Pán prsteňov: Dve veže

Druhá část ze světa Středozemě, která neztrácí na svižnosti a vysoké laťce, kterou nastavil první díl téměř nic. Na konci prvního dílu se dozvíme, že se Společenstvo rozdělí na dvě části. Tedy první Frodo a Sam s prstenem a zbytek Společenstva (Gimli, Legolas, Aragorn aj.) Druhá část se zaobírá spíše Společenstvem a ač narazí Frodo na Gluma je druhá část Společenstva o mnoho zajímavější. Umírá řada důležitých postav a je zde podle mě největší a nejhezčí bitva celé trilogie o Helmův Žleb. Zpracování naprosto unikátní a zakončení této části velice obstojné a připravující na vyhrocení celé události kolem jednoho, ačkoliv velice důležitého prstenu. --- Bitva o Helmův Žleb skončila Bitva o Středozem teprve začne. (27.10.2006)

Pán prstenů je asi mým nejoblíbenějším filmem ze všech a neomrzí ani po několikátém shlédnutí. Je to naprosto bezchybné dílo a vůbec filmu neuškodí, že efekty již mnohdy nejsou nejlepší. Mám rád všechny tři filmy zhruba stejně a tvoří spolu dokonalý celek. Návrat krále jsem však symbolicky přidal do své Top desítky nejlepších filmů, jako ten nejpovedenější z trilogie. PS: také asi jediný důvod proč jsem zvolil Petera Jacksona jako svého oblíbeného režiséra, ale zaslouženě. normální verze=90% prodloužená=100% (11.04.2018)

Kdo v nedávné četl můj komentář k prvnímu dílu, prosím aby jej v tuto chvíli nějakou dobu ignoroval, neboť se může zdát v několika momentech vzhledem k mému názoru u tohoto snímku poněkud opoziční. Lord of the Rings: The Two Towers musí být nutně souzen jako samostatný film a nejen jako součást trilogie, v jejímž středu bohužel stojí. Je to nevýhoda, to bez jediné pochyby, neboť tento snímek se musí vypořádat s těžkým úkolem, že jakožto středová část nemá vlastně počátek ani konec, ale stává se pouhým zprostředkovatelem děje mezi dvěma částmi... Jenže bohužel tím obtíže s tímto zpracování nekončí. Narozdíl od prvního a posledního dílu jsou totiž Dvě věže mnohem lidštějším příběhem, jsou tu sice krátce načrtnuté příběhy elfů a zejména pak entů, ale ostatní rasy získávají bohužel velmi málo prostoru. Jistou výjimkou jsou hobiti, kteří ovšem neprožijí krom velmi povedené cesty mrtvými močály v podstatě nic co by bylo pro děj - tohoto jednotlivého příběhu - důležité. Polidštění děje ovšem tvůrci brali jako výhodu, chtěli udělat z nouze cnost a přímo se kasali tím, že důraz na lidi není něco co by je omezovalo, ale právě naopak se snažili nalhat ostatním, že je to věc, geniální nápad, se kterým přišli... Zjednodušeně tak jsme svědky víceméně historického filmy s mírnými fantasktními prvky. Větší důraz je kladen na to minimum akce, které tu je a je jasně cítit, že tvůrci se snažili zahrnout více emocí. Nepopiratelným faktem je též zrychlení děje, kterému napomáhá jak rozdělení společenstva, tak i několik perfektních změn, kterými filmaři příběh obohatili. V podstatě se dá říct, že veškeré změny tu byly jen ku prospěchu věci. Máme tu minipříběh dvojice dětí, jedné rodinky, Aragorna, který zmizí po boji se sřety a spoustu dalších věcí, které napomáhají temporytmu příběhu a neustále se snaží diváka držet v centru děje... Dvě věže mají spoustu kladů a několik vyloženě nezapomenutelných scén, ale chybí jim větší jiskra a po filmařské stránce jsem opravdu znepokojen. Průměrný scénář si určitě zasluhoval lepší zpracování, veškeré prvky tu totiž působí neohrabaně a okoukaně. Se zápory většinou souhlasím s Dan9kem - takže tímto odkazuji na jeho komentář, abch zbytečně neopakoval již řečené - až na to, že mám k předloze přeci jen o něco vřelejší vztah... (11.03.2005)

<- Pravil jsem, že odbočky a možnosti pozorovat komplexní svět Pána Prstenů jej dělají působivějším filmem, než samotná cesta prstenu - Dvě věže mají tohoto asi nejmíň, a tak jsou často označovány jako nejslabší díl trilogie. Je to však křivda způsobená samotným konceptem tří filmů, kdy první způsobuje wow efekt ponoření se do fantasy světa a poslední sklízí katarzi ze všech. Dvě věže jsou v přvé řadě epickou akční řeží nevídaných rozměrů, i velkofilmy jako Spartakus, Statečné srdce, či Gladiátor zůstávají v akčních sekvencích v závěsu za rozmáchlostí bitev z Dvou věží... U tohoto dílu jsem také nejvíc ocenil Jacksonovy opojné záběry "pozemské" krajiny, jenž dělají z filmu tak "nadpozemský" zážitek. Výsledná monumentálnost a velikášství filmu nakonec zahlazuje řadu klišé a patetických fráziček, které zde nabírají svých původních rozměrů a nikterak neshazují úroveň scénáře. Pokračování -> (04.12.2011)

Po několika projekcích kinoverze jsem byl přesvědčen, že po excelentním Společenstvu míří filmová sága Pána Prstenů do kytek dříve než se pořádně rozjela. Sice to zážitek nesporně byl, ale až moc cílený na první signální a "pod povrchem" se nic nenacházelo. Prostě dokonalé řemeslo a "pouze" dobrý film, což je v tomhle případě sakra málo. Je to citově prázdné a nad některými změnami zůstává rozum stát; Michael Bay hadr. K tomu nevyrovnané tempo i celková nekonzistentnost. Jenže poté jsem viděl prodlouženou verzi. Je neuvěřitelné, že snímek, který trvá o 45 minut déle má mnohem lepší i vyrovnanější tempo a díky přidaným rozšířeným scénám získává zcela nový rozměr. Jsou to dva různé filmy jak vyzněním i kvalitou. (20.11.2003)