Byl to režisér a scenárista Jaromil Jireš, který ve spolupráci s Márií Dufkovou-Rudlovčákovou v roce 1978 napsal scénář, ve kterém geniálně podtrhl páralovský rozpor mezi dvěma životními koncepcemi. Jeden hrdina je dokonalým typem pasivity „žije tak, jako by měl vše již za sebou“ (Viktor v podání Eduarda Cupáka), druhý je „nabitá sluneční baterie, která do sebe čerpá stále novou energii“ (Břéťa v podání Ivana Vyskočila). A mezi tyto muže vstoupí žena, která jde tvrdě za svou kariérou (Edita v podání výborné Jany Brejchové). Jaromilu Jirešovi se podařilo na plátno přenést všechno nejlepší, co Páralova předloha poskytovala. Navíc režisér dopřál více místa jaksi symbolické, ale přitom naprosto realistické postavě převozníka Gausse (Zdeněk Blažek) a tím ještě více zesílil výsledný dojem. Smysl filmu vyslovil režisér těmito slovy: „Někdy lovíte bílou velrybu a ulovíte běličku. Ale důležité je nevzdat se, nepodlehnout malověrnosti. Ta dokáže zničit nejen vás i všechny sebekrásnější záměry. Bez víry a naděje to nejde. A také ne bez trošky humoru…“ (Česká televize)
(viac)Recenzie (89)
Už ten název je takový zvláštní a ještě zvláštnější je ten milostný trojúhelník či čtyřúhelník z prostředí chemičky. Podle mě se tam jen kecá a vůbec nic se tam neděje. Je to strašná nuda, na které mě nejvíc prudila ta příšerná paruka Jany Brejchové. Proč naší Bardotce dali na hlavu takovou hrůzu? [1370. hodnocení, 75. komentář, 68%] ()
Pohleď, Achabe, hřbet má jak hora sněhu / dech má jak uragán a tělo jako býk / tři čárky od kotvy na stěně závětrné / velryba Moby Dick. / Slyšíš, Achabe, dva dílky na kompasu / přichází z temnoty jak předporodní křik / pěna už v závějích se přes palubu řine / velryba Moby Dick. / Cítíš, Achabe, už proklatě je blízko / vzpíná se k lanoví ten živý otazník / slepý a beznohý se srdcem na harpuně / má touha - Moby Dick. Obrovsky silný příběh o střetnutí třech rozdílných pohledů na svět mě úplně rozdupal. To, co zde předvádí Eduard Cupák, Ivan Vyskočil a Jana Brejchová není herectví - to je dokonalé splynutí s postavami. 95%. ()
Mladinká Zlata v plavkách... a jinak vlastně ani nevím, o čem to je. O pomatení mysli, je lepší chodit a mladou hloupoučkou husičkou nebo se starší zkušenou raketou? Vyřešit to na pracovišti je taky docela zvláštní. Páral mě nikdy neurazil, ale taky nenadchnul. Ovšem nejtragičtější je opět Jana Brejchová, opět mě ničím nepřesvědčila. ()
Páral není můj šálek čaje, tady ten příběh mi nic neříká, to už se mi víc líbil Katapult. Až moc chce vyjádřit kontrast mezi cynickým a vypočítavým světem starších a nadšením ze života mladších. Ke konci to začíná být zajímavé, když si Vyskočil nabrkne Brejchovou, ale samotný konec tento slibně se rozvíjející motiv utne, Páral jako obvykle nechá zvítězit stereotyp, asi aby to mělo patřičnou hloubku. ()
"Stačí velrybu chytat, ne chytit.... Hledat je víc než najít." Rozhodně zajímavý film, v němž zaujmou zejména ty poetické pasáže za doprovodu velmi příjemné Štaidlovy hudby (trošku se podobající hudbě Hapky). Čemu jsem ale teda vůbec nerozuměl bylo to rozuzlení. Někdo tu v komentářích píše (patrně na základě znalosti Páralova románu), že to byla sebevražda. Mě to tedy ze samotného filmu přišlo spíš jako nešťastná náhoda. Každopádně plně souhlasím s názory, že ten konec je takový nedotažený (nedopovězený), což je škoda. Co mě tedy herecky překvapilo, byl Ivan Vyskočil, kterého jinak dost nemusím. Zde ale minimálně nevadil a v kombinaci s Cupákem a Brejchovou to byla fakt herecká jízda... ()
Galéria (12)
Zaujímavosti (6)
- Postavu, kterou hrál Vítězslav Jandák, namluvil Jan Kanyza. (velkyvezir)
- Některé hudební sekvence z filmu později Ladislav Štaidl použil také v seriálu Malý pitaval z velkého města (1982). (Haniczka)
- V 18. minutě se Nadě (Zlata Adamovská) mění množství vína ve sklenici. (Duoscop)
Reklama