Nelítostná

Tento film mi dlouho seděl v databázi stále odkládaných filmů. Teď v okurkové sezóně se naskytl čas. Usedám s jahodovým jogurtem před obrazovku s tím, že než se film rozjede v poklidu si ho sním. Jenže jsem ho stihl jen otevřít a hned v úvodu se spustila akční jatka, která mi nedovolila zamíchat kousky jahod do smetanového pokušení. Sledujíc dvě napřažené first person ruce s Berettami a tanto, kterak po "kill bill-henryovsku" eliminují nabíhající oběti v jednom nekončícím záběru jsem usoudil, že něco bude jinak a mohl by to být zase konečně film pro mé citlivé nároky. Film se malinko zklidňuje, když zkrvavělá mstitelka Sook-hee dopadá z výšky na zem do pokleku á la Trinity a já si promíchávám tedy konečně svojí svačinu. V tom se zjeví parta Korejců s oblíbeným nástrojem v této části filmové Asie a nějakému nebohému muži rozdrtí dvouručním kladivem hlavu. Odkládám jahodový jogurt, který v tuto chvíli působí až příliš efektem 4DX a snažím se pojmout tento strhující film... Korejská tvorba má jako většina asijské produkce pokud jde o žánr krimi thrilleru překombinované vazby různých vztahů a divákovu nejistotu, kdo je opravdu kladný, neboť se umírá bez vyzvání a stejně tak ožívá bez vysvětlení. Zde si je vědom pochopení příběhu asi jen scénárista a režisér Byeong-gil Jeong, protože svůj film dělá až zbytečně artovitý. Snad, aby mohl o to víc tvořit komiksově slapstickovou akci. Na první zkouknutí se divák trochu ztrácí i díky splývající vizáži herců, ale spíš díky nešťastné dramaturgii kladení událostí. A teď už k tomu pozitivnímu. Námět, ač ne úplně originální je vyždímán k mé osobní radosti naprosto bravurně. Akce, lyrika, emoce, herci - to vše je konečně namixované do filmu, který má ambici kultovního díla. Scéna, kdy v den své svatby je Sook-hee aktivována k eliminaci cíle a míří v dlouhých svatebních šatech puškou PSG-1 přes větrák je nejen poctou kolegyni Nikitě, ale i zároveň jedním z nejkrásnějších záběrů ze světa akčního filmu. Pomsta, love story, brutalita, dítě jako zdroj emocí i důvod k extrémní síle pomsty a uvěřitelná žena toužící někomu věřit. Film jaký by mohl kdysi natočit právě John Woo, kdyby neztrácel čas Amerikou. (09.07.2018)

Malo to zosadiť Hardcore Henryho, pre mňa sa tak nestalo, na to to boli pre mňa zbytočne dlhé a zbytočne stavajúce do hlavnej úlohy ženu. Ženy si viem predstaviť ako hrdinky v xy filmov, ale zrovna do tohoto mi to nesedelo, ale možno to bolo len herečkou. Inak dobrá r-ková akčňárna. Kórejci to vedia. (04.02.2018)

Marketing v čele s bombastickými trailery vyhnal očekávání opravdu vysoko a jistě se najde dost fanboyů, kteří se hypem nechají strhnout a budou vykřikovat něco o "ultimátním nářezu, kterému Hollywood nesahá ani po kotníky" a tetelit se nad samoúčelnou krvavostí soubojů, v nichž to subtilní dívka nandává zástupům pořízků. Jenže stačí se na The Villainess podívat jen trošku kritičtějším okem, aby se ukázalo, že v rámci žánru akčního melodramatu, který má v asijských kinematografiích docela slušnou tradici, jde přinejlepším o průměrné dílo. _____________ Že jde o eklektickou skládačku, v níž je imitací víc než inovací, by ani nemusel být problém, pokud by výsledek v důsledku nefungoval hůře než jeho inspirační zdroje. Spojení silně stylizované, krvavé akce s melodramaticky laděným vyprávěním je funkční tehdy, pokud 1) je film postavený tak, že se mu daří naplňovat hlavní cíl melodramatu, a tedy silně působit na divákovy emoce 2) akce tuto emocionální naléhavost posiluje, což znamená, že spíše než jako samostatná atrakce funguje jako expresivní prostředek znázorňující vrchol konfliktů mezi postavami. Je tomu tak v řadě klasických hongkongských filmů (viz třeba Beyond Hypothermia) i v nedávném korejském No Tears for the Dead, ne však v The Villainess. Vlastně až na samotný závěr v ní akce vůbec není neoddělitelně provázána s dějovým obloukem a má spíš podobu jakéhosi opepření, přičemž nejvíce exhibicionistická akční scéna, která celý film uvozuje, je zase úplně vytržená z kontextu (netušíme, kdo bojuje proti komu a proč) - ten je sice zpětně doplněn, ale díky tomu se sekvence, kterou už jsme viděli, těžko stane emocionálně působivější. _____________ Tam, kde se Bessonově Nikitě dařilo zachycovat pnutí mezi civilní (citovou) a profesionální (chladně nelítostnou) stránkou hlavní hrdinky, přichází The Villainess jen s rádoby cool pozérstvím a přehlídkou uslzených obličejů, která v divácích vzbudí spíš ironický úšklebek, než nutkání si také zaslzet. U jedné takové dramatické scény (výbuch) dochází nechtěná grotesknost tak daleko, že jsem při ní málem vyprskl smíchy. Převažující emocí během sledování je ale opravdu spíš smutek a zklamání. (03.11.2017)

"YOU'RE YEON-SOO, I'M HYUN-SOO! AND WE'RE TWO NEIGHBOURSOO!" ------------ Kórejský Hardcore Henry, ktorý ani z polovice nie je taký efektný a plynulý ako jeho ruský náprotivok. Aknyeo je ale na druhú stranu väčšia rúbačka s neutíchajúcim krvavým gejzírom, aký je pre ázijský kontinent typický. Oceňujem prítomnosť pohľadu aj z tretej osoby, dalo to filmu inú príchuť a osobnejšiu tvár. Čo ale neoceňujem a čo mi rapídne zhoršovalo pozerateľnosť, bolo neustále trhanie kamery. Keby som tento film videl ako prvý, tak som z neho úplne paf a zadelím mu kľudne aj štyri hviezdy. Keďže už je ale Henry na svete a tým pádom k dispozícii aj možnosť porovnania, Neľútostná voči nemu zlyháva. Tri s prižmúrenými očami, najmä pre moju slabosť pre juhokórejskú kinematografiu. (19.06.2018)

Pôsobivá dráma s celkom zaujímavými akčnými scénami, ktorá však nemá už tak zaujímavý príbeh a občas dokáže mierne nudiť pomalejším tempom alebo prepálenou dĺžkou. Potenciál v dobrý mix filmov typu Hardcore Henry alebo Nikita by tu bol, avšak občas film nevie čím chce vlastne byť a vo finále ani tak neponúkne nič originálne, či nevidené. (30.05.2020)